Kapitalista Gargamel i genderová nevyváženost. Šmoulové slaví 60 let. Co jste o nich možná nevěděli?
Taťka šmoula, šmoulinka, ale i čaroděj Gargamel a jeho kocour Azrael. Přesně před šedesáti lety poznal svět šmouly. Modří skřítkové se nejdřív objevili v belgickém komiksu o středověkém pážeti Johanovi a rychle si získali velkou oblibu.
„Tady vidíme vůbec první obrázek modrých skřítků. Je to jen malá modrá ručička a k tomu pod obrázkem text. Něco se tam hýbe v trávě, ale nikdo ještě neví, co to vlastně je,“ popisuje ředitel belgického muzea komiksu Willem De Graeve obrázek z příběhu o středověkém pážeti Johanovi.
Žádné retro. Křemílek s Vochomůrkou dostali k padesátinám nové barvy
Číst článek
23. října 1958 už čtenáři časopisu Spirou uviděli šmouly v plné parádě. A rok na to už měli skřítkové vlastní komiksový příběh. Svět modrých humanoidů v bílých kaťatech vymyslel belgický kreslíř Pierre Culliford. Používal pseudonym Peyo.
Šmoulové žijí ve vesničce, která má asi stovku obyvatel. V čele komunity stojí Taťka Šmoula, který má na rozdíl od ostatních kaťata červená a je nejinteligentnější. Zásadní nepřítel šmoulů je čaroděj Gargamel.
Šmoulinka jako Marilyn Monroe
Původně ryze samčí osazenstvo vesnice se záhy rozšířilo o šmoulinku, jakousi Marilyn Monroe či Brigitte Bardotovou šmoulího světa. Pro povážlivou genderovou nevyváženost vesnické šmoulí komunity má Willem de Graeve následující vysvětlení: „To je jednoduché. Šmoulové vznikli v roce 1958 a jejich příběhy byly psané pro děti, hlavně pro kluky. Je to vlastně obrázek klukovské party v padesátých a šedesátých letech.“
Rostoucí význam aspektu genderu svědčí o proměně našeho světa. Samičích šmoulů od šedesátých let přibylo, jak podotýká herečka Julia Robertsová. „Šmoulinku známe všichni, ale Zakázaný les je plný úžasných šmoulích holek.“
Robertsová ví, o čem mluví. Jedné z těch „úžasných holek“ propůjčila hlas ve filmu Zapomenutá vesnice z roku 2017.
Šmoulové jsou vegetariáni
Ale vraťme se k vesnické šmoulí komunitě. Šmoulové jsou vegetariáni – rádi mají listy přestupu léčivého, říká se mu taky smilax. Tahle rostlina, jak vědí nejen jihoameričtí indiáni, má řadu léčivých účinků a je to taky afrodiziakum.
A jsme u další záhady: jak je to se šmoulí porodností? Jistého šmoulíčka přinesl čáp, jindy využívaný jako dálkový spoj. Moc detailů ale neznáme.
Titulky k seriálům píšeme i dva dny. Zadarmo, spojuje nás vášeň, přibližuje amatérská překladatelka
Číst článek
Zajímavá je taky otázka ekonomiky šmoulí vesnice. Australský spisovatel Marc Schmidt o tom koncem devadesátých let napsal žertovný text s názvem Sociopolitická témata ve šmoulech. Vesnickou šmoulí společnost označuje za komunistickou utopii a všímá si i takových detailů, jako jsou červená kaťata všeobecně uznávaného taťky šmouly. Gargamel je ovšem kapitalista a vykořisťovatel kocoura Azraela.
Totalitní společenství
Mnohem dál zašel v roce 2011 francouzský sociolog Antoine Buéno ve své Modré knížečce. Píše v ní o obrazu totalitního společenství. Lidé mu za to spílali do imbecilů.
Syn kreslíře Peya, Thierry Cullifort, zas tehdy v rozhovoru pro týdeník L´Express uvedl: „No jasně, šmoulové jsou komunisti, gayové, rasisti a bůhvíco ještě. Pana Buéna jsem nečetl, ani ho neznám a je mi jedno, co si myslí, ale o mého otce se otírat nebude. Tátu politika vůbec nezajímala. O volbách se vždycky ptal mámy, komu má dát hlas.“
A teď žerty stranou. Vedle motivu z osmé symfonie B moll Nedokončené Franze Schuberta je ve šmoulech k slyšení taká Grieg, Prokofjev, Stravinskij, Sibelius, Bach a další.
Co z toho všeho plyne? Ač součást světové popkultury, Šmoulové jsou Evropa, jsou naši. I kdybychom je třeba nechtěli.
