My, co jsme prožili komunistickou totalitu, máme obranné instinkty, říká Sommerová
Poslední celovečerní film přední české dokumentaristky Olgy Sommerové patří osobnosti principála Divadla Semafor Jiřímu Suchému. „Byla to krásná spolupráce. Je to člověk, který nade vše vyznává humor, takže je vtipný pořád,“ vzpomíná v pořadu Českého rozhlasu Plus.
„Měla jsem více než třicet natáčecích dnů. I když jsme mluvili třeba o těžkých věcech, byla to vždy přátelská a příjemná setkání,“ dodává filmařka a s tím, že vzniklo i množstí hrubého materiálu.
Před vstupem do střižny
„Myslím, že to je na dokumentární tvorbě to nejtěžší: vybrat záběry a seskládat film. Když jsem učila na FAMU, všimla jsem si, že je to pro studenty vždy největší oříšek. Museli se to naučit, nebo se to nenaučili. Protože dokument nemá předem daný scénář, musí se tvořit až podle natočeného materiálu.“
Ve vysoké politice jsou muži v sukních, my ženy jsme utlačovaná většina, tvrdí Sommerová
Číst článek
„Jsem zastánkyní toho, aby dokumentární film byl drama. Aby to bylo vyprávění, jako když si režiséři hraných filmů napíší scénář, aby to šlo dopředu, nenudilo a mělo logiku. Troufám si říct, že je to něco, co jsem se za ta léta naučila a co umím. Je to náročná práce. Než jdu do střižny, strávím spoustu času přípravou,“ říká pedagožka.
„Dokument je náročná práce. Ze surového materiálu natočených záběrů se ale pak ve střižně brousí diamant,“ popisuje Sommerová.
Vzkaz dalším generacím
V souvislosti s politickou situací Sommerová říká, že je známá věc, že lidstvo je nepoučitelné. Tragédie prý je, že historie se v různých obměnách musí opakovat. A cituje přitom i amerického filozofa George Santayanu:
„Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Je to téma, které se týká každé společnosti. Teď se dotýká velmi i nás. Sama jsem se narodila do komunismu a žila v něm 40 let, prožila ruskou okupaci, sametovou revoluci. My, kteří jsme prožili komunistickou totalitu, máme v sobě obranné instinkty, které lidé na Západě nemají. Ti, kteří žijí v dnes postkomunistických zemích, vědí, že Rusové jsou imperialisti a stále chtějí dobývat svět. Jsou tu ale lidé, kteří to neprožili, především mladí.“
„Existuje spousta materiálů – literatury, filmů, kde lze čerpat poučení. Já sama jsem natočila asi patnáct filmů o komunistické totalitě. Jsem za to velmi vděčná, jsem ráda, že jsem to udělala a je to pro mě důležitý vzkaz, který my, co jsme to prožili, posíláme dál,“ uzavírá režisérka.
