Červený trpaslík slaví 30 let. Je to groteskní fantazie, vizuálně až divadelní, říká Ondřej Neff

Britský seriál Červený trpaslík slaví. Na televizních obrazovkách je už 30 let. Diváci britské BBC mohli Červeného trpaslíka poprvé vidět v roce 1988.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

První díl Červeného trpaslíka se jmenuje Konec a diváci se v něm seznámí s flegmatickým mechanikem Davidem Listerem, který jako obvykle porušil pravidla a propašoval na palubu vesmírné lodi kočku. Za trest proto na pár měsíců skončil v izolaci.

Po propuštění ale zjišťuje, že všichni na lodi zemřeli kvůli úniku radioaktivity. A taky, že uplynuly tři miliony let. Na lodi ale přeci jen nezůstal sám – je tam s ním potomek jeho kočky, který se mezitím vyvinul do lidské podoby, a taky hologram jeho nafoukaného kolegy Rimmera, se kterým si nikdy moc nerozuměl.

O kultovním britském seriálu si v pořadu Host Českého rozhlasu Plus povídal publicista a spisovatel Ondřej Neff.

Je vám blízký humor Červeného trpaslíka?
Blízký je mi hodně. Sledoval jsem ho a je to úžasná věc. Britská science fiction má velkou tradici humoru, třeba i Clarke napsal celou řadu humoristických povídek, a tohle zapadá do konceptu. Oni mají suchý, věcný humor, který vychází z reality a určitému typu lidí to vyhovuje. Já k nim patřím.

Jak jde dohromady sci-fi a humor?
Sci-fi je vždycky nadsázka. Pokud to myslíte vážně, tak je z toho vážná sci-fi, a když si z toho uděláte legraci, tak je to legrační sci-fi. To je naprosto přirozená vlastnost sci-fi a fantazijního myšlení.

Je Červený trpaslík hlavně parodie na velké projekty typu Star Wars, nebo je to svébytná kategorie?
Já bych neřekl, že to je parodie. Určitě to není parodie, protože ta chce zesměšnit postupy žánru. Třeba Limonádový Joe, to byla parodie na kovbojky, ale tohle je groteskní fantazie, která hraje s rekvizitami, jako jsou kosmické lodě, roboti, manipulace s genetikou a podobně, ale efekt je čistý, svébytný. To není žádná parodie. 

Měl jsem možnost se podívat do studia, kde se natáčel Červený trpaslík, a říkali, že neměli moc peněz, a tak to museli udělat tak, že sundali panely ze stěn, kde byla odkrytá vzduchotechnika, a tak dále. Je Červený trpaslík dokladem toho, že se dá natočit něco velmi úspěšného i s omezeným rozpočtem?
Určitě, protože ty nádherné vize, které dnes vidíme ve filmech, tam nejsou potřeba, protože je to založené na absurdní situaci, že se někdo narodí z kočky, někdo je tři miliony let v lednici. To jsou absurdní vize, a ty se mohou odehrávat kdekoliv. Dekorace a omračování vizuálními efekty nejsou potřeba, naopak by to byla věc, která by škodila. Červený trpaslík je vizuálně ne primitivní, ale až divadelní – když jdete do divadla, tak tam taky pracuje vaše fantazie jako diváka. Takhle to funguje i u tohoto seriálu.

Jan Bumba, Jana Přinosilová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme