„Žádný střih, ani padající opona. Neustálá improvizace.“ Slova, kterými šéf Mosadu (Michael Shannon) láká ve špionážní sérii The Little Drummer Girl (Malá bubenice) mladou herečku Charlie (Florence Pughová) do její životní role – role obyčejné dívky, která si prosvádí cestu až k samému vedení palestinské teroristické organizace.

Slibuje jí, že když svou misi splní, nikdo už nikdy nebude pochybovat o jejím talentu. A i když je to pro dívku z malé anglické divadelní společnosti naprosto šílená nabídka, Charlie ji nakonec přijme.

Herci jsou svým způsobem pro role špehů ideální. Věděl to i John le Carré, plodný autor politických thrillerů a špionážních románů, z nichž jeden byl předlohou právě k předloňské Malé bubenici. Nenajde se totiž nejspíš herec, který by netoužil po publiku a nevyhledával nové herecké výzvy. A je snad nějaká větší než ta, která nenechá člověka ani na moment zaváhat ve svých krocích?

Pomáhá, když vedle toho nemá co ztratit. Nebo když se mu na oplátku nabízí získat něco, co by jinak bylo zcela mimo jeho dosah.

Pro Stanislava Láníka (Jan Cina), nedůvěryhodného hrdinu třídílného dramatu Herec, se ta volba zdá být možná až příliš jednoduchá. Žije v Československu na počátku 50. let a jako syn muže, co zemřel v zahraničí v odboji, a ženy, co údajně spáchala sebevraždu v ruzyňské věznici, si nemůže moc vybírat.

Jeho sestra Anežka (Jenovéfa Boková) je ráda, že sehnala místo alespoň u popelářů. Jenže Stanislav má větší ambice. Chce hrát v divadle s profesionálními herci a utéct konečně ochotnickému souboru a jejich často bezduchým politickým agitkám. Aby toho dosáhl, nebojí se přijmout role, které nemají s divadelními prkny nic společného.

Režisér Peter Bebjak ta léta v našich dějinách nazývá dobou strachu, lží a přetvářky. Kdo lépe v ní tedy mohl najít uplatnění než právě herci. Jak ale zjistí i protagonista jeho minisérie, spousta lidí v těch časech hrála, pokud chtěla přežít. A jedna konkrétní role měla pěkně dlouhý seznam alternací.

Atmosféra hrůzy a nejistoty, kdy nepřítel čeká za dveřmi na příležitost a nikdy není jasné, zda jím není i váš nejbližší přítel, se tvůrcům daří navodit velmi dobře. I když se po chvíli může zdát, že to zdánlivé spiknutí celého světa proti ústřední dvojici sourozenců, kterým není dopřána ani chvíle klidu, je už přeci jenom trochu přitažené za vlasy.

Dezorientující hudba Juraje Dobrakova a kamera Martina Žiarana, která si libuje v tichém kradení se za postavami, aby je mohla snímat zpoza rohů a skrz skleněné tabule, mají na tom tísnivém pocitu lví podíl. Tvoří tak vyrovnaného spoluhráče výborným hereckým výkonům, z nichž vedle Ciny a Bokové bude divák nejvíce vyhledávat asi každé zjevení Martina Fingera. Ačkoli to bude se stále větším sevřením na hrudi.

Herec nenabízí akční scény, ani nestaví na stylovosti nebo sexappealu (i když se nutně nestraní erotiky) jako řada adaptací le Carrého špionážních příběhů. Některé jeho momenty dokonce mohou připomínat oscarový thriller Životy těch druhých, Bebjakova série je ale bez pochyby tuzemskou záležitostí.

Dostanete od ní přesně to, co zcela neironicky očekáváte od českého kostýmního dramatu. Jen s tím rozdílem, že působí mnohem osobitěji než velké množství z těch, které jsme měli poslední roky možnost v televizi sledovat.

První epizoda je trochu zrádná v tom, kam vypadá, že směřuje, ale její vyvrcholení zdárně smaže všechny pochyby, které během ní mohly přijít. Druhá si ve svém napjatém závěru, který se obejde skoro beze slov, chystá pořádnou ránu na solar.

V poslední, nejpomaleji se odvíjející části, pak Herec odhalí všechny své karty. Charakterová studie dojde konce a zbude na divákovi, aby vynesl finální soud nad antihrdinou.

Třídílnou minisérii Herec vysílá ČT1 od neděle 11. října vždy od 20.10.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít