Pandemonium odkrývá podivné dějiny sousedství
Naivní divadlo Liberec, ačkoli je jeho tvorba primárně zaměřena na dětské publikum, dopřává svému ansámblu i realizace večerních představení pro publikum dospělé. Režisér i herci dostávají v těchto případech volnou ruku, a tak se rodí inscenace, které vznikají z čiré radosti a chuti hrát současné divadlo. To je také případ posledního "večerního" počinu souboru. Dramaturg Naivního divadla Vítek Peřina a herec Filip Homola adaptovali na scénu komiks Džiana Babana a Vojtěcha Maška Pandemonium aneb Dějiny sousedství.
Komiksové Pandemonium nejprve vycházelo jako strip v kulturní příloze časopisu Reflex, aby bylo v minulém roce vydáno také jako kniha, která výrazně vyčnívá z domácí komiksové produkce. Ostatně jako vše, na co Baban s Maškem sáhnou - jejich tvorba má neopakovatelnou atmosféru, je koncepční a při tom všem si zachovává charakteristický (až divadelně psychologický) smysl pro humor i potřebný nadhled.
Inscenátoři si nevybrali zrovna lehký úkol, protože samotná knižní předloha je spíše sborníkem krátkých čtyřokénkových komiksových stripů, které stojí na absurdních dialozích, nežli dílem s jasným obloukem příběhu. Pandemonium je možné kdykoli začít, vstoupit do něj v polovině, nebo cokoli přidat. Odehrává se prakticky celé v kuchyni manželů Vladimíra a Vlaďky Kokešových, kam si po škole přichází popovídat malý Janík Štulec. Ten bydlí ve stejném ďáblickém paneláku jen o tři patra výš. Jak říkají sami autoři, těžko říct, proč Janík tráví o Kokešových tolik času. Neskutečná statičnost jejich podivných hovorů je podpořena stálými jakoby strnulými pozicemi hlavních aktérů - pan Kokeš sedí skloněný nad novinami vždy vlevo, paní Kokešová s ustaraným výrazem vpravo...
V krátkých momentkách se v Kokešovic obyčejném kvartýru berou do hry genetické experimenty, kolektivní halucinace, výpočty konce světa, konstrukce androidů a humanoidů, identičtí dvojníci, přístroje na změny podoby, časoprostorové spirály nebo sny, které splývají s realitou, a přesto vše zůstává na svém místě. Absurdní mystifikace na "x-tou"! Naivnímu divadlu se povedlo dobře nasát atmosféru Pandemonia, pracuje se s pozvolným rytmem, děj rámují a posouvají mezi krátkými scénami hned dva vypravěči, podobně jako je tomu v samotné knize. Charaktery vystihli herci Tomáš Bělohlávek, Michaela Homolová a Tomáš Holý poměrně výstižně, hrají přesně jen tak, jak nás nechají hlavní hrdiny poznat autoři. Koneckonců se uplatní i jejich zkušenosti s loutkoherectvím a se specifickou tvorbou v tomto žánru. Přes četné střihy v předloze i její samotnou úsečnost drží představení pohromadě a zachovává absurdní humor Pandemonia, v němž se, když všechno skončí, začíná zase znovu od začátku...
A co to vlastně to Pandemonium je? Co kdybychom si nechali odpovědět dialogem... Vladimír: "To je místo, kde lidi postupně přicházejí o všechen rozum."
Janík: "A kde to je, pane Kokeš?"
Vlaďka: "Vláďo, tak dost, okamžitě toho nech!"
Vladimír: "Dobrá, spletl jsem se, omlouvám se, Janíku. Je to místo, kde v klidu a míru žijí maličcí medvídci pandové."
Naivní divadlo Liberec má Pandemonium ve svém stálém večerním programu a hraje jej i na zájezdech. Nejblíže 3. listopadu v pražském Alfrédu ve dvoře v rámci 4. ročníku festivalu KomiksFEST!
