Šach mat v Kunsthalle. Galerie ukazuje možnosti zpracování starých vinylů nebo kazet
Magnetofonové pásky, gramofonové desky nebo obraz složený z obalů od kazet. I to je k vidění v pražském Kunsthalle na výstavě A Blink of an Eye and the Years are Behind Us (Jedno mávnutí řas, a za námi jsou léta), na které představili dosud největší přehlídkou děl berlínského výtvarníka Gregora Hildebrandta na světě. Ta je ale k vidění už jenom do 13. února.
Rozsáhlá retrospektivní výstava českému publiku vůbec poprvé odhalila umělcův komplexní analogový vesmír obývaný obrazy z vinylů a starých magnetických pásek, z nichž dýchá melancholie kapel, jako jsou třeba kultovní The Cure. Pro milovníky retra nechybí ani monumentální instalace v podobě černé opony ze starých VHS pásek či nadrozměrné šachové figury.
Pozornosti by návštěvníkům neměla uniknout ani další hra s šachovnicí v části Black Box. Stěna plná figurek totiž skrývá nejedno překvapení.
V prostorech Kunsthalle je celkem k vidění více než osmdesát děl. Několik z nich Hildebrandt vytvořil ve svém berlínském ateliéru pouze pro samotnou výstavu. Díky tomu dochází k propojení jeho současného umění s nádechem nostalgie minulých let.
Právě to se často pojí s analogovými nosiči zvuku, od prvních vinylů až po raritní audiokazety, které jsou ústředním tématem expozice.
„Výstavu Gregora Hildebrandta jsem poprvé viděla v Paříži v roce 2017, už tehdy mě zaujal jeho způsob práce s analogovými médii a technologiemi. Sama jsem ve Francii vyrůstala v sedmdesátých a osmdesátých letech v éře masivního konzumerismu a už tehdy mě fascinovali umělci, kteří se obraceli k recyklaci předmětů,“ vysvětluje kurátorka Christelle Havranek.
A pokračuje: „Hildebrandta vnímám svým způsobem jako pokračovatele této historické linie, i on sám totiž pracuje se zbytky produkce naší společnosti, kolektivní i individuální pamětí,“ přibližuje filozofii výstavy.
Na co koukám?
Expozice je ideálním místem pro milovníky vinylů, kazet a skrytých významů. Ty však občas musíte intenzivně hledat – a to hlavně v brožuře, kterou si můžete vzít při vstupu na výstavu. U jednotlivých děl jsou totiž jenom názvy a rok, takže by vám mohla řada zajímavých detailů uniknout. Jak byste jinak přišli na to, jakou píseň skrývají již zmíněné magnetofonové pásky?
Přestože je výstava vizuálním požitkem, právě tento dojem převáží nad vším ostatním. Mnozí návštěvníci výstavou mohou jenom projít, aniž by tušili, co pak přidávají na sociální sítě.
Pokud však ani po výstavě nebudete mít dost, můžete se ještě zastavit v parku na Klárově naproti Kunsthalle, kde je k vidění sochařské mikroměsto českého současného umělce Krištofa Kintery. Zde zavzpomínal na architektonické dominanty, které vznikly v období komunismu.
Gregor Hildebrandt (*1974)
Přes dvacet let pracuje s analogovými nosiči zvuku. Jeho díla reprezentující postindustriální kulturu zahrnují netradiční sochy, instalace a obrazy z lisovaných vinylů, starých VHS nebo zachovaných audiokazet. Inspiraci čerpá z celé řady literárních, filmových, hudebních či architektonických zdrojů. Hildebrandt od roku 2015 působí jako profesor malby a grafiky na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Jeho díla jsou zastoupena v renomovaných sbírkách po celém světě: v pařížském Centre Pompidou, ve Sbírce současného umění Spolkové republiky Německo, ale také ve významných soukromých sbírkách.
