Legionář a kolaborant. Film podává osud Emanuela Moravce jako tragický příběh ambiciózního muže

Osobnost Emanuela Moravce už má v televizní a filmové tvorbě svou historii. V Českém století si ho zahrál Daniel Landa, v hraném dokumentu Apoštol národní zrady zase Pavel Nečas. Teprve v Anatomii zrady, dvoudílném snímku Bisera A. Arichteva, jehož premiéru uvedla Česká televize v neděli, se však přezdívaný český Quisling stal ústřední postavou dějinného vyprávění. I když jeho je příběh o proměně vlastence a legionáře v symbol kolaborace.

Film vs. realita Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Emanuel Moravec na archivní fotografii a Marián Labuda ml., jeho představitel v televizním snímku Anatomie zrady | Foto: Archiv Českého rozhlasu / Mikuláš Křepelka / Česká televize | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Díky charakteristické holé hlavě a ostrým rysům v obličeji ho poznalo na ulici i malé dítě. Nejznámější protektorátní anekdota tvrdila, že má pleš proto, aby nešimrala Němce, když jim neustále leze do zadnice.

Voskovec s Werichem mu věnovali sloku ve své písni o protektorátních kolaborantech, kterou předvedli v roce 1942 ve vysílání Hlasu Ameriky na melodii svého hitu Babička Mary.

Moravec je v ní nazýván strašidlem s krví na rukách, kterého čeká oprátka. Refrén pak končí slovy: „Houpá se hlava hloupá, o jednoho otrapu je zase míň gestapu. A jak se houpe, očima loupe, neboj se Emane, víc se tě nestane!“

MORAVEC PŘED MNICHOVEM

Emanuel Moravec se narodil 17. dubna 1893 v Praze. Během první světové války dosáhl na hodnost důstojníka v československých legiích v Rusku. Po návratu do vlasti byl vojákem z povolání. Těšil se velké oblibě a autoritě. Od roku 1931 vyučoval válečné dějiny a strategii na Vysoké škole válečné v Praze. Jako vojenský publicista propagoval brannou politiku státu a byl odpůrcem mnichovské kapitulace.

Přestože se mu Češi posmívali, také se ho báli. Exilová vláda v Londýně na něho dokonce chtěla nechat provést atentát. K tomu ovšem nikdy nedošlo. Moravec vytrval a po boku nacistů zůstal až do úplného konce.

„V průběhu tisícileté české historie se našla celá řada zrádců. Málokterý se dopustil takové proradnosti jako Emanuel Moravec. Ten ve své kolaboraci s německými nacisty dospěl až na samotné dno zrady,“ uvádí dokumentární film Karla Fuksy s příznačným názvem Až na dno zrady.

Ztělesnění zrady

Jak už dříve připomněl pro Radiožurnál historik Jaroslav Rokoský z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Moravec nebyl zápornou postavou celý svůj život. Jeho přerod do kolaborace byl naopak pro mnohé překvapivý. Moravec byl totiž legionář, sloužil v československé armádě a ve své době platil za experta vojenské problematiky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Osobnosti Emanuela Moravce se ve svém historickém seriálu Muži 15. března 1939 věnoval také Jaroslav Skalický. Poslechněte si jeho reportáž

„Byl to zdatný a respektovaný novinář, který přispíval do Lidových novin a Přítomnosti, stoupenec Hradu, tedy prezidenta (Tomáše Garrigua) Masaryka a (Edvarda) Beneše. Jako v danou chvíli přesvědčený demokrat byl horlivým zastáncem bránit demokratické Československo. V knize Obrana státu se dokonce zmiňuje o tom, že největším nepřítelem Československa je nacistické Německo,“ popisuje Rokoský.

„Češi ho nenáviděli. Byl pro ně ztělesněním zrady. Zrady o to horší, že si pamatovali jeho názory a postoje za první republiky. Pamatovali si, že v období Mnichova je vyzýval k boji proti hitlerovskému Německu, tomu hitlerovskému Německu, kterému teď věrně a oddaně sloužil.“

Edvard Beneš (vlevo) a Viktor Preiss, jeho představitel ve snímku Anatomie zrady | Foto: Mikuláš Křepelka / Česká televize | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Ještě v době Mnichovské krize na podzim 1938 patřil Moravec k nejrozhodnějším odpůrcům československé kapitulace a přistoupení na Mnichovský diktát. Důvodů k následnému obratu je podle Rokoského více.  

MORAVEC A MASARYK

„Prezidenta Masaryka uznával jako autoritu od jejich prvního setkání na Ukrajině v roce 1917, až do jeho smrti v roce 1937. Nebylo tedy divu, že jako vojenská kapacita, nepochybný demokrat a prezidentův chráněnec držel právě on čestnou stráž u prezidentovi rakve,“ uvádí v dokumentu Až na dno zrady historik Jiří Pernes.

V průběhu 30. let se ale jeho názory začaly od těch Masarykových odlišovat. Moravec stále výrazněji vyjadřoval podporu režimům tvrdé ruky, hlavně tomu italskému.

„Oslnilo ho tažení třetí říše na Západ, jemuž předtím tak věřil a který ho tak zklamal v Mnichově. Potom se bál, že po 15. březnu 1939 bude perzekvován za to, co předtím hlásal a psal. Nacisté ho potom také vzali na okružní jízdu Německem. A to, co tam viděl, na něj opět mocně zapůsobilo,“ říká historik.

Nacisté využili Moravcova rozčarování z Mnichovské krize a získali ho do svých služeb. „Moravec byl vždycky nesmírně činorodý. Nacisté mu dali příležitost, a on se jí horlivě chopil. Nejdříve dostal pořad v rozhlase. Potom napsal knihu V úloze mouřenína a následně zformoval skupinu aktivistických novinářů, která otevřeně spolupracovala s nacisty,“ uvádí Rokoský s tím, že Moravec byl nejspíše přesvědčen, že pouze tak může národ uchránit od nejhoršího.

„Myslím si, že tomu tak skutečně bylo. Že se domníval, že je to jediná cesta, jak zachránit český národ. Ono totiž nebylo tak úplně jednoduché to ustát. Když se podíváte, jak vypadá průběh války v letech 1939 a 1941, tak vítězství třetí říše se jeví jako velice reálné. Z tohoto úsudku Moravec patrně vychází.“

„Český člověk celou svou duší i myslí stojí za velkolepým německým vojákem, který české země chrání, který se bije už třetí rok statečně za evropskou budoucnost. Čech, který má svou zemi rád, modlí se dnes za německé vítězství. Zvedám-li nyní ruku, zvedají ji se mnou všichni Češi, kterým je národ drahý a kteří jsou hrdi na své příslušenství k Velkoněmecké říši. A ti všichni z plna srdce volají se mnou: Zdar vůdci Adolfu Hitlerovi!“

Z projevu Emanuela Moravce (jaro 1942)

Příběh zoufalství

Právě na zmíněný přerod slušného člověka, který se – souhrou okolností, slabosti charakteru, ambicí a touhy po penězích – stane někým, kdo se vědomě podílí na strašlivém zlu, se tvůrci televizního snímku Anatomie zrady zaměřili. Moravcův život proto mapují počínaje zářím roku 1938 přes heydrichiádu až do května 1945.

„Když bychom hledali informace o Emanuelu Moravcovi, téměř všechny odkazy nás zavedou k výsledku ‚zrádce národa‘. Zajímavé je to, jak se to stalo. Co vedlo k tomu, že legionář, Masarykův spolupracovník a velký vlastenec obrátil a v době největší krize začal usilovně pracovat ve prospěch nacismu,“ popisuje režisér Biser A. Arichtev, který má na svém kontě třeba historickou sérii První republika.

ANATOMIE ZRADY

životopisné drama
ČR, 2020, 2x 83 min

Režie: Biser A. Arichtev
Scénář: Lucie Konášová, Josef Konáš
Hrají: Marián Labuda ml., André Hennicke, Viktor Preiss, Dana Droppová, Jiří Vyorálek, Vladimír Polívka, Ondřej Vetchý, Vítězslav Jandák, Ondřej Malý, Milan Kňažko, Detlef Bothe, Oskar Hes

„Chtěl jsem, aby Moravec nepůsobil jednobarevně. Takový nebyl. Hledal jsem někoho, kdo tu postavu naplní jako milujícího otce, jako vlastence a současně jí uvěříme tu obrovskou změnu a oddanost v to, co bude dělat dál. Nechtěl jsem, aby působila hrubě, ale přitom v nás od určité chvíle vyvolávala nepříjemné pocity.“

Volba nakonec padla na Mariána Labudu mladšího, a to nejen kvůli očividné fyzické podobě s hereckým předobrazem.

„On byl ale vyšší, což produkce řešila tím, že mi dala speciální obuv. Anebo jsem stál na podstavci, abych působil vyšším dojmem. Režisér mi také často říkal: ‚Nejsi hodnej.‘ Protože já jsem v soukromí velký dobrák a Moravec byl zásadový, přísný voják, a tak i přistupoval ke své rodině,“ přiznává herec.

Jak přiznává kreativní producentka Alena Müllerová, Anatomie zrady byla původně zamýšlena jako dokumentární drama s archivními záběry, které by zachycovalo více příběhů kolaborantů. Nakonec se ale s producentem Vítězslavem Jandákem ml. a scenáristy Lucií a Josefem Konášovými, mimo jiné autory válečného dramatu Operace Silver A, rozhodli soustředit pouze na osobnost Emanuela Moravce.

„Kdyby nebylo Mnichovské dohody a po mobilizaci Československa v září 1938 došlo k bojům a Emanuel Moravec by v těchto bojích padl, stal by se zřejmě národním hrdinou,“ uvažuje nad jeho životem producentka.

'Anthropoid měl aspoň reálný základ.' Kde končí realita a začíná beletrie ve snímku Smrtihlav?

Číst článek

Sama Konášová vnímá příběh Emanuela Moravce jako příběh zoufalého člověka, který byl zahnán do kouta. „Rozhodl se, že racionálně vyhodnotí situaci. Němci mu dali nabídku, že může znovu publikovat, znovu se vrátit do rozhlasu, vrátit se na určitou životní úroveň. A on po této nabídce sáhnul,“ shrnula scenáristka ještě v době příprav filmu v rozhovoru pro Radiožurnál.

„Němci měli Moravce perfektně odhadnutého jako člověka, který se nechá koupit a chce se zahojit za druhou republiku, kdy ho národ odsoudil k existenční likvidaci.“

Přestože jsou osudy protektorátního ministra školství a lidové osvěty poměrně dobře zdokumentované, museli si tvůrci v některých oblastech Moravcova života vypomoct kreativní licencí. A to zejména stran jeho celkové psychologie, atmosféry v rodině nebo deníku, který ve snímku píše.

Reinheird Heydrich (vlevo) a Detlef Bothe v jeho roli ve snímku Anatomie zrady | Foto: Deutsches Bundesarchiv / Mikuláš Křepelka / Česká televize | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Konec vlastní rukou

Ve 40. letech posílil Moravcovo postavení zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který na podzim 1941 nastoupil do Prahy a v lednu následujícího roku proměnil protektorátní vládní sestavu. Moravce v ní jmenoval ministrem školství a lidové osvěty. V tu chvíli se ho podle Jaroslava Rokoského obávali jak obyčejní Češi, tak i členové vlády či prezident Emil Hácha.

„V době, kdy byli Češi pronásledováni a popravováni, pronášel bezpočet pronacistických projevů. Podílel se na vytvoření Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, která měla vychovávat mládež v nacistické ideologii. Navrhoval K. H. Frankovi, aby vládní vojsko bojovalo po boku wehrmachtu, a svou budoucnost nerozlučně spojil s třetí říši,“ zmiňuje historik.

„Lide český, včera jsme vzpomínali šesté výročí protektorátu. To jediné, co se podařilo státnímu prezidentu (Emilu) Háchovi pro český národ politicky zachránit z prvé republiky, kterou jako selský dvůr za necelých 20 let (Edvard) Beneš promarnil v nesmyslném politickém karbanu. Opuštěni celým světem, demokratickým i bolševickým, hledali jsme nakonec záchranu u našeho velikého německého souseda. Říše přijala pod svá mocná křídla obě země ve chvíli, kdy Slovensko se osamostatnilo a kdy Polsko se chystalo vojensky obsadit moravsko-ostravskou průmyslovou pánev.

Dnes bych vám rád připomněl nějaké skutečnosti z počátku protektorátu. Říšští činitelé věděli, že český národ je churavý. Ač neválčil, drtivá státní porážka, kterou sklidil pod politickým vojevůdcovstvím Benešovým, jej ochromila. Zde potřeboval čas dělat lékaře. Vy se pamatujete, že vrchní velitel říšských branných sil v protektorátě tehdy položil věnec na hrob českého neznámého vojína a že Němci tento hrob legionáře zdravili zdviženou pravicí.

Nechali nás vyplakat. Nikoho nepronásledovali za to, že byl do 15. března protiříšského smýšlení a že holdoval demokracii. Jen proto se ostatně potuluje v nepřátelské cizině tolik bývalých českých politiků z dob demokracie, poněvadž říše je ponechávala v klidu, a tím jim mlčky umožnila útěk.

Před touto válkou v prvních měsících protektorátu Praha byla prolezlá Židy. Každý desátý obyvatel Prahy árijec patřil ke střední vrstvě. Ale vedle toho v Praze byl každý desátý obyvatel Žid. Mezi Čechem z lepší třídy a Židem byl tehdy ten rozdíl, že Žid byl desetkrát bohatší Čecha. A tak v prvních měsících protektorátu Židé obsazovali ta nejlepší letoviska, nejlepší veřejné místnosti, přední místa v divadlech. Oni si to mohli zaplatit. Tehdy mnohý Čech klel a ptal se, kde je teď německý protižidovský program.

Říše přihlížela. Čekala, že si uděláme v těchto otázkách pořádek sami, že provedeme očistu českého veřejného života od živlů říší i národů vyloženě nepřátelských, a že si vyřešíme také otázku židovskou. Říšský ministr, doktor Goebbels prohlásil, že říše nežádá od Čechů nic, co by bylo proti jejich národní cti.“

Z rozhlasového projevu Emanuela Moravce (16. 3. 1945)

Po atentátu na Heydricha Moravec rozšířil slovní útoky na londýnský exil. „Pane Churchille, Beneš vám přec slíbil, že letos v květnu předvede ve střední Evropě znamenité české povstání, které otřese Velkoněmeckou říší. Vy jste dal souhlas k tomu, aby britská letadla dopravila jeho agenty na naše území, kde se povedla těmto zločincům a žhářům pouze jediná vražda politická, která prozatím stála český národ mnoho set život,“ prohlásil například na začátku července 1942 během Slibu národa u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí v Praze.

Když vypuklo 5. května 1945 pražské povstání, tak se Moravec ze všeho nejvíce bál, aby nepadl do rukou povstalců. Věděl, co by ho čekalo.

MORAVEC V ROZHLASOVÉM ARCHIVU

Emanuelu Moravcovi se věnují také některé epizody pokračujícího seriálu 100 příběhů z protektorátu, který od začátku roku vysílá Český rozhlas Plus.

„Nacisté ho toho dne převáželi do Mělníka, aby z tamní vysílačky promluvil k národu. Když auto projíždělo pražskými ulicemi, kde už se střílelo, došel autu benzin. Moravec si uvědomil v tu chvíli svoji bezvýchodnou situaci a v okamžiku, kdy v Chotkově ulici řidič doléval benzin z kanystru, tak sáhl po revolveru a ranou do spánku se zastřelil,“ popisuje historik Rokoský.

Moravcovo tělo zakopali nacisté na zahradě biskupského gymnázia ve Winterově ulici, kam byli pochováváni i esesmani padlí v pražském povstání.

„Když se po 8. květnu pátralo, kam zmizel Emanuel Moravec, trvalo měsíc, než výslechy svědků dovedly vyšetřovatele na správné místo. Po exhumaci byla provedena v Ústavu pro soudní lékařství pitva, která jasně určila, že Moravec spáchal sebevraždu,“ dodává Jaroslav Rokoský.

Oběťmi jeho politiky se stali i tři synové Igor, Jiří a Pavel, s nimiž Moravec celý život udržoval dobré vztahy. Nejmladší Pavel, který byl členem Hitlerovy mládeže, zahynul při spojeneckém bombardování. Nejstarší Igor, příslušník SS, byl před mimořádným lidovým soudem odsouzen k smrti.

Hácha, Heydrich a ti druzí

Kromě Emanuela Moravce se v Anatomii zrady objeví i řada dalších historických osobností. V rolích bývalých prezidentů Edvarda Beneše a Emila Háchy se představí Viktor Preiss a Milan Kňažko. Už potřetí – a údajně naposledy – se jako Reinhard Heydrich představí Detlef Bothe, který si úlohu zastupujícího říšského protektora vyzkoušel už ve filmech Lidice a Anthropoid.

Německý herec André Hennicke se ujal postavy Karla Hermanna Franka, státního tajemníka v úřadu říšského protektora a pozdějšího německého státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava. Jiří Vyorálek hraje fašistického novináře Jan Ryse-Rozsévače, Ondřej Malý zase publicistu a odbojáře Antonína Pešla.

Karl Hermann Frank (vlevo) a André Hennicke, jeho představitel ve snímku Anatomie zrady | Foto: Bundesarchiv / Mikuláš Křepelka / Česká televize | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Naopak zcela fiktivní je postava Waltera Gretzkiho, kterého ztvárnil Vladimír Polívka. Sympatický pražský Němec má ve snímku úlohu ďábla, který za svým bývalým kantorem přichází s nabídkou, aby začal znovu publikovat své názory, a otevře mu tím pádem dveře k zajímavým kontaktům.

„Walter Gretzki je symbolem toho, jak snadno se mladí muži nechají vtáhnout do pekla. On jde na frontu s úsměvem, přijímá principy tak vzdálené všemu, v čem vyrůstal, protože ho mašinerie války přitahuje,“ komentuje svou roli Polívka.

„Na druhou stranu je i obětí vlastní doby. Na takových lidech je nejlepší hledat vášeň, to dobré, co v tom viděl. Najít v něm to dobro, hrdost a vzápětí i to, k čemu to nezadržitelně mířilo – deziluzi, prohře a uvědomění.“

Postava nemá skutečný předobraz. Podle tvůrců se ale dochovaly neurčité vzpomínky pamětníků týkající se jakéhosi Moravcova bývalého studenta německé národnosti, který se na něj údajně obrátil na jaře 1939 z pověření Abwehru (německé vojenské rozvědky a kontrarozvědky) s nabídkou spolupráce s okupační mocí.

Dvojdílný snímek Anatomie zrady odvysílá ČT1 v neděli 26. dubna a 3. května od 20.10. Po premiéře budou obě části ke zhlédnutí na iVysílání.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme