Jsme dost homogenní země, tím je český rasismus specifický, říká režisér seriálu Most! Prušinovský
V pondělí Česká televize odvysílá první díl nového seriálu Most! z dílny autorské dvojice Kolečko a Prušinovský. V seriálu Most! se objevují Romové, skinheadi, ale třeba i transsexuálové. „Jsme dost homogenní země, tím je český rasismus specifický. Stydíme se zjistit, co jsou zač lidé, kteří mají trochu jinou pleť než my,“ uvažuje Jan Prušinovský v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Scénář k seriálu Most! napsal Petr Kolečko, zasáhl do něj ale i režisér Jan Prušinovský. A inspiraci čerpal přímo v západočeském Mostě. „Zajímal mě třeba Chánov, obchodní dům Central nebo autodrom. Sledoval jsem, kam lidi pospíchají nebo nepospíchají, jakou mají náladu, zjišťoval jsem si informace o historii Mostu,“ popisuje.
Mezi místy, která navštívil, samozřejmě nemohla chybět ani hospoda Severka. „Byl to obrovský, prázdný prostor, kde seděli tři lidi a koukali na televizi,“ vzpomíná režisér a scenárista. „Hospodských řečí“ si tedy v Severce moc neposlechl. Jak ale přiznává, příliš mu to nevadí.
„Dělal jsem je už tolikrát, že vím, kde ten cyklus začíná, kde končí a kde začíná znovu,“ usmívá se. „V seriálu jsem hovory ze Severky chtěl udělat trochu jinak než dřív. Když jsem tam ale byl, překvapilo mě, že lidé spolu sedí, pijí pivo, dívají se na televizi – a už spolu moc nemluví.“
Zábava i srdce
Dvojice Petr Kolečko a Jan Prušinovský, kteří za seriálem Most! stojí, patří k veleúspěšnému seriálovému tandemu. Jejich společný rukopis je totiž unikátní.
‚Strach je dobré téma.‘ Autoři Trpaslíka představili nový komediální seriál Most!
Číst článek
„Petr je mistr originálních a zábavných situací. Člověk si ale občas říká: ‚Proč?‘. Je třeba tomu dát grunt. Demokracie mezi námi dvěma nefunguje. Já mám velkou výhodu, že to nakonec režíruju. A mám pocit, že je to Petrovi i trochu jedno,“ směje se Jan Prušinovský, o kterém kolegové z branže říkají, že do scénáře umí přidat srdce.
Pokud jde o samotný Most, Jan Prušinovský si prý toto západočeské město skutečně oblíbil. „Měl jsem pocit, že tamnímu stylu života rozumím. Šel jsem třeba po ulici a chtěly se se mnou vyfotit dvě paní. Objal jsem je a jedna říká: ‚Na to, že jste študovaný, máte docela svaly‘. Uvědomil jsem si, že všechno přebírají přes manuální práci. A přišlo mi to upřímné a přímé.“
