‚Jen počkej, zajíci! byla druhotná záležitost.‘ Dcera výtvarníka plní výstavou obrazů v Praze otcův sen
Jméno Svetozara Rusakova si se slavným sovětským seriálem Jen počkej, zajíci spojí asi každý, kdo se v 80. letech díval na televizi. Animované filmy ale Rusakov bral hlavně jako zdroj obživy. Jeho největší láskou byla volná tvorba – malby a kresby technikou kvaše. Rusakovovy obrazy jsou teď v Praze vůbec poprvé k vidění v pražské galerii PRE. Na slavného umělce pro Radiožurál zavzpomínala jeho dcera Irina.
Na myšlenku uspořádat výtvarníkovi Svetozaru Rusakovovi výstavu obrazů přivedl organizátora Petra Pavla Šimáčka kamarád. Ten věděl o předchozí menší přehlídce v Mariánských Lázních. Pátrání po kořenech mariánskolázeňské výstavy pak Šimáčka dovedlo až k Rusakovově dceři Irině. Ta se po smrti otce v roce 2006 stará o jeho odkaz.
Režisér seriálu Jen počkej, zajíci by oslavil 90. narozeniny. Občas zamotal hlavu sovětské cenzuře
Číst článek
Irina, která do Francie odešla už jako mladá dívka a odvézt se jí s sebou podařilo i část prací svého otce, říká, že zátiší miloval. Animace pro něj byla z uměleckého pohledu druhotná a bral ji jen jako zdroj příjmů. Souhrnnou přehlídkou volné tvorby tak plní tatínkův sen.
„Jeho obrazy v Sovětském svazu nikdo neznal, ukazoval je totiž jen svým nejlepším kamarádům,“ vypráví v galerii před otcovými díly. „Po souhrnné výstavě toužil, ale neměl dostatek kontaktů. Byl také velmi skromný, tu vlastnost zdědil po rodičích, a chyběly mu ambice k tomu, aby o výstavu více usiloval,“ vzpomíná pro Radiožurnál paní Irina.
Dodává, že její otec byl veřejnosti známý jen z titulků. Animátorskou práci lidé vnímali jako kolektivní tvorbu a veškerá sláva tak spadla do klína režisérovi Kotěnočkinovi.
Svetozar Rusakov
Rusakov se narodil v roce 1923 nedaleko Moskvy, zemřel v roce 2006 po začátku druhé světové války byl poslán na pracovní frontu, po evakuaci Novosibirska pracoval jako karikaturista pro noviny a připravoval plakáty s krátkými příběhy, které se podobaly dnešním komiksům. Vylepovaly se v oknech.
účastnil se bitev v Bělorusku a na Ukrajině vystudoval animaci na Kinematografickém institutu a také Kalininův institut pro vzdělávání, který zakončil jako umělec pro lidovou tvorbu, nástěnné malby a miniatury za svou práci dostal řadu ocenění, animovaný seriál Jen počkej, zajíci!, který režíroval Vjačeslav Kotěnočkin, získal v roce 1988 Státní cenu SSSR.
Po bouři
Mezi nejoblíbenější otcovy práce vystavené v Praze řadí obraz pojmenovaný Po bouři, který návštěvníci výstavy uvidí hned na jejím začátku. „Líbí se jí jeho potemnělé barvy, melancholie i vnitřní klid,“ ukazuje. Díky dynamice pohybu si zamilovala i načrtnutou černobílou postavu houslisty Paganiniho, pověšenou o kousek dál.
„Tatínek sám na nic nehrál, ale měl rád operu, často si prozpěvoval árie. Jeho maminka však byla velká hudebnice, měli doma klavír, což tehdy nebylo tak obvyklé,“ vzpomíná.
O Buratinovi
V suterénu galerie si návštěvníci mohou prohlédnout také pár původních kreseb ze seriálu Jen počkej, zajíci. Ten nedávno oslavil 50. narozeniny. Přestože příběh vlka – chuligána a vychytralého zajíce je z několika desítek filmů nejznámější, jeho dcera si oblíbila jinou pohádku, ve které má výtvarník prsty – ruskou variantu Pinocchia, příběh o Buratinovi z roku 1958.
„Je to klasická animátorská práce. A všechny ty postavičky mají opravdovou duši,“ usmívá se. Rusakovova výstava bude v galerii PRE otevřená do 22. února. Pak by ji organizátoři rádi poslali do dalších českých a moravských měst.
