Netflix a další by měly Čechy adekvátně platit, dostáváme toho méně než Dánsko, říká publicistka
V Brně se koná pátý ročník festivalu Serial Killer, který představuje nové seriály z Česka i ze světa a letos se zaměřuje na švédskou tvorbu. Nově se festival zabývá také seriály pro mladé. „Já už dávno nejsem teenager, ale za celé své dospívání jsem nedostala televizní obsah, který by byl o mně. Přitom lidé se rádi v seriálech vidí a pro mladé lidi je to strašně důležité,“ vysvětluje publicistka a dramaturgyně festivalu Táňa Zabloudilová.
„Proč se lidé dívají třeba na Ulici? Protože se tam přehrávají nějaké situace. Nejen že se pak máte o čem bavit, ale spojuje vás to napříč společností, dozvídáte se něco o sobě. A zrovna to je pro mladé lidi extra důležité,“ zdůrazňuje Zabloudilová v pořadu Akcent na Vltavě.
V posledních letech se to ale podle ní mění a seriálů o mladých pro mladé, kde postavy nejsou jen karikaturou jako třeba v Beverly Hills 90210, přibývá. Na přehlídce Serial Killer, která pokračuje do 25. září, ukazují také seriály, které převrací genderové stereotypy. Některé takové seriály vzniky i ve Švédsku.
„Máme sklony míchat žánry a je pravda, že někteří naši tvůrci byli velmi odvážní. Do velké míry za tím stojí naše veřejnoprávní stanice, která měla ochotu experimentovat a dávat příležitosti. Velké streamovací služby nerady experimentují,“ potvrzuje host festivalu Johannes Åhlund, švédský producent, který je podepsaný třeba pod seriálem Komunita o životě mezi náboženskými extremisty.
Skandinávské seriály, které patří ke světové špičce, jsou podle Zabloudilové skvělé i v tom, že jsou dobře řemeslně vyrobené, ale ještě mají i společenský přesah.
Dobré ráno, jaké jste ještě neviděli. Česká televize natočila komedii sama o sobě, napsal ji Prušinovský
Číst článek
„To ještě nemáme v Česku zvládnuté, protože máme dědictví minulého režimu a trochu se bojíme, že nás někdo bude poučovat,“ usuzuje Zabloudilová. Švédské seriály to ale dělají chytře.
Producent Åhlund věří, že je to proto, že se švédští tvůrci naučili sebejistotě: „Vždycky jsme sledovali, co o nás píšou v zahraničí, a trápili se tím jako národ. Ale televizní tvůrci se přestali bát, pořád sledují, co se píše, ale už se tím tolik nestresují. Děláme věci, které fungují ve Švédsku, a doufáme, že když zafungují u nás, mohly by fungovat i v zahraničí.“
Prekarizovaní tvůrci
Velké streamovací platformy sice dávají příležitost mnoha tvůrcům, zároveň ale produkují příliš mnoho méně kvalitního obsahu, soudí Åhlund:
„Je to velké dilema. Vznikají věci, které by vznikat úplně nemusely, protože nemají kvalitu nebo nejsou relevantní. Ale já jsem producent, je to moje živobytí, na něco kývnout musím. “
A ani samotná spolupráce s velkou streamovací společností nemusí být tak výhodná, jak se to prezentuje, upozorňuje Zabloudilová s odkazem na vyjádření samotných tvůrců.
Hřebejk: Ponižují vás celý život, to je podstata umělecké profese. Může to pomoct k lepšímu výkonu
Číst článek
„Vlastně toho chceme po velkých streamovacích společnostech poměrně málo. Existuje evropská směrnice, která by nám mohla zajistit, aby příspěvky od těchto společností šly přímo do našeho filmového fondu, ale my to nemáme právně ošetřené tak, abychom si ty peníze přímo brali,“ říká.
„Netflix a další nám tady mohou vytěžovat spoustu profesionálů, zároveň ale pro ně samotné to prostředí není úplně bezpečné, nejsou tam dlouhodobé smlouvy, je to prekarizované. A jako země toho nedostáváme moc, třeba Dánové si berou mnohem víc,“ zdůrazňuje publicistka a dodává:
„Soustředila bych se na to, abychom to nebrali jen jako úžasnou příležitost, že někdo točí pro Netflix, ale aby byl taky adekvátně zaplacený. Abychom dostávali od velkých společnostní, které mají obrovské zisky, adekvátní podporu k tomu, abychom se my tady mohli věnovat svým příběhům s dostatečnými rozpočty, zázemím a klidem.“
Kvalita středoevropské a východoevropské tvorby se přitom zvyšuje, věří Zabloudilová: „Už předloni byla kvalita seriálů na festivalu vyrovnaná s těmi ze západní Evropy. A loni už se dalo říct, že některé seriály jsou možná v něčem ještě lepší.“
Podle ní je to tím, že zdejší autoři vypráví příběhy, které mohou vyprávět jen oni sami. „Jsou to specifické narativy zasazené v čase a místě. Ale zároveň to dokážou vyprávět natolik univerzálním způsobem, že je to srozumitelné pro kohokoliv,“ vyzdvihuje. Za velkého hráče označuje například platformu Voyo, která vyrobila seriály Případ Roubal, Iveta nebo Guru.
Celou debatu si poslechněte v audiozáznamu.
