Lesk i rez hotelu Thermal.
Jak vypadá perla brutalismu před rekonstrukcí?
Razantní, velkorysé, nadčasové. Takové přívlastky dostávají stavby architektky Věry Machoninové a jejího manžela Vladimíra. Budovy projektované ve svobodomyslných 60. letech však sklízejí i kritiku, někteří v nich vidí dědictví éry komunismu. Díl viny na tom má jejich současný technický stav a necitlivé zásahy. Velká rekonstrukce, která u některých odborníků vzbuzuje obavy o ráz budovy, teď čeká státní hotel Thermal v Karlových Varech. Server iROZHLAS.cz při příležitosti čtvrtečních 90. narozenin Věry Machoninové ve fotoreportáži zmapoval současný stav brutalistního hotelu tak, jak ho běžný návštěvník slavného filmového festivalu nezaznamená.
V Karlových Varech asi není člověk, který by složitý komplex hotelu znal lépe. Jiří Kadlec, který nás hotelem provází, v Thermalu pracuje od ledna 1974. V současnosti působí jako konzultant připravovaného projektu rekonstrukce.
„Já jsem tvrdý thermálský patriot, jinak bych tu tolik let nebyl. Strašně mi záleží na tom, aby Thermal existoval a fungoval,“ říká pro iROZHLAS.cz. Při poutavém vyprávění o karlovarském díle Machoninových ale neskrývá lítost nad tím, v jakém stavu hotel je a ke kolika necitlivým zásahům za léta provozu došlo. „Rekonstrukci potřebuje jako sůl,“ dodává.
Bundy, saka, kalhoty a zboží připomínající bleší trh. Pod dominantním lustrem Reného Roubíčka se ve foyer Velkého sálu Thermalu prodává na stojanech levný textil. Vzdušný prostor, kterým se v červenci normálně hemží festivaloví návštěvníci, zaměstnanci i filmové hvězdy a hosté, je během roku k nepoznání.
Celé původní foyer je obloženo sádrokartonovými stěnami, které člení prostor pro potřeby konání filmového festivalu a kongresů.
„Prostory jsou alespoň nějakým způsobem využívané, jsou z toho peníze, které se dají dál investovat. Pochopitelně je to terčem kritiky, že je tu bleší trh, že je to nedůstojné hotelu, ale lidé sem jezdí každý týden a je to poměrně navštěvované,“ říká k tomu Jiří Kadlec.
„Pořád je tu klientela, která takové věci koupí,“ dodává s tím, že prostory je zároveň potřeba udržovat a vytápět: „Celá patra jsou opláštěná jednoduchým sklem, teplo je šíleně drahé, ale ty prostory se musí temperovat, protože jinak by promrzly a zničily by se další rozvody vody, topení, kanalizace a objekt by začal chátrat, vlhnout a podobně. Navíc tu chceme zachovávat festival a ty prostory by pro něj měly být použitelné.“
Energetickou náročnost staveb potvrdil v rozhovoru pro iROZHLAS.cz i kritik architektury Adam Gebrian: „Ty domy vznikaly v době, kdy spotřeba energií nebyla žádným klíčovým tématem, a to je dnes reálný problém. Z energetického hlediska jsou na tom špatně a vyžadují složité a náročné úpravy, aby v současné době obstály, ale aby se jejich architektura nezničila.“
Velký sál Thermalu - tohle je pravý středobod karlovarského filmového festivalu. Probíhají tu slavnostní večery, předávají se tu ceny, debatuje se a hlavně – promítají se filmy pro tisíce diváků.
S festivalovým realizačním týmem si prý Thermal vždy vyjde vstříc. Při jednom ze slavnostních zahájení tu pod režií bratří Cabanů tekla i voda. „Udělali tu na pódiu obrovskou vanu, odpad odtekl do kanalizace. Bylo to perfektní, všichni žasli, že ze stropu teče proud vody,“ vzpomíná Jiří Kadlec.
Původní sedačky byly podle návrhu Věry Machoninové kombinací červené, oranžové a žluté barvy a byly z režné látky. Nové, přibližně deset let staré sedačky tak vypadají jinak – jsou potažené červeným semišem. „Původně bylo v sále sedadel 1200, ale zrušila se jedenáctá řada. VIP, kteří si chodí pro ceny, totiž museli zvednout celou řadu a plazit se podél, bylo málo místa. Takže se ta jedna řada zrušila a míst o něco ubylo, teď jich je asi 1150,“ dodává dlouholetý správce Thermalu.
Kromě festivalu se sály používají i pro kongresy a konference. „Teď nás čeká kongres gastroenterologie. Kongresů bývá pět až osm do roka, bývá to různé, většinou lékařské. Také tu firmy a školy dělají nábory učňů, dělají tu prezentace,“ vysvětluje Jiří Kadlec.
„Kongresový sál je původní, parkety jsou tu od začátku. Je to jediný sál s přístupem denního světla a upravuje se podle požadavků nájemce. Ve stropním osvětlení je přes 200 žárovek,“ dozvídáme se o patro výš, kde se nachází hned několik menších sálů.
Jejich foyer je při konání festivalu rozčleněné, vzniká tu press centrum a prostory působí daleko menší, než jsou ve skutečnosti. Opotřebené stěny z kačírku, tedy oblázků v betonu tak typických pro celý Thermal, jsou zakryté dřevotřískou.
Chybí taky výrazná závěsná světelná skleněná plastika Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové z roku 1977. Před několika lety ji odstranili kvůli bezpečnosti – lidé do ní naráželi a poškodili ji. Podle Kadlece je v Thermalu uskladněná: „Dokonce jsme tu vymysleli takový půlmetrový kruh z květin, ale stejně se to zničilo.“
Ve skladech se ale nachází i další kusy původního vybavení, za které by sběratelé zaplatili vysoké částky – a dokonce i platí, protože část původního mobiliáře se za léta rozkradla a zatoulala. Opotřebená křesílka a stoly s tak typickým designem v interiérech nahradil levnější konfekční nábytek, který je sice lehčí a levnější, se záměrem architektury brutalismu ale nemá společného vůbec nic.
Část původního nábytku se do interiéru hotelu přesto vrací. Na zrestaurovaných křesílkách usednete například v hotelové kavárně nebo v provozovaném a nově vybudovaném balneoprovozu hotelu. Přečalouněné sedačky ale mají jiné barvy, původně byly bílé, červené, modré.
Zrestaurované „ušáky“ zdobí třeba hotelové lobby. Nezaměnitelná zářivě červená vysoká křesla měla v místě vytvářet intimní prostředí. „Když jste s někým mluvili, seděli jste v ušáku, mohli jste se otáčet, položit si hlavu, mluvit a nebylo vás slyšet,“ popisovala už dříve architektka Machoninová. Na rekonstruovaných křeslech se nic nezměnilo, přibyl jen vyšívaný znak hotelu a čtyři hvězdičky.
Na několik kusů původního nábytku také narazí hosté ubytovaní v 11. patře. Hned u výstupu z výtahu je několik nižších koženkových křesílek.
Ne všechna patra jsou rekonstruovaná úplně. Všechny pokoje ale už prošly výměnou zařízení. Podle Kadlece se musely přizpůsobit nárokům současné klientely hotelu, třeba i nosností postelí.
Podle kritika architektury Adama Gebriana necitlivé zásahy hotel ničí: „Po roce 1989 přišel někdo, kdo systematicky likviduje kvality, které tam byly 20 let konzervované, protože režim neměl peníze na to s nimi něco dělat a tím pádem je zničit. Mrzí mě, když vidím Thermal, jak tam tohle ničení probíhá dál i po skoro 30 letech.“
„Když vidíte, jak se předělává jídelna, anebo jak se upravily jednotlivé pokoje, vidíte, že to neskončilo někde v 90. letech. Že to nebyla alergická reakce na minulý režim, ale že to pokračuje. Pokud bude pokračovat dál to, co se tam teď chystá - ta rekonstrukce -, tak si myslím, že je to absolutní tragédie a taky konec,“ dodal Gebrian.
„Je to geniální propojení, něco jako kalokagathia. Stavby Machoninové jsou pro řadu lidí projevem komunistické zvůle, ale přitom vznikly v tom krátkém období relativní svobody. Ta tvorba zůstala nepochopena kvůli vícero faktorům. Je to čas, zanedbaná údržba, dědictví socialismu, ambice určitých developerů a tak dále,“ říká o Thermalu architekt David Vávra.
Thermal má svůj vlastní emblém a vizuální informační styl. Do nejmenších detailů je vše uvedeno v knize Scénář z roku 1974. Nechybí v ní podpis Věry Machoninové a dalších výtvarníků, kteří se podíleli na detailech hotelu, včetně autora písma Thermal a vizuálního stylu hotelu Jiřího Rathouského. Ten je mimo jiné i autorem písma Metron používaného pro názvy stanic pražského metra.
„Je tu přesně popsána podoba skleniček do vinárny, které se liší od skleniček na terasu nebo do denního baru. Každý příbor, vázy, koberce. I přesná typografie,“ ukazuje nám při prohlídce hotelu ochotně Jiří Kadlec knihu, kterou uchovává ve své kanceláři.
„V 80. letech jsme pomalu každý týden vodili návštěvy ze stavebních škol. Lidé se chodili dívat na stavební materiál, který nikde jinde nebyl. Velké skleněné plochy normální nebyly, stejně jako průniky fasády do interiérů,“ vzpomíná Kadlec.
Podle Adama Gebriana je Thermal světovým unikátem i díky svému venkovnímu plaveckému bazénu. „Když se přijedete do Varů vykoupat a máte pod sebou to údolí, takovým míst jsem za svůj život moc neviděl,“ říká.
„Tohle je místo, které je mezinárodně každému srozumitelné a je fantastické. A tu pomoc potřebuje nejvíc. Tam se má s rekonstrukcí Thermalu začít, je to místo kontaktu mezi veřejností a hotelem. Tohle je veřejná vybavenost Karlových Varů. Myslím, že tady by se dalo začít pracovat na lepší budoucnosti města a bylo by fajn, kdyby se zde potkaly státní a městské peníze,“ přemítá dál Gebrian o budoucnosti hotelu a jeho bazénu.
Ten je v současnosti vypuštěn a rychle chátrá. Místo s jedním z nejkrásnějších výhledů na lázně se stalo častým cílem schůzek, ale i terčem vandalů. V současné době je tak oploceno a přístup na terasy je zakázán.
V pondělí na svých webových stránkách hotel zveřejnil nabídku pronájmu bazénu. Provozovatel by ho měl převzít v roce 2021. Vybraný zájemce bude partnerem při rekonstrukci bazénového centra a bude moci navrhnout úpravy podle svých potřeb. Stát, který opravy provede, ale nemusí všechny požadavky splnit.
Z podmínek nabídky vyplývá, že budoucí nájemce bazénu a přilehlých prostor by měl areál využívat například k provozování veřejného wellness centra s využitím dostupných vřídelních zdrojů.
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) se před časem nechala slyšet, že rekonstrukce hotelu a bazénu by měla stát 580 milionů, přičemž 300 milionů na ni dal stát vkladem do základního jmění hotelu, dalších 148 milionů se podařilo získat na energetické úspory ze Státního fondu životního prostředí a zbytek pokryje úvěr. V minulosti se přitom hovořilo pouze o rekonstrukci hotelu bez bazénového centra. Podle tehdejších odhadů měly náklady přesáhnout miliardu korun.
„Všechny domy, které Věra Machoninová dělala, byly po základní stavební stránce dobře udělané. Vždy měla ohromný cit pro konstrukci, pro statiku a celkově pro stavění. Domy jsou robustní a jejich nosná část hodně vydrží. Jádro vydrží dlouho, ale to, co na něm visí, podléhá zkáze a jediná šance, že to dopadne dobře, je, že se do rekonstrukce pustí výborný současný architekt, který si bude vážit původního návrhu. Myslím, že jde o něco, co je pořád u všech jejích staveb možné,“ myslí si Adam Gebrian.
Brutalistní stavby podle něj nejsou ztracený případ. „Budou to skvělé domy, ale někdo na začátku musí říct: tohle chceme a potom hledat způsoby, jak toho dosáhnout. Od vlastníka, jako je stát, jsem tohle moc hlasitě říkat neslyšel,“ dodává.
Související články
