Scenárista Labyrintu: Nejdříve si vymyslíte vraha, Langmajerovi jsem roli majora psal na tělo
Scenárista Petr Hudský (*1972) je podepsán třeba pod pohádkou Pravý rytíř a podílel se na několika seriálech. Naposledy u diváků zabodoval dvěma řadami mysteriózního Labyrintu, závěrečný díl Česká televize odvysílala poslední dubnové pondělí. O Labyrint je zájem i v zahraničí. Prodal se například do Japonska, Němci a Nizozemci chtějí natočit remake. Petr Hudský ale píše také třeba rozhlasové minutové hry.
Vystudoval jste speciální pedagogiku. Jak jste se dostal k psaní?
Při vysoké škole jsem pracoval na mnoha brigádách - třeba jako sanitář ve špitále nebo v ochrance. Na Barrandově jsme hlídali natáčení druhé řady Arabely, kde jsem poprvé viděl, jak scénář vypadá. Později jsem si vymyslel příběh a protože jsem ho viděl jako film, napsal jsem ho v podobě scénáře. Pak jsem se dostal k prvním projektům, zejména ke Kriminálce Anděl.
Kdy začala vaše spolupráce s režisérem Jiřím Strachem?
Poprvé jsme spolu točili v roce 2011 povídkový film Setkání s hvězdou - Jana Hlaváčová. Od té doby se s Jirkou známe. Labyrint je naše druhá spolupráce.
Jak postupujete při psaní tak komplikovaného scénáře, jaký má druhá řada Labyrintu?
Když píšete detektivku, vymyslíte si nejdřív vraha a jeho motiv, takže vlastně postupujete od konce.
Psal jste v Labyrintu nějakému herci roli přímo na tělo?
Od začátku jsme věděl, že hlavní roli bude hrát Jiří Langmajer. A když píšete druhou řadu, některé herce už samozřejmě znáte.
Labyrint II. čerpá z českých dějin - řád ochraňuje údajné potomky Přemyslovců. Zajímáte se hodně o historii?
Ano, zejména o antiku. O možném synovi Václava III. se říkalo, že zemřel. Ostatky Václava III. se ze Zbraslavského kláštera v 16. století opravdu ztratily. Tak jsme si se spoluautorem námětu Davidem Ziegelbauerem řekli, že to je zajímavý moment, pojďme si s tím hrát.
Co dalšího chystáte?
Točí se film Hastrman, scénář jsem napsal s režisérem Ondřejem Havelkou. Předlohou je skvělý román Miloše Urbana, který za něj v roce 2001 získal Magnesii Literu. S nadsázkou a humorem vypráví o lásce vodníka k venkovské dívce. Děj se odehrává v 19. století a v současnosti, do kin by snímek měl jít příští rok na jaře. O dalších projektech bych teď nerad mluvil.
Napsal jste i řadu scénářů pro Český rozhlas...
Rozhlas je taková srdcovka. Dělal jsem hodně minutových her i pohádek (cyklus Telátko popleta), dokonce jsem zkusil i minutové detektivky. Loni jsem psal deset her o Karlu IV. Z větších her to byly detektivka, pohádka, sci-fi a také jsem zpracoval První knihu Mojžíšovu Genesis. Teď se připravuje cyklus o nedostatku vody, napsal jsem do něj čtyři drobnosti.
V rozhlasové hře na rozdíl od scénáře nepíšete vizuální stránku. Musíte tedy přesně popsat, co se děje. Natáčení v rozhlase je také mnohem klidnější než stres u filmování. Sedíte si u stolu, je vám jedno, že venku prší. Prostě paráda.
