Staňte se součástí příběhu, vybízí Netflix. Jsou interaktivní snímky zábavou budoucnosti?

Filmový svět znovu objevuje takzvané interaktivní snímky, ve kterých diváci určují, kterým směrem se bude děj ubírat. Zatím největší ohlas vzbudila na konci roku epizoda dystopického seriálu Black Mirror nazvaná Bandersnatch, kterou uvedla internetová televize Netflix.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z filmu Black Mirror: Bandersnatch | Zdroj: Netflix

Filmový hrdina se jmenuje Stefan Butler, je to programátor her z 80. let minulého století. Teď zrovna sedí u snídaně a jeho táta mu nabízí pšeničné nebo kukuřičné vločky. Zdánlivě jednoduchá volba, kterou film nechá na divákovi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se mohou diváci zapojit do děje?

„Je tam pauza, během níž se člověk jen dívá před sebe a vypadá to, jako by sám tou volbou vnitřně procházel, zatímco my máme vybrat za něj. Ať už jde o to, jaké si má dát cereálie, nebo jakou bude poslouchat hudbu,“ popisuje filmová publicistka serveru iROZHLAS.cz Kristina Roháčková.

Vtip na druhou

Divákova volba přitom může a nemusí rozhodnout o tom, co se bude dít dál. A to je základní princip interaktivního filmu, říká Tomáš Vyskočil zakladatel webu Filmtoro.cz s tím, že pro Netflix je to především experiment.

„Hodí se to výborně k celkovému konceptu seriálu Black Mirror, který chtěl vždy šokovat a posouvat hranice toho, co nás v budoucnosti s technologiemi čeká. Vlastně i celý děj, jak ho ovládáte, je tak trochu vtip na druhou – sami se stáváte do jisté míry pachatelem,“ vysvětluje.

Děláme svobodná rozhodnutí?

„Je to dobře vystaveno na tom, že lidé nechtějí dělat volby, které by je mohly ukazovat ve špatném světle. Tahle epizoda Black Mirror je ale nutí vybrat si ty zlé a morálně špatné volby, protože sama tak trošku metafyzicky ukazuje, že ani my nemáme svobodnou volbu,“ přemítá Kristina Roháčková a trochu tak odkrývá, že v Bandersnatchi se divák nerozhoduje jen nad tím, jaké vločky sní Stefan Butler k snídani.

„Každý na první zhlédnutí může dojít k jinému závěru, ale myslím si, že bude málo diváků, kteří budou spokojení jen s jedním koncem. Sama hra jim nabídne možnost vrátit se na poslední volbu a udělat něco jiného,“ dodává filmová publicistka.

Poprvé a možná naposledy

Složitý scénář s několika příběhovými větvemi a konci napsali Charlie Brooker a Annabel Jonesová, a to pomocí speciálního nástroje na psaní videoher. Finální snímek může a nemusí mít předepsaných 90 minut.

Podle Tomáše Vyskočila z webu Filmtoro.cz není úplně jasné, zda se princip interaktivních filmů do budoucna uchytí: „Hodí se to výborně k seriálu Black Mirror, ale asi se to nebude hodit k tomu, co běžně v produkci vydáváme. Je to zajímavý experiment, ale nemyslím si, že se bude nějak opakovat nebo rozvíjet.“

Na počátku byl Kinoautomat

Interaktivní filmy už v minulosti zkoušeli a dál testují i jiná studia a producenti jako HBO nebo platforma Eko. Všechny tyto projekty ovšem vycházejí z jednoho dávného experimentu Radúze Činčery.

Jeho Kinoautomat bylo hitem světové výstavy Expo v roce 1967 v kanadském Montrealu. Lidé v kinosále na hlasovacích přístrojích rozhodovali o tom, jakým směrem se má děj dál ubírat. Víc než 50 let poté zkouší internetová televize Netflix vtáhnout diváky do děje znovu.

Matěj Skalický, Anna Duchková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme