Propojení obrazu se zvukem. Český modernista Milan Grygar otevřel v Praze novou výstavu Antifony

Je mu 91 let, každý den pravidelně pracuje a inspiraci pro své obrazy hledá i ve zvuku. Legenda českého moderního výtvarného umění Milan Grygar otevřel v pražské Galerii Zdeněk Sklenář novou výstavu s názvem Antifony. Je na ní k vidění především současný vývoj Grygarovy tvorby. Nejnovější obrazy umělec dokončil teprve před několika týdny. V 60. letech začal tvořit akustické obrazy a propojení obrazu se zvukem je pro jeho dílo hnací silou dodnes.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Legenda českého moderního výtvarného umění Milan Grygar | Foto: Kateřina Svátková | Zdroj: Český rozhlas

Když si procházím vaši novou výstavu, která je hodně současná, nemůžu se nezeptat. Jak vypadá vaše tvorba s ohlédnutím až do šedesátých let pro vás samotného?
Když se na to díváme tak, jak se ptáte, pak je to všechno otázka vývoje, čili od těch začátků byly v mé tvorbě určité principy. A ty se vyvíjely až do stavu, který teď vidíme.

V jednom odvětví výtvarného umění jste velký průkopník a objevitel: akustický obraz. To, že pracujete zároveň s obrazem i se zvukem. Jak se na období vašeho velkého objevu díváte zpětně?
Když se na to dívám, tak mám z toho dobrý pocit, protože objev zvuku v mém díle sehrál velkou roli. A ten objev je v podstatě v tom, že cokoli děláte, tak to taky zní. Hudba vzniká pohybem – stejně jako pohybem vzniká i malba. Tam jsou úžasná analogická spojení.  Mezi hudbou, zvukem, mezi uchem a okem.

Ve světlém prostoru nové galerie hodně vyniká způsob, jakým pracujete s barvou. Typické tmavé odstíny trochu ustupují do pozadí. Jaký máte vztah k barevnosti?
Jsem malíř. A mít vztah k barevnosti, na to není dostatek slov. Moje začátky byly v barvě. A neopustilo mě to dodnes.

Za minulého režimu ateliér mít nemohl. Dnes velikán Jiří Kovanda tvoří doma v obývacím pokoji

Číst článek

Cyklus Antifony, který vystavujete, to nejsou jen obrazy. Hodně tu v centrální části výstavy vyčnívá i jedna plastika.
To je otázka prostoru. To, o čem mluvíte, je prostorová věc udělaná hmotně – má určité zákonitosti. A zrovna u díla, na které se ptáte, tak vidíte zakódované něco, co se stále opakuje. Použil jsem linie, díky kterým může v prostoru probíhat určitý děj. Tak nějak bych to vysvětlil.

O vás je známo, že pracujete velmi systematicky, máte svůj přísný denní řád. Pracujete od rána, každý den. Inspiruje vás teď něco jiného než třeba před třiceti lety?
To se dá takhle asi těžko říct, protože vjemy jsou stále intenzivní. Při tvorbě vás nabíjí to, co zažíváte.

Vy si přece jen můžete dovolit nějaké srovnání a pohled zpět. Je nyní podle vás v umění nějaký jasný trend? Vidíte tu něco, co zůstane a co si budem připomínat i za desítky let?
Řekl bych, že ano. Vývoj ve výtvarném uměním – myslím tím celosvětově – je úžasně nabitý a vidím tu opravdu skvělé talenty.  

Kateřina Svátková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme