Pondělní večery na České televizi budou následujících šest týdnů patřit nové minisérii Sever v režii Roberta Sedláčka. Jiří Mádl se v ní jako policista bude pokoušet dojít spravedlnosti v prostředí zkorumpované kriminálky na severu Čech.

Recenze Bílina / Ústí nad Labem / Teplice 21:00 2. září 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Jsme tady takové společenství. Mí přátelé jsou tak trochu i tví přátelé.“

Není to ta nejhorší věta, co může člověk od svého nového nadřízeného slyšet. Když ji ale pronese hned poté, co projevíte zájem o kriminální aktivity podnikatele, který patří k jeho blízkým známým, tak zcela zřetelně nejde o poznámku o kolegialitě na pracovišti, ale o výhrůžku.

Policejní důstojník Petr Svoboda (Jiří Mádl) to pochopí příliš pozdě. V tu chvíli už má na své nezapamatovatelně obyčejné jméno napsaný výhodný úvěr na rodinný dům a na zádech terč, na který se jeho kolegové z ústecké kriminálky nebudou ostýchat zaútočit, pokud podnikne jediný krok proti místním sjednaným předpisům.

Film Dukla 61 a seriál Most! získaly tři nominace na mezinárodním festivalu v Soulu

Číst článek

Sever, nová minisérie z produkce České televize, je podle režiséra Roberta Sedláčka psychologickým dramatem v kabátu tradiční severské (doslova) krimi. Každá epizoda se tak točí kolem konkrétního vyšetřování, ať už je to vražda, nebo třeba ozbrojené přepadení.

V průběhu šestidílného vyprávění se ale stále více dostává do popředí boj jednotlivce s prohnilou institucí. Slovy Sedláčka: „Je to střet člověka, který nastoupí do práce a je tak blbý, že věří tomu, co deklaroval náborový inzerát.“ Ne nadarmo se první epizoda jmenuje Pomáhat a chránit.

Postava Petra Svobody ovšem nezačíná jako policista, ale jako inženýr na stavebním úřadě radnice města Bílina. Jak tvrdí jeho herecký představitel, trpí „psychopatickou touhou po spravedlnosti“, proto je nešťastný ze stavby solární elektrárny v místním sadu, kterou se vedení města i přes jeho odborný posudek chystá schválit podnikateli Valentovi (Martin Pechlát). Všichni vědí, že byl zapleten do usmrcení svého společníka. Nikdy ho ale neusvědčili, a to i díky jeho kontaktům na vyšších místech krajských institucí.

Je to právě tehdy, co Svoboda objeví na parkovišti u domu tělo mladé dívky, což vede k jeho setkání s dávným přítelem Vítkem Brázdilem (Štěpán Benoni), který případ přijede vyšetřit. Když se mu nad pivem svěří se svou frustrací z práce, Brázdil mu nabídne, aby šel dělat k nim na kriminálku. Láká ho na lehce zvládnutelný kurz, celoživotní rentu po několika odpracovaných letech a dobrý pocit z toho, že u nich bude jeden z mála, co má vystudovanou vysokou školu.

Alespoň podle následujícího sestřihu se Svobodovi nedaří po psychické ani fyzické stránce. Policejní kurz ale stejně úspěšně udělá, a to navíc včas, aby za své kolegy vyřešil vraždu, k níž se tenkrát přichomýtl. Jestli to bylo minulý týden nebo několik měsíců zpátky, divák nepozná.

Šéf ústecké kriminálky Ivan Rezner (Martin Havelka) ho s velkými nadějemi uvede do světa uzavřených spisů s oranžovými nálepkami, kde policisté kvůli titulu dálkově studují sociální práci a ve skříních schovávají pytle s espézetkami. Dá mu tak najevo, že pokud svou chorobnou touhu po spravedlnosti nezkrotí, bolestivě na to doplatí.

Co se Sedláčkově sérii nedá vytknout, je příběhová kostra, jejíž temná atmosféra nepotřebuje dokreslit pohledy na krajinu zalitou v mlze či chladným podbarvením, a tím pádem přináší něco nového do přesyceného žánru současné televizní kriminálky. Epizodní případy i celá hlavní linka spolu s postavou kriminalisty Petra Svobody navíc vycházejí z skutečných událostí z období kolem roku 2009, kdy podle režiséra zavládla „úplná deziluze“.

Příslušnost ke státním institucím v Severu není známkou mravnosti ani čestnosti charakteru. Další směřování seriálu alespoň na papíře slibuje hlubší přemítání nad tímto rozporem. Alespoň v trojici epizod, které dostali ke zhlédnutí novináři, se zůstane u příslibu.

V úvodním případu se sice naplno rozjede chlápácký aspekt vyprávění (policisté vykopávají dveře do paneláku se slovy, že „ty p***aný zvonky stejně nefungují, to všichni vědí“ a prohazují k sobě lakonické poznámky typu „jestli na mě budete čumět, tak se nevych**ju“), ale v přemíře postav, které se dokola zdraví a loučí, se tak nějak ztratí ten nutný pouták na to, aby si divák pustil seriál i další týden.

Koho tedy začátek neodradí, zjistí, že pokračování už je koncentrovanější a také méně uspěchané. Strohost a vulgarita, z nichž sestává většina dialogů, ale na přirozenosti zobrazovaných situací příliš nepřidá. Nedá se ani říct, že by vyšetřované případy byly kdovíjak napínavé. I proto, že to není ten hlavní tvůrčí záměr. Epizody však bez toho působí jako řetězec scén bez spádu a rytmu. 

Podobně vyznívá i to, když na sebe postavy zvyšují hlasy a urážejí se. Jejich slova znějí prázdně, zbavené emocí. Nepomáhá ani to, že některé jsou v příběhu pouze proto, že by  probírání se vlastními myšlenkami uvnitř hlavy neudělalo nic pro potřebnou dějovou expozici a mluvení do zdi by nebylo tak efektní.

Obzvlášť když Elišku Křenkovou v roli Svobodovy manželky a matky jejich malého syna můžete oblékat pouze do triček a spodního prádla.

První epizodu šestidílné minisérie Sever odvysílala Česká televize 2. září od 20.00 na ČT1.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít