V Belgii skrývá cesta z Antverp neobvyklou uměleckou galerii. Majitel díky ní získal deset let života
Po cestě z belgických Antverp může hladového řidiče snadno zlákat obří totem s logem McDonald's vykukující z lesíku u silnice, místo fastfoodu ale na místě najde svéráznou uměleckou galerii. Sedmdesátiletý Geert Verbeke už skoro 40 let sbírá umělecké kousky, které laik na první dobrou nejspíše popíše výrazem „bizarní“. Umisťuje je do přírodního areálu, který tvoří lesík, jezírko a prostorné skleníky.
Na břehu jezírka se nachází dvoupokojový bungalov ve tvaru tlustého střeva. Jedná se o umělecké dílo z roku 2006 z ateliéru van Lieshout nazvané CasAnus.
„To jsou střeva, a celý zažívací systém. Vidíte, začíná to jazykem, a pak máte kompletní zažívací systém až po anus, tedy konečník. Je to umělecké dílo, v kterém můžete spát. Oni tu včera spali,“ vysvětluje dlouholetá kurátorka Verbeke Foundation a zároveň umělkyně Tineke Schuurmansová.
Ukazuje na dvojici turistů, kteří si zrovna stěhují zavazadla ven z růžového žilnatého umělohmotného útvaru. A pobyt si chválí.
Návštěvník Verbeke Foundation se ocitá v prostoru, který je mixem divoké přírody a umělecké galerie. Při procházce potkávám bažanty, kachny, kozy, v dálce se pasou koně, prozpěvují ptáci. Tineke zdůrazňuje, že hlavní myšlenkou nadace je propojit umění s přírodou a každodenním životem.
„Máme tu spoustu dobrovolníků z celého světa, kteří sem přicházejí, určitý čas tu žijí. Společně snídáme, obědváme, je to živá komunita. A myslím, že návštěvníci to tu cítí,“ říká Tineke.
Umělecká fauna
Některá zvířata jsou přímo i součástí uměleckých děl, třeba velká voliéra s drobnými ptáčky a klavírem. V ptačích budkách jsou senzory propojené s klávesami.
„Ptáci nic necítí, ani netuší, že hrají na piano. Ale tak vzniká úplně nová skladba. Takže umění tu závisí na tom, co dělají ptáci. Někdy máme opravdu hudební den, ale dneska se jim do budek bohužel moc nechce,“ povzdechne si Tineke.
V areálu na každém kroku návštěvník potkává další a další umělecká díla, důležitou hodnotou je tu ekologie.
„Většina děl je vyrobená z odpadků z materiálů, které by se vyhodily. Umělci tedy z něčeho, co je bezcenné, znovu vytvoří hodnotu,“ dodává kurátorka.
Přerod ve sběratele
Na jezírku se pohupuje červená narezavělá vesmírná loď, opodál leží obří hromada zvířecích kostí porostlá mechem. V jednom ze skleníků, který slouží jako kavárna, potkávám zarostlého muže s rukama od hlíny, evidentně právě pracoval venku v parku. Ukazuje se, že to je přímo sběratel Geert Verbeke.
Jak nápad na založení venkovní galerie vznikl? „Když mi bylo padesát, říkal jsem si, že se asi šedesátky nedočkám. Měl jsem přepravní společnost. Rozhodl jsem se všechno prodat. Ale nechal jsem si jen tyto hangáry, půdu a sklady. Řekl jsem si: udělám tady něco s uměním, které jsem sbíral. No a díky tomuhle rozhodnutí už jsem získal deset let, protože dneska už je mi sedmdesát,“ říká rozhodně Verbeke.
„Hodně nakupuji na aukcích a od obchodníků s uměním, nikdo mě nevodí za ručičku a neříká mi, koupíme to a to. Řídím se jen svým pocitem,” vysvětluje sběratel, odkud vlastně všechno to umění pochází.
Asi polovina uměleckých děl v dvanáctihektarovém areálu má původ v Belgii a Nizozemsku. Druhá půlka pak od umělců z celého světa.
