Měl jsem pocit, že to i těm umělcům přišlo vhod, říká Martyn Starý o sérii online koncertů

V Česku se minulý týden odehrál větší festival než byl legendární americký Woodstock a nepřišla přitom ani jedna stížnost a nikde se neválel jediný špinavý kelímek. Kreativec a hudebník Martyn Starý zareagoval na bezpečnostní opatření spojená s koronavirem a společně se svým týmem připravili pro lidi sérii online koncertů s názvem S hudbou jsme spolu. Vystoupení zpěvačky Ewy Farné, písničkáře Pokáče a kapely Mirai vidělo víc než 780 tisíc lidí.

Praha (Aktualizováno: 22:03 21. 3. 2020) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Martyn Starý | Zdroj: Martyn Starý

Minulou středu jste ráno přišel s nápadem uspořádat sérii online koncertů a za 35 hodin bylo hotovo a hrálo se. Jak vypadalo těchto 35 hodin vašeho života?
35 hodin života mezi prvním nápadem a spuštěním prvního koncertu bylo strašně moc telefonování a zápřahu úplně celého týmu. Rozhodně jsme se nikdo nenudili, ale bylo to velice příjemné nasazení, kdy jsme za tím viděli, že se výsledku blížíme mílovými kroky během strašně rychlé doby.

Pořadatelé zrušili Febiofest a přerušili Jeden svět. Některá kina snižují kapacitu sálů na 99 míst

Číst článek

Jak jste řešili například bezpečnostní opatření? Takovéto akce se asi nedělají ve dvou lidech?
Celý štáb měl povinnost měřit si teplotu, měli jsme spoustu dezinfekce na záchodech, v režii, ve studiu a všude jinde. My jsme ten tým absolutně ořezali na nutné minimum. Měli jsme agenturu na livestream, měli jsme kluky se světly a se zvukem, ale všichni jsme nakonec byli bedňáci. Takže kdo měl ruce, kdo měl nohy dělal úplně všechno. Ale asi nemá cenu předstírat, že jsme neměli taky strach. Tak jsme se snažili jít naproti tomu, abychom z toho všichni vyšli úplně zdraví.

Podle čeho jste vybírali interprety, kteří se na tom budou podílet?
My jsme vybírali především z kapel, které tím byli postižené. Kterým to třeba přerušilo turné nebo nějakou rozjetou věc. Ale dát ten line up dohromady nebyl vůbec problém, všichni byli strašně ochotní, strašně se jim ten nápad líbil a v podstatě hned řekli, že do toho s námi jdou. Měl jsem takový pocit, že to i těm umělcům vlastně přišlo vhod.

PŘEHLEDNĚ: Premiéra Šarlatána a 3Bobule se odkládá, festival Jeden svět by mohl pokračovat na podzim

Číst článek

Po vašem vzoru se do online koncertů pustila i řada vašich kolegů. Někdo by to mohl brát třeba tak, že se krade jeho nápad. Jak se na to koukáte Vy? Plánujete už také další koncerty?
Nebudu si hrát na to, že jsem vymyslel livestream. My jsme se toho první chopili jako nějaké příležitosti v době této krize, ale v konečném důsledku mám já jako muzikant radost z toho, že budou další vystoupení a i já budu mít na co koukat po večerech. Dneska se chystám na The Atavists, tak se těším (smích) Vzhledem k současným opatřením jsou ale tyto koncerty, co jsme odvysílali, za nás zatím všechno.

Kultura na doraz

Těchto pár koncertů, které jste uspořádali, vidělo dohromady už víc než 780 000 diváku a ta čísla stále rostou. Snažili jste se tohoto dosahu využít i jinak než kulturně?
To množství lidí je pro nás dost neuvěřitelné. Když jsem to číslo poprvé viděl, tak mi to nahnalo husí kůži. Myslím, že nám všem, kteří jsme na tom pracovali. My jsme těm umělcům neříkali, jak mají mluvit s lidmi, ale oni samozřejmě všichni velice spontánně začali mezi písničkami mluvit o tom, že jim děkují za to, že opravdu jsou doma, že by měli nosit roušky. Říkali to prostě sami od sebe.

Je důležité v takových situacích jako je tato pořád myslet na kulturu a nezastavovat se? Někomu to může vzhledem k aktuálním okolnostem přijít třeba pošetilé nebo nemístné.
Já myslím, že to není jen o tom, že má kultura jet na doraz, dokud to jde. Věříme, že ty statisíce lidí, které se na to koukaly, to alespoň na nějakou dobu vytrhlo z nějakých depresivních streamů v televizi. Myslím si, že v tuto chvíli a i v jakýchkoliv těžkých chvílích v živote může mít hudba určitý terapeutický účinek a bylo by fajn, kdybychom ji tak uměli používat. Jinak se z toho zblázníme.

Hadí lázně zůstanou kulturní památkou, rozhodl Zaorálek. Definitivně zrušil verdikt svého předchůdce

Číst článek

Vnímá Martyn kreativec tuto těžkou situaci jinak než Martyn hudebník?
Nemyslím si. Všechny moje polohy včetně Martyna jako životního partnera v rodině se to snaží vnímat stejně. Je to velký problém, který asi bude bolet, ale zároveň se ho dá využít jako příležitosti. Tohoto pozitivního „mindsetu” jsme se snažili využít i v případě těch koncertů. Martyn jako hudebník má třeba teď možnost skládat nové věci. Postavil jsem si doma malé studio a beru to jako příležitost se na chvíli za stavit a dělat zase něco nového.

Zpěvák Dan Bárta řekl před pár dny v rozhovoru Lucii Výborné na Radiožurnálu, že je pro něj tato krize existenciální spíš než existenční. Jak to máte Vy?
Mně se Danovo vyjádření hrozně líbí, je to takové prostě Bártovské a hezké. Dovolil bych si ale říct, že to je trochu od obojího. Lidí se to dotýká existenciálně a mentálně, ale spousty lidí se to dotkne i existenčně. Je otázka, jak dlouho to bude trvat a jak velkého procenta se to tedy existenčně dotkne.

Pomohly by tu eventuální existenční krizi vyřešit třeba právě streamy?
Já věřím, že lidstvo jako takové je plné hrozně chytrých hlav, které na něco přijdou. Obvzlášť právě v kultuře. Někdo vždycky vymyslí, jak tu hudbu k lidem dostat. Viz. hudební televize, streamovací služby a tak dále. A pokud se ten problém bude zvětšovat, tak prostě někdo zase něco vymyslí. Třeba to budu já a třeba taky ne. Spíš asi ne (smích)

Josef Kaňka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme