Šumavská Bučina je od roku 2011 místem, kde nikdo trvale nebydlí. Nelze se proto příliš divit, proč si ji scenárista Jan Stehlík vybral jako místo činu pro svou novou kriminální minisérii, kde strůjcem děsivé dvojnásobné vraždy může a nemusí být nakažené zvíře.

Tento článek je více než rok starý.

Recenze Bučina a okolí (Prachaticko) 10:52 11. ledna 2018 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V řečtině se vzteklině říká lyssa – běsnění. Virus se přenáší slinami a ochromí nervový systém. Jakmile se dostane do mozku, nastává smrt. U nakaženého vyvolává změny chování, zvýšenou agresivitu a konečně paralýzu.

To, k čemu došlo té noci ve srubu kdesi v šumavském lese, se jinak než běsnění označit nedá. Není přitom jasné, co na trojici podnapilých kamarádů zaútočilo – a jestli to vůbec bylo zvíře. Jeden z mužů (Igor Bareš) totiž přežil. Obyvatelé blízké vesnice Bučina však nevěří, že za jeho hospitalizací v psychiatrické léčebně není pouze snaha zakrýt svůj ohavný čin.

Allenovu novinku Kolo zázraků můžete s klidem vynechat. O nic nepřijdete

Číst článek

V úvodu celkem šestidílné minisérii Tomáše Bařiny a Jana Stehlíka přijíždí do jihočeského pohraničí virolog Pavel Rogl (Kryštof Hádek), aby provedl vakcinaci psů proti vzteklině.

Takzvaný „opruz z Prahy“ ovšem není místní komunitou zrovna přátelsky přijat. „Tohle bývala klidná vesnice. Byl bych rád, kdyby zase byla,“ spílá mu starosta s tváří Miroslava Hanuše. Rogl má provést svou úředně zadanou povinnost a s prominutím vypadnout. Jeho osobní zájem ale nakonec překoná ten profesní.

Stává se tím typickým příkladem postavy, která přijede do neznámého místa, kde předpokládá, že stráví pouze krátkou dobu. Něco ji však vtahuje stále hlouběji a hlouběji. Konkrétně je to třeba jeho dávná známá ze školy (Johana Matoušková), jejíž otec z nějakého důvodu předstírá šílenství, ale také mstivý plán, který někdo uskutečňuje přímo před jeho očima.

Že Vzteklina nebude standardním kriminálním příběhem, je jasné už z toho, že jeho protagonistou není osudem zkoušený detektiv, který zkoumání důkazů zapíjí tvrdým alkoholem. Hádek u toho totiž pije víno. V prostředí malebné, ale drsné Šumavy tak jeho lehce přitroublý Rogl vždycky vystupuje z řady.

Vedle hlavních zápletek (kdo nebo co zamordoval dvojici přátel v chatě a kdo neustále hází místním na zahradu nakažené lišky?) jeho přítomnost v Bučině navíc přidává další důležitou otázku: Čím to je, že se na takového moulu lepí takové množství žen?

První dvě epizody příliš odpovědí nenabízejí. Udržují si ale svižné tempo, které ani po úvodní expozici neupadá do tvůrci tolik oblíbeného natahování. Děj stále postupuje, drobečky se sypají. A mezi tím zbývá čas na průzkum motivací jednotlivých postav a příjemnou dávku černého humoru.

Ovšem možná to režijně nejzajímavější se odvíjí v částech, kde žánr Vztekliny dostává svého jména. Kde třískají okenice a vypadává elektřina a podkresová hudba nabývá nepříjemných tónů. A tvůrci udělali velmi dobře, že jednu takovou vsadili na samotný začátek jejich vyprávění.

Veřejnoprávní minisérie teď má pět dílů na to, aby ukázala, zda se bude moci rovnat s tuzemskými velikány typu předloňské Pustiny. Zatím má za sebou velmi nadějný start. Body k dobru má už jen za to, že své diváky neuráží, jako má podstatná část současné české televizní produkci tendenci dělat.

Minisérie Vzteklina běží každou středu od 20.00 na ČT 1. Všech šest epizod se tak postupně objeví v internetovém iVysílání.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít