Radkin Honzák o obchodnících s duší: Neposmívám se těm, kteří to umí, ale tyhle kšefty jsou špína

Další díl seriálu České televize Infiltrace se věnoval takzvaným obchodníkům s duší. Zdokumentoval činnost ritualistů, kteří slibovali lidem komunikaci s mrtvými nebo vyčištění bytu od duší. A to vše za nemalou úplatu. Psychiatrovi, publicistovi a vysokoškolskému pedagogovi Radkinu Honzákovi se takové obchody nelíbí. „Psychopati věří, že jsou dokonalí. Tihle lidi s tímhle pracují a na tom žijí,“ vysvětluje v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Psychiatr Radkin Honzák | Foto: Věra Luptáková | Zdroj: Český rozhlas Plus

V jakých chvílích se lidé uchylují k okultismu a dalším duševním naukám?
Vzal bych to z větší šíře, protože máme určité bazální potřeby, které už definoval Maslow v minulém století (Abraham Harold Maslow byl americký psycholog, bývá uváděn jako autor Maslowovy pyramidy lidských potřeb - pozn. red.). Jsou to potřeby biologické, jsou to potřeby psychosociální a jsou to určité potřeby duchovní nebo-li spirituální. A ty potřeby spirituální vycházejí z toho, že tak jak ty biologické – potřebujeme jíst a pít a různé další věci -, ty psychosociální – potřebujeme hlavně lidi, protože jsme byli zkomponovaní do smečky, ne jako solitéři -, duchovní potřeby vycházejí z toho, že jsme si vědomi vlastní smrtelnosti a tudíž toužíme po nějakém přesahu.

Další díl dokumentárního seriálu České televize Infiltrace se věnoval takzvaným obchodníkům s duší. Jde konkrétně o různé spiritualisty, kteří za nemalou úplatu slibují spojení s mrtvými příbuznými, vyčištění domova od duší a podobně. Jde často o značné sumy, které tito lidé požadují. Jedna z infiltrátorek Ivana Lokajová si vyzkoušela skupinovou seanci. Druhá infiltrátorka Simona Vlková, která po smrti své dcery získala s podobnými lidmi bohatou zkušenost, pak vyzkoušela několik samostatných sezení, vyčištění bytu i kurz čarodějky.

Sycení těch duchovních potřeb se celou dobu věnovaly nejrůznější duchovní proudy, které vesměs byly koncentrované v různých církvích, nebo podobných organizacích. Hrozně se mi líbí, že český národ si strašně zakládá, jak je ateistický a spirituální potřeby nepotřebuje, a máme největší spotřebu špiritusu v celé Evropě. V podstatě jde o to, jakou formou se tyhle potřeby plní. Teď máme zajímavou dobu. Reminiscence na minulé katastrofy ukazuje, že po takovýchhle velkolepých malérech spiritualita u potrefených oblastí značně stoupne, protože taková rána shora vám přinese ujištění, jak jsme malí jako lidi. Co člověk hledá celou dobu na světě, je hledání bezpečí a jistoty, a když civilizace ukázala, že to bezpečí a jistotu nemůže zaručit, tak se obracíme někam výš.

Dá se obecně říct, co lidé hledají? A co jim naopak podobné okultní nauky přinášejí?
Když jste žil v 19. století ještě jako obyčejný člověk – ne moc velký osvícenec - , tak jste věděl, že když budete hodný, tak se dostanete do nebe, a když budete zlobit, dostanete se do pekla. A věděl jste to, co vím i já dneska taky, že se Pán Bůh na nás nevykašle. Ale dostáváme se do celé řady situací, kde standardní přístup selhává. A jedno z toho je ta situace, když vám někdo umře.

Vzkazy mrtvým i spirituální čištění bytů za tisíce korun. Infiltrátoři se zaměřili na obchodníky s duší

Číst článek

A to měly církve perfektně zpracované. Psychiatrie tomu říká takovým neologismem – jako je prevenční péče, tak v psychiatrii najdete termín – postvenční péče, tj. jak pečovat o lidi, kteří o někoho přišli, zejména tedy způsobem drastickým nebo když to je sebevražda. Nicméně nikdo s tím neumí pořádně nakládat. Nekromancie tady kvetla odnepaměti, protože potřeba ujistit se, že buď ten dotyčný, co do toho záhrobí odešel, se má jakžtakž, a na druhé straně, že až se tam dostanu, to nebude tak strašné. Takže mluvící stolky a píšící média – tohle tady bylo vždycky. Jenže tu masu lidí, kteří tohle potřebovali, měla církev opatřenou.

V dokumentu České televize jste vystupoval a zmiňoval jste, že jde o celospolečenský problém, protože nemáme ritualizovanou smrt. Můžete to více vysvětlit? A v čem by nám to více pomohlo?
Dřív byla situace kolem smrti ritualizovaná. Dneska si odběhnete na půl hodiny do krematoria a to nespolknete. Navíc smrt je vytěsněná z našeho života. My pořád míříme progresivně vzhůru, kupředu a vpřed za dalším a novým, jak za bolševiků. Máme nekončící prosperitu. To ale není možné. Všechno končí jednou smrtí a to není společensky zpracované. Lidi okolo nevědí, jak se chovat k pozůstalým, a pozůstalí sami nevědí, jestli mohou brečet. Na truchlení máte určitou dobu, což je úplně přirozená reakce. Smutek je přirozená emoce, a dokud to nepřekvete do deprese, což je chorobný stav, tak za toho nejbližšího může trvat rok. Člověk se s tím musí nějak srovnat. A tohle neumíme.

„Hrozně se mi líbí, že český národ si strašně zakládá, jak je ateistický a spirituální potřeby nepotřebuje, a máme největší spotřebu špiritusu v celé Evropě. “

Radkin Honzák

Není tady nic a pak přijde takový člověk. Když někoho ztratíte, tak kromě toho, že máte ten smutek, tak i kognitivní funkce, nebo-li rozum, jde dolů, ta rána osudu vede k – velice vulgárně řečeno – zblbnutí, protože je to všechno najednou úplně jinak. Lapáte dech, protože jste se dostal do úplně jiné situace, s kterou jste nepočítal, na kterou nemáte rezervy a ten stres vám požere strašnou spoustu energie. A když přijde velice hodná osoba, která vám řekne, že tohle umí srovnat a má na to charisma. Když budete v nouzi, tak skočíte na špek kdejakému hochštaplerovi, který vám řekne, že vás z toho vytáhne a že to, co potřebujete, splní.

To, co dělala ta první čarodějnice, že říkala, ať napíše ten dopis, to děláme taky, protože tam zůstane spousta věcí nedořešených. Máte tisíc nedokončených dialogů. To je docela dobrý grif.

Pohádky, pohádky, pohádky

Mě právě ten dopis zaujal. Bývá běžné, aby potom terapeut – nebo v tomhle případě nějaký okultista – nutil toho dotyčného před ním číst dopis nahlas?
Nejsem detektiv, který chodí po okultistech. Podstata toho je v tom, že dokud se vám to honí hlavou, tak je to neuchopitelné. Ve chvíli, kdy to musíte ukáznit a napsat do vět, které mají hlavu a patu, tak se z toho stává příběh. Jsme živi ve světě slov daleko víc, než ve světě skutků. Nutím lidi, aby psali, psali, psali. Nemusí mi to pak říkat. Sama ta metoda není blbá. Pochopitelně způsobem, kterým to tam bylo prezentováno, je to strašně traumatizující, protože tam není terapeutický rámec, jste v tuplovaném šoku, takže jste o to zblblejší, abyste skočil na kdejaký špek.

Honzák: Emotivní Greta? Chruščova mlátícího botou do pultu v OSN jen tak někdo nepřekoná

Číst článek

V úvodu dokumentu Infiltrace byly zachyceny skupinové seance. Jedna z účastnic mluvila o tom, že když jde pracovat na zahradu, volá všechny víly a skřítky na pomoc. Jiný účastník zase věřil na vodní bohy. Je toto právě ta reakce, proč se někteří lidé vyhledávají podobné skupinové terapie? Že třeba jen hledají pochopení?
Jakmile se sejde vícero lidí, tak vzniká skupinová atmosféra. A pokud ta skupinová atmosféra je natolik permisivní, že vám dovolí prezentovat takové věci, tak v podstatě to sdílení je hrozně významný moment v harmonizaci duše. Takhle vypadá skupinová terapie, akorát tam povídají o tom, že je někdo mlátil, když byli malí, nebo že je někdo znásilnil, když byli velký, což jinde nemůžou říct, ale na skupině se toho najednou zbaví.

„Že máme draky místo Pána Boha, to není nic divného. Rekvizity mohou být rozličné, ale zásadní je, že je to to, co nás přesahuje, čemu dost dobře nerozumíme, co je tajemné a co nás přitahuje a současně nás to krmí. “

Radkin Honzák

Nehledě na to, že si nemyslím, že trpaslíci a víly by byli tak špatní, to je takové docela srandovní posezení. A ani by mi nepřišli nebezpeční, kdyby nezačali ty lidi dojit, protože nakonec všechny sekty a tyhle společenství skončí na tom, že se tam duševně upíšete a nemůžete bez toho pak být. Respektive můžete, ale strašně vám to chybí, když to odejde, čili se stáváte snadno ovlivnitelným vzhledem k dalším krokům. Vpletete se do toho, a aniž tušíte, odřežete celou spoustu svých dalších vztahů, protože tam můžete pohodlně vyprávět o trpaslících, a když přijdete do hospody a řeknete: „Měl jsem na zahradě trpaslíky,“ tak vám řeknou: „Ty už přestaň chlastat.“ Ta skupina je nesmírně přitažlivá pro lidi.

Chtěl bych se ještě pozastavit nad vílami, skřítky. Okultisté je často používali s draky a bytostmi z cizích planet. Jde o nějaký obecnější jev, který používají jako svůj nástroj?
Podívejte se, co lidi čtou: Pána prstenů, Harryho Pottera… Pohádky, pohádky, pohádky. Utíkají z tohoto světa. Duchovní princip je žíznivý, takže ho buď můžete naplnit anděly, nebo ho můžete naplnit čerty, nebo ho můžete naplnit vílami. Jsou dva Amerikánci, jeden se jmenuje Andrew Newberg a druhý se jmenuje Mark Robert Waldman, kteří mají všechen vercajk, co měří, co se děje v naší hlavě, plus jsou borci na změny vědomí. Ti v knize How God Changes Your Brain (Jak Bůh mění váš mozek) říkají: „Není úkolem neurovědců zjišťovat, jestli Pán Bůh je nebo není, ale můžeme odpovědně říct, že v lidském mozku má svoje místo.“

Mozek, který má Babiš, mívají predátoři, říká psychiatr Honzák

Číst článek

A teď jde o to, čím to místo zaplníme. Církevní ritus to měl vypracované do podrobností včetně toho, že navázal na všechny slušné pohanské svátky, který ten cirkulární čas v roce zohledňuje. Tohle všechno jsme odkopli. Že máme draky místo Pána Boha, to není nic divného. Rekvizity mohou být rozličné, ale zásadní je, že je to to, co nás přesahuje, čemu dost dobře nerozumíme, co je tajemné a co nás přitahuje a současně nás to krmí. Teď jde o to, jestli nás to nakrmí Alláhem a krvelačností, nebo jestli nás to nakrmí Ježíšem a laskavostí, anebo draky a chamtivostí.

‚Tygr taky nemá svědomí‘

Dokument čerpal z tragického příběhu Simony Vlkové, které zemřela devatenáctiletá dcera během maturitního večírku, podle jejích slov na selhání organismu. Jde o poměrně známý případ, který tehdy pokrývala bulvární média. Je to tedy tak, že podobné služby jako je čarodějnictví těží z lidského neštěstí?
To je tak jednoduché. Stačí, když budete trochu gauner. Psychopati věří, že jsou dokonalí. Takový slušný psychopat nezapochybuje o sobě, on je predátor. Proč by měl tygr pochybovat o sobě, když vraždí ovci. Od toho tady je. Tihle lidi s tímhle pracují a na tom žijí.

Psychiatr Honzák: Veselý organismus je úplně jiný než organismus vzteklý nebo ustrašený

Číst článek

S tím souvisí i moje další otázka. Věří vůbec tito spiritualisté v to, co tvrdí, že umí, nebo jde pro ně čistě o byznys a, jak vy říkáte, o to predátorství?
Snad tomu i věří. Nevím, nikdy jsem nezabředl do těchto končin. Sice jsem měl různé kamarády čaroděje, ale pracovali spíš na sobě než na tom, že by své služby nabízeli. V podstatě slušný člověk, který s tímhle umí pracovat, tak nesmí být chamtivý, protože jsou věci mezi nebem a zemí. Jsou lidé, kteří mají v sobě daleko aktivnější biopole, daleko aktivnější než ho máme všichni ostatní, protože všichni jsme obklopení energií, kterou organizmus dělá. Neposmívám se těm, kteří to umí, ale tyhle kšefty jsou tedy špína.

„Jsou lidé, kteří mají v sobě daleko aktivnější biopole, daleko aktivnější než ho máme všichni ostatní, protože všichni jsme obklopení energií, kterou organizmus dělá. Neposmívám se těm, kteří to umí, ale tyhle kšefty jsou tedy špína.“

Radkin Honzák

Simona Vlková v dokumentu popisovala, že když po smrti dcery hledala odpověď na otázku, proč umřela její dcera, jeden z těchto „obchodníků s duší” jí řekl, že je to boží trest, protože má moc peněz. A podobně se nechoval jen on. Říkala, že kdyby byla slabší, asi by si sáhla na život. Myslíte, že tito lidé mají vůbec nějaké morální hodnoty, nebo svědomí?
Ne, proč? Tygr taky nemá svědomí. Psychopatů je v podstatě jedno procento mezi námi. To jsou ti rození vůdci a rozené špičky, kteří mají jednu vlastnost – nemají strach. Jim chybí spojení mezi primárním centrem strachu a uvědoměním. Když nebudete mít strach, tak nebudete vědět, co to je, když lidi mají strach, nebudete mít absolutně žádný soucit s nimi, protože půlka bolesti je ze strachu, tak budete cítit poloviční bolest. Jako si někdo myslí, že je předurčený k tomu, aby byl králem, tak oni si myslí, že jsou předurčení k tomu, aby rozdávali dobro. A když už rozdávají dobro, tak ať jim to někdo zaplatí.

‚S tím se nemá kšeftovat‘

Při svých seancích, sezeních, kurzech a podobně používají okultisté různé na první pohled velmi bizarní techniky, vystoupení a postupy, ale na druhou stranu také běžné osvěžovače vzduchu a sypání soli do koutů a ke dveřím, což, pokud se nemýlím, dělali už naši předci ze stejných důvodů, tedy jako ochranu před duchy a dalšími jinými zlými bytostmi. Má to podle vás nějaký psychologický účinek, nebo jde jen o efektní vystoupení?
Rituál vás přibližuje k něčemu, kam byste se bez toho rituálu nedostal. Vezměte taneční zábavu. To je sdružení, které provozuje rituál tance, kdy holku držíte, dokonce si ji mačkáte na břicho, což byste nikde jinde nemohl, kdyby to nebylo ritualizované. Kdybyste tohle udělal na refýži, tak dostanete minimálně pár facek. Takže rituál umožňuje vstup někam, kam bez toho rituálu jít nemůžu. Když budu dostatečně přesvědčivý při jeho vykonávání, že něco děláte, otevíráte dveře někam, tak to na vás musí zapůsobit. To jsou v podstatě celá kouzla, která v mezilidském chování hrají důležitou roli a která umožňují manipulaci s tím druhým. Tady to ukazuje magickou moc překročit hranici, po čemž všichni toužíme.

Radkin Honzák: Deprese už není ostuda. Reforma psychiatrie musí být zakotvena v zákoně

Číst článek

V úvodu dokumentu autoři mluvili o tom, že se k okultismu a astrologii uchylují i vědci. Takzvané porady s vesmírem praktikuje i premiér Andrej Babiš. Proč se k podobným naukám obracejí i racionálně smýšlející lidé? Hraje tady racionalita vůbec roli?
Cituji Koukolíka (František Koukolík, český neuropatolog - pozn. red.), který říká, že člověk si myslí, že je racionální bytost, která má emoce. A v tom se hluboce mýlí, protože člověk je emociální bytost, která občas myslí. Emoce jsou daleko významnější, než všichni tuší, protože emoce nejsou žádní efemérní motýlci, emoce jsou primárně řídící systémy a primárně tělesné děje, které vás k něčemu naštelují. Když se dostanete do pozice, že jste značně sám, tak se začnete ptát, kde můžete mít i jinde kamarády. Pierre Teilhard de Chardin, Anthony de Mello a další lidi byli kněží, kteří nebyli blbí. De Chardin je v antropologii člověka vědecká figura s velkým kreditem. To samé (Albert) Einstein, který se nikde netajil s tím, že věří v Boha. To, že se k duchovní orientaci nebo potřebě přiznám, není nic, co by mě deklasovalo. Jde o to, jakou cestou ji naplňuji.

„Myslím si, že to, co tam bylo předvedené, zrovna moc dobré není. Na druhé straně, když budete hledat, tak vždycky najdete někde mezi tím plevelem nějakou pšenici.“

Radkin Honzák

Na základě toho, co jste říkal, je okultismus principiálně špatný, nebo jde spíš o to, že je špatné s ním obchodovat a lidi balamutit a dávat jim falešnou naději?
Slovo okultismus je těžko uchopitelné.

Dobře, tak činnost těch obchodníků s duší.
Činnost obchodníků s duší se mi nelíbí principiálně, protože jsou to obchodníci. S tím se nemá kšeftovat. Když budete páchat dobro, tak máte páchat dobro a ne si za to nechat zaplatit. V tom je poselství celého křesťanství, ale toho primitivního Ježíšova, ne toho, co z toho potom udělaly různé organizace spáchané lidmi.

Co je dobré, co je špatné? Antropologové v 19. století pátrali po etice, morálce a ptali se jednoho afrického náčelníka, co je dobré a co je špatné, a on jim řekl, že špatné je, když ho okradou, a dobré je, když unese manželku sousedního náčelníka. Principiálně potřeba duchovního nasycení tu je. Teď jde o to, jakým způsobem se to provozuje. Myslím si, že to, co tam bylo předvedené, zrovna moc dobré není. Na druhé straně, když budete hledat, tak vždycky najdete někde mezi tím plevelem nějakou pšenici.

‚Dejte mi pilulku na depresi a dejte mi pokoj.‘ Změnit život se lidem nechce, říká Radkin Honzák

Číst článek

Měl by stát podle vás podobné praktiky nějak regulovat?
Ne, proč? To by je posvětil. Když Jan Ruml přebral ministerstvo vnitra po listopadu po Richardu Sacherovi, tak mimo jiné tam našel seznam léčitelů, kteří tam byli pro potřeby papalášů – počínaje páterem Ferdou a konče nějakou vědmou ve Slezsku. Bylo jich 18. Když se potom mluvilo o tom, že by se léčitelství mělo nějakým způsobem kodifikovat a udělat z toho řemeslo, které by mělo nějaká pravidla a odváděli by daně a tyhle srágory, tak se tam přihlásilo 18 tisíc zájemců, že by ten certifikát chtěli. Když viděli 18 tisíc zájemců, tak to zase pustili k vodě. Co by do toho stát kopal. To by se udělal ještě směšnější, než je.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme