‚Jen počkej, zajíci! byla druhotná záležitost.‘ Dcera výtvarníka plní výstavou obrazů v Praze otcův sen

Jméno Svetozara Rusakova si se slavným sovětským seriálem Jen počkej, zajíci spojí asi každý, kdo se v 80. letech díval na televizi. Animované filmy ale Rusakov bral hlavně jako zdroj obživy. Jeho největší láskou byla volná tvorba – malby a kresby technikou kvaše. Rusakovovy obrazy jsou teď v Praze vůbec poprvé k vidění v pražské galerii PRE. Na slavného umělce pro Radiožurál zavzpomínala jeho dcera Irina.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jen počkej, zajíci | Foto: Fotobanka Profimedia | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Na myšlenku uspořádat výtvarníkovi Svetozaru Rusakovovi výstavu obrazů přivedl organizátora Petra Pavla Šimáčka kamarád. Ten věděl o předchozí menší přehlídce v Mariánských Lázních. Pátrání po kořenech mariánskolázeňské výstavy pak Šimáčka dovedlo až k Rusakovově dceři Irině. Ta se po smrti otce v roce 2006 stará o jeho odkaz.

Režisér seriálu Jen počkej, zajíci by oslavil 90. narozeniny. Občas zamotal hlavu sovětské cenzuře

Číst článek

Irina, která do Francie odešla už jako mladá dívka a odvézt se jí s sebou podařilo i část prací svého otce, říká, že zátiší miloval. Animace pro něj byla z uměleckého pohledu druhotná a bral ji jen jako zdroj příjmů. Souhrnnou přehlídkou volné tvorby tak plní tatínkův sen.

„Jeho obrazy v Sovětském svazu nikdo neznal, ukazoval je totiž jen svým nejlepším kamarádům,“ vypráví v galerii před otcovými díly. „Po souhrnné výstavě toužil, ale neměl dostatek kontaktů. Byl také velmi skromný, tu vlastnost zdědil po rodičích, a chyběly mu ambice k tomu, aby o výstavu více usiloval,“ vzpomíná pro Radiožurnál paní Irina.

Dodává, že její otec byl veřejnosti známý jen z titulků. Animátorskou práci lidé vnímali jako kolektivní tvorbu a veškerá sláva tak spadla do klína režisérovi Kotěnočkinovi.

Svetozar Rusakov

 

Rusakov se narodil v roce 1923 nedaleko Moskvy, zemřel v roce 2006 po začátku druhé světové války byl poslán na pracovní frontu, po evakuaci Novosibirska pracoval jako karikaturista pro noviny a připravoval plakáty s krátkými příběhy, které se podobaly dnešním komiksům. Vylepovaly se v oknech.
účastnil se bitev v Bělorusku a na Ukrajině vystudoval animaci na Kinematografickém institutu a také Kalininův institut pro vzdělávání, který zakončil jako umělec pro lidovou tvorbu, nástěnné malby a miniatury za svou práci dostal řadu ocenění, animovaný seriál Jen počkej, zajíci!, který režíroval Vjačeslav Kotěnočkin, získal v roce 1988 Státní cenu SSSR.

Po bouři

Mezi nejoblíbenější otcovy práce vystavené v Praze řadí obraz pojmenovaný Po bouři, který návštěvníci výstavy uvidí hned na jejím začátku. „Líbí se jí jeho potemnělé barvy, melancholie i vnitřní klid,“ ukazuje.  Díky dynamice pohybu si zamilovala i načrtnutou černobílou postavu houslisty Paganiniho, pověšenou o kousek dál.

„Tatínek sám na nic nehrál, ale měl rád operu, často si prozpěvoval árie. Jeho maminka však byla velká hudebnice, měli doma klavír, což tehdy nebylo tak obvyklé,“ vzpomíná.

O Buratinovi

V suterénu galerie si návštěvníci mohou prohlédnout také pár původních kreseb ze seriálu Jen počkej, zajíci. Ten nedávno oslavil 50. narozeniny. Přestože příběh vlka – chuligána a vychytralého zajíce je z několika desítek filmů nejznámější, jeho dcera si oblíbila jinou pohádku, ve které má výtvarník prsty – ruskou variantu Pinocchia, příběh o Buratinovi z roku 1958.

„Je to klasická animátorská práce. A všechny ty postavičky mají opravdovou duši,“ usmívá se. Rusakovova výstava bude v galerii PRE otevřená do 22. února. Pak by ji organizátoři rádi poslali do dalších českých a moravských měst.

Hana Slívová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme