Rock For People, pop pro holky a lidé pro hudbu

Třiadvacátý ročník festivalu Rock For People měl mezi svými headlinery populární skupiny jako Die Antwoord nebo Paramore. Zároveň ale ani letos nezapomněl na tvrdší muziku v podání Three Days Grace, Comeback Kid nebo Mastodon. Žánrové rozdíly byly v programu velké. V hudebním kolotoči se ale mažou.

Hradec Králové Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hayley Williamsová ze skupiny Paramore | Foto: Petr Klapper

Rock For People už pravděpodobně nedosáhne ambicí, které si vytvářel před pěti lety, kdy soutěžil o největší návštěvnost a touhu být lídrem mezi českými festivaly. Akce měla - a do současnosti má, problém vytvořit si vlastní obličej. I když zůstávají fanoušci věrni značce a každoročně se do Hradce Králové vrací (někteří dokonce od časů Českého Brodu, kde festival začínal), stále na letišti návštěvník potkává těžko popsatelnou skupinu lidí.

O to složitější je v současnosti jakékoliv zařazení, když se z na první pohled velkých metalových fandů vyklubou milovníci Mandrage a Chinasek. A podobná diverzita panuje i v dramaturgii.

Paramore na horské dráze

Letošními headlinery byly skupiny Paramore a Foster The People. První kapela má sice kořeny v rockové hudbě, která by do line-upu dobře zapadla, svým směřováním s posledními dvěma nahrávkami se ale naprosto vzdálila žánru, se kterým se proslavila před deseti lety. Jak sama zmínila zpěvačka Hayley Williamsová, jejich kariéra byla horskou dráhou.

Frontmanka Paramore při koncertu na festivalu Rock For People | Foto: Petr Klapper

Nejen hudebně, ale i v osobním životě, což se dost často promítalo právě i do produkce a obsazení ve skupině. Jak se zdá, kapela si ale na nějakou dobu našla své místo, kde se cítí dobře. A na diváka dokáže tento pocit přenést i z pódia.

Paramore byli hlavní hvězdou druhého dne. V obležení kapel jako Northlane, Mastodon a Slaves ale působili na hlavní stagi trochu osamoceně. První - někdy až na škodu trochu prořídlé, řady s dlouhovlasými chlapci v černých tričkách vystřídala děvčata, která vzhlíží k osmadvacetilété frontwomance. A poprávu.

Hayley Williamsová dokáže zabavit publikum po celou dobu. Skotačení mezi kolegy doplňuje čistým zpěvem, mezi písněmi s lidmi živě komunikuje a někdy jim dokonce svěří svůj mikrofon. Při pohledu do davu, který se nenechal odradit krátkou, ale o to intenzivnější sprškou z kolemprocházející bouřky, bylo vidět, že si show všichni užívají. Nejvíc právě ty dívky.

Festival i letos přivítal tisíce hudebních fanoušků. | Foto: Petr Klapper

I když měl loni na stejném místě v podobném čase svůj prostor další z oblíbených pop idolů – Matty Healy s The 1975, nedokázal na sebe strhnout tolik pozornosti jako blondýna z Paramore. Nenápadná hrdinka, která si jasně obhájí změnu stylu. Jak u sebe a svojí hudby, tak v rámci večerního programu. Ve výsledku bylo jedno, jestli hrají Paramore punkovější hit Misery Business, nebo aktuální Hard Times, kde hrají prim groove kytary a synťáky.

Foster The People 

Samostatnou jednotku v hlavním čase tvořili následující den i Foster The People. I když se slovní spojení „Foster The People play Rock For People" dalo z úst zpěváka Marka Fostera číst dvěma způsoby, rock je v jejich tvorbě tím méně zastoupeným žánrem. V kontextu festivalu až minoritně.

Přesto si opět své publikum našli. A není třeba si nalhávat, že hodně zvědavců přišlo hlavně kvůli skladbě Pumped Up Kicks, která udělala ze skupiny tak trochu oběti one-hit wonder. Neprávem, což potvrdili při svém 50minutovém setu. Do něho byly zařazeny i skladby z chystané novinky Sacred Hearts Club, které fanoušci bohužel neměli možnost dostatečně naposlouchat.

Mark Foster z kapely Foster The People | Foto: Petr Klapper

Z odehraných ukázek je navíc cítit, že Foster a spol jdou více naproti současným trendům a trochu tak ztrácejí na vlastní identitě, kterou si na dvou dosud vydaných albech vytvořili.
Sympatické bylo živé provedení, kdy se většinou skladby držely studiového originálu. Díky bohatému nástrojovému obsazení a propojování krátkými intermezzy ale dokázala skupina některé písně obarvit a lépe se tak přiblížit festivalové atmosféře.

Foster není suverénním showmanem, v rámci zpěvu ale předváděl skvělý výkon. I závěrečnou transformaci ve „znuděného vypravěče" ve zmiňované Pumped Up Kicks, zvládl dobře. Dav si tak mohl sborově zazpívat a zapískat potemnělou hymnu léta 2011.

Lidovost, která brání růst

Přesně v tom roce by skupina do lineupu Rock For People zapadla asi lépe. Na festivalu se poprvé objevili Paramore a kromě oblíbených My Chemical Romance nebo Sum 41 byly v programu i skupiny White Lies nebo Kele z Bloc Party.

Ano, Rock For People je opravdu pro lidi. A těch pětadvacet tisíc návštěvníků letos odcházelo dost pravděpodobně spokojeno. I přes povedené nápady jako je logo festivalu, barevné projekce, spolupráce s handicapovanými nebo seniory, VIP bar, široká nabídka jídla a pití, ale lidovost brání akci růst.

Na jednu stranu je Rock For People festivalem, který přejímá oblíbené trendy a skupiny z dalších evropských festivalů. Zároveň se ale nedokáže vymanit ze zaběhlého koloritu, který si za svou existenci vytvořil. Není to ani tak o dostatku nebo absenci silných a lákavých jmen. Spíš je to o zasazení do kontextu a orámování celé akce. V minulosti už přivezl festival spoustu zajímavých interpretů, ti z letošního roku ostudu taky neudělali. Památeční koncerty to ale nebyly.

Ondřej Bambas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme