Historička umění: I barokní malířka Artemisia Gentileschi by si rozuměla se sociálními médii

Na konci 16. století, v roce 1593, se v Římě narodila výjimečná malířka tzv. „caravaggiovské školy“, která zůstala až do začátku 20. století zapomenutá. Jde o Artemisii Gentileschi, ženu vášnivého charakteru, jež předčila svého otce učitele. Dokázala se prosadit v typicky mužském prostředí a jako první ženě jí bylo umožněno studovat na florentské akademii Belle Arti. Tam se také naučila pracovat s živými modely, což do té doby nebylo obvyklé.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Plautilla Bricci, předpokládaný portrét z výstavy v Palazzo Corsini v Římě

Plautilla Bricci, předpokládaný portrét z výstavy v Palazzo Corsini v Římě | Foto: Michaela Krčmová

Můžeme docela dobře spekulovat o tom, že by si Artemisia Gentileschi rozuměla se současnými sociálními médii, protože dokázala efektivně propagovat sebe samu.

Přehrát

00:00 / 00:00

„I barokní malířka Artemisia Gentileschi by si dobře rozuměla se sociálními médii,“ souhlasí historička umění Markéta Ježková. K talentu je třeba i podpory

Svou tvář propůjčovala silným hrdinkám zobrazovaných na plátnech, výstředně se oblékala a neměla nouzi o četné zakázky. I přesto, že byla provdaná a matkou několika dětí. V tomto smyslu tedy zastávala tradiční roli, jež se od ženy v tehdejší společnosti očekávala.

V oblasti barokní hudby 17. století se dokázala prosadit Benátčanka Barbara Strozzi, která představuje další talentovanou osobnost, jež pronikla do světa kapelníků a hudebních skladatelů.

Její hudba sice představuje standardní produkci tehdejších Benátek, přesto je zajímavá hned z několika důvodů, jak o tom hovoří jeden z hostů pořadu Historie Plus, Lukáš Hurník.

Zastupitel britského města rezignoval. Lidé o něm tvrdili, že je streetartový umělec Banksy

Číst článek

V pořadí třetí osobností barokních žen je Římanka Plautilla Bricci, úspěšná malířka a první respektovaná architektka. Tak jako v předchozích případech bylo i u Plautilly důležité, aby za nastartováním kariéry stál mužský podporovatel, otec nebo mecenáš.

Pokrokové myšlení

U Artemisie to byl její otec, malíř Orazio Gentileschi, u Barbary vlivná florentská rodina Strozziů, u Plautilly otec Giovanni Bricci – malíř, divadelník a hudebník. Plautilla však na rozdíl od Artemisie zůstala neprovdaná.

Giovanni Bricci nekalkuloval se ženstvím své dcery, jako to dělal Orazio Gentileschi, ale Plautillu směřoval k práci pro církevní kruhy, píše historik umění Pavel Kalina pro Lidové noviny z 22. ledna 2022.

Poslední osobností, kterou představí historický magazín, je kněžna Marie Ernestina z Eggenbergu z Českého Krumlova. Není umělkyně, žije konvenčním způsobem barokní šlechtičny vysoké společenské vrstvy, ale je obdařena pokrokovým myšlením.

To z ní dělá netradiční knihovnici i velkou čtenářku. Významným způsobem totiž rozšířila barokní zámeckou knihovnu, která čítala kolem 2300 svazků různých žánrů i jazykových verzí. Její sbírku titulů provedených v italském jazyce analyzoval a popsal Václav Grubhoffer z Ústavu romanistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Jeho kniha má název Zrcadlo duše a doby Marie Ernestiny z Eggenbergu.

Kromě Václava Grubhoffera v pořadu dále hovoří historička umění Markéta Ježková z Ústavu dějin umění Akademie věd, výtvarník Pavel Piekar z Národní galerie a šéfredaktor hudebních stanic Českého rozhlasu Lukáš Hurník.

Michaela Krčmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme