Kvůli jeho výročním dvacetikorunám stáli lidé ve frontách. ‚Za tisíc korun bych to nekoupil,‘ říká

Z jeho dílny pochází Řád Tomáše Garrigua Masaryka, padesátihaléř, dvacetikoruny se svatým Václavem i s astrolábem. Akademický sochař Vladimír Oppl patří k nejvýznamnějším tvůrcům mincí a medailí v Česku. Vytvořil také výroční mince ke 100 letům Československa se zakladateli státu. A je autorem i speciálních dvacetikorun s tvůrci československé měny, které se začnou vydávat koncem ledna. V rozhovoru pro server iROZHLAS prozradil, jak vznikaly.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na vaše výroční mince ke 100 letům Československa se v posledních dnech stály i několikahodinové fronty. Překvapil vás zájem lidí?
Samozřejmě překvapil, to je jisté. Když jsem si šel pro dvacetikoruny do banky, tak jsem se zeptal jedné paní, jak dlouho stojí frontu. A ona mi řekla, že hodinu a tři čtvrtě. Byl jsem překvapený z toho, co se děje. I můj kamarád, který dělá krásné mince, mi dokonce telefonoval, že fronta byla až na Václavské náměstí. Bylo mi těch lidí líto, protože je to jen oběžná mince.

Výroční dvacetikoruny stojí na internetu tisíce. Peníze z některých aukcí putují i na charitu

Číst článek

Máte tedy nějaké z těchto mincí s portréty T. G. Masaryka, M. R. Štefánika a Edvarda Beneše doma?
Ano, mám.

Kolik jich je?
Vyzvedl jsem si jich tolik, abych je mohl rozdat přátelům, kteří za mnou občas přijdou. Už se ozvalo pár lidí, kteří vědí, že jsem to dělal, takže to rozdám. Nechám si dvě sady, to bude všechno.

Vystál jste si frontu, abyste mohl mince získat?
Ne, nestál jsem frontu. Každý autor má právo na autorské odražky. Když člověk sepisuje smlouvu s Českou národní bankou, tak má jistotu, že dostane minci i v materiálu, ve kterém se bude vyrábět. Když to bude pamětní stříbrná mince 200 korun, tak autor dostane jednu jedinou. Další odražky si musí zaplatit.

‚Mince bych za tisíc korun nekoupil‘

Mince se teď na internetu prodávají i za tisíce korun. Mají podle vás takovou hodnotu?
Ne, samozřejmě, že ne. Považuji to za nesmysl. Dneska mi psal můj kamarád numismatik, že je nesmysl je skladovat, že to nebude mít do budoucna takovou hodnotu, za kterou se to prodává. Za tisíc korun bych to nekoupil ani já, ani numismatici, kteří o tom leccos vědí.

Většina mincí pravděpodobně skončí u lidí doma v šuplíku. Mrzí vás, že nepůjdou do oběhu?
Ne, nejsem vztahovačný, ať si je lidé nechají doma v šuplíku. Je to památeční ražba.

Jak jste se k výrobě návrhu na speciální rub výročních dvacetikorun dostal? Oslovila vás Česká národní banka, nebo jste musel projít nějakým výběrovým řízením?
Je to rozhodnutí České národní banky. Jsou to věci, které neovlivňuji. Předtím jsem dělal obě dvacetikoruny, jak tu s astrolábem, tak i tu se svatým Václavem.

‚S Englišem a Pospíšilem jsem se musel poprat

Mince ke 100 letům Československa mají na rubu vaše portréty Masaryka, Beneše a Štefánika. Koncem ledna pak Česká národní banka vydá ještě speciální mince s portréty tvůrců československé měny Aloisem Rašínem, Vilémem Pospíšilem a Karlem Englišem. Z čeho jste při tvorbě těchto šesti dvacetikorun vycházel?
Dělal jsem je podle archivních fotografií, které jsem získal z mnoha stran. Dokonce jsem od soukromníků dostal i pár fotografií, které normálně nejsou zveřejňovány. Takže jsem měl široký výběr. Pak jsem předložil kresebné modely, které musely být schváleny. A teprve potom jsem mohl začít dělat sádrové modely.

Dvacetikoruna svatý Václav

Dvacetikoruna se svatým Václavem je v oběhu od roku 1993. Na minci sedí český patron na koni, podobně jako je tomu na Václavském náměstí v Praze, a doplňuje ho nápis: Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím. Jde o odkaz na svatováclavský chorál.

Kdo byl pro vás nejsnazší?
Beneše, Štefánika, Masaryka i Rašína jsem už několikrát dělal, takže to byly relativně snadné portréty. S dalšími, jako Engliš a Pospíšil, jsem se musel poprat.

Nejtěžší tedy pro vás byli Engliš a Pospíšil?
Ano. Engliš není zrovna snadný, protože měl oční vadu a tak dále. A abych u pana Pospíšila jako prvního guvernéra banky vystihl podobu, to bylo, dá se říct, nejsložitější.

Se kterým z těch šesti návrhů jste pak nejvíc spokojen?
Spokojen jsem s Masarykem, který vyšel velmi dobře. Problémy jsem měl se Štefánikem, tam jsem to musel ještě předělávat. A předělával jsem i Rašína. Nejsem tak šťastný člověk, abych měl všechno hned a všechno perfektně udělané.

Každý ze státníků je také něčím charakteristický. Masaryk svým vousem, Štefánik svou čepicí. Hleděl jste při tvorbě na tyto symboly?
Samozřejmě, jinak to nejde. Lidé by vám to omlátili o hlavu. Jistě jste četla články o sochách, kdy se lidé ozvou, když se jim to nelíbí. Nebudu ale jmenovat, protože je mi toho sochaře docela líto.

Dvacetikoruna astroláb

Dvacetikoruna s astrolábem je pak v oběhu od roku 2000. Na minci je fragment astrolábu, nejstaršího astronomického přístroje používaného ve starověku a středověku k určování poloh kosmických těles, zeměpisných souřadnic i času.

Z fotografií jsem musel vybrat ty, které jsou pro ně charakteristické. Rašín má spoustu fotografií, ale kdyby ho podle některých člověk namodeloval, tak by ho lidé nepoznali. A představte si, že existují fotografie Štefánika bez čepice. Kdybych ho udělal bez čepice, tak ho lidé taky nepoznají. Musel jsem tedy počítat i s tím.

Doprovázely vaši práci nějaká speciální bezpečnostní opatření nebo podmínky? Přece jen to jsou návrhy na ruby státních platidel.
Ne, nic extra tajného. Jakmile je dostane mincovna, tak se tam dělají rytecké úpravy, které jsou při zvětšení vidět. Pokud by chtěl někdo udělat falzum, tak by ho musel dělat i s těmi ryteckými úpravami, což je, dá se říct, nemožné.

Dvacetikoruny v Česku

Ke konci loňského roku bylo v Česku v oběhu téměř 1,97 miliardy bankovek a mincí. Jejich hodnota dosáhla téměř 468 miliard korun. Dvacetikorunovou minci vydala Česká národní banka do oběhu poprvé 12. května 1993. Ke konci loňského roku jich v oběhu bylo přes 168 milionů kusů. Na jednoho obyvatele ČR připadalo zhruba 16 kusů mincí této nominální hodnoty.

Akademický sochař Vladimír Oppl na archivní fotce ukazuje před regálem se sádrovými maketami dvě ze svých děl s jihočeskými motivy. Vlevo je znak Českých Budějovic, vpravo motiv kláštera ve Zlaté Koruně. | Foto: Slavomír Kubeš/MAFRA | Zdroj: Profimedia

Anna Kottová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme