Národní galerii trápí návštěvnost. ‚Nejsou lidé, kteří by dokázali prosadit svoje vize,‘ míní publicista
Národní galerie v Praze si připravila pro návštěvníky tak trochu „český rok“. Před měsícem začala výstava malíře Josefa Mánesa, kterou ve Valdštejnské jízdárně navštívilo za první měsíc přes sedm tisíc lidí. Národní galerie dostala také více peněz na prestižní výstavu v italských Benátkách. I tak je ale stav první české galerie podle výtvarných kritiků nedostatečný.
Podle výtvarného kritika a publicisty Jana H. Vitvara nemá Národní galerie na pestřejší výstavní program peníze.
„Na druhou stranu si nelze nevšimnout, že atraktivita programu odpovídá jakoby ještě horší situaci, než která v té Národní galerii je. Myslím si, že není do značné míry zapříčiněná nedostatkem peněz, ale spíš nedostatkem lidí, kteří by tam dokázali prosadit svoje vize,“ říká Vitvar.
„Myslím si, že letos je to hodně vidět na tom, že dvěma největšími událostmi celé sezony, tak jak to Národní galerie prezentuje, jsou výstavy Josefa Mánesa a Petra Brandla. V jednom případě starého mistra, v druhém případě o něco méně starého mistra. To nejsou věci, na které by se sjížděla do Prahy celá republika, natož pak někdo ze zahraničí,“ popisuje Vitvar s tím, že by mohli dávat o novinkách více vědět.
Odliv publika
„Národní galerie se dlouhodobě potýká se špatným marketingem. Třeba na výstavu Mánesa nejsou ani v Praze vidět poutače. Národní galerie také nemá několik měsíců pořádné tiskové oddělení, protože odešel člověk, který to měl na starosti a galerie tam nebyla schopna automaticky dosadit někoho jiného, kdo by se o to staral,“ vysvětluje kritik.
„Toto všechno přispívá k tomu, že Národní galerie se potýká s odlivem publika, které nemá obdoby. Vloni uváděli, že měli kolem 391 tisíc návštěvníků. Před COVIDem se ta čísla pohybovala nad 700 tisíc,“ srovnává publicista Vitvar.
Podle teoretika umění Víta Havránka by pomohlo, pokud by se galerie rozdělila na tři části.
„Tato otázka se vrací periodicky od druhé poloviny 90. let. Bylo by logické rozdělit instituci na tři části. Na moderní a současné umění, potom na staré sbírky a na sbírky eventuálně mimoevropské, které by se mohly třeba spojit s Náprstkovým muzeem (asijských, afrických a amerických kultur, pozn. red.),“ říká Havránek.
Kdo byl Josef Mánes? Nová expozice Národní galerie se snaží rozklíčovat ‚mýtus‘ jeho díla a osobnosti
Číst článek
Podle něj nejde o vyhrocený názor jednoho člověka. „Odpovídá to koneckonců i tomu, jak jsou organizovaná muzea v zemích nejen okolních, ale i ve světě. Pak je také jednodušší takovou instituci řídit nejen organizačně, ale i koncepčně,“ podotýká.
Málo peněz na nová díla
Ve stálých expozicích Národní galerie najdete například malby od Pabla Picassa nebo Gustava Klimta. Kromě výstavní činnosti se starají kurátoři o výzkum nebo nákup nových artefaktů. Právě rozšiřování sbírek je pro teoretičku umění Anežku Bartlovou zásadní.
„Akvizice jsou pro mě jedním z těch viditelných důležitých znaků kondice Národní galerie. Může tím i výrazně podporovat scénu současného umění, protože do ní může vracet díla a zároveň i budovat sbírku pro budoucnost,“ vysvětluje Bartlová.
„Když se podíváme na stav akvizic za minulý rok, tak vidíme, že z těch neuvěřitelně nízkých 7,2 milionů korun, které Národní galerie mohla dát na nákup nových děl, šlo na současné umění kolem necelých dvou milionů. Což je pro mě úplně tristní situace,“ kritizuje Bartlová. „Není to asi dané přáním Národní galerie, ale s kondicí to určitě souvisí.“
Bartlová připomíná, že kromě výstavy výtvarnice Evy Koťátkové by mohli kurátoři dostat do poloprázdných prostor Veletržního pálce více současného umění.
Podle teoretičky mohou některé návštěvníky odradit také ceny vstupného. „Je otázkou, jestli je to nabídkou programů, anebo jestli je to spíše dalšími věcmi. Pokud se podíváme třeba na Moravskou galerii v Brně, tak tam mají jednu výstavu třeba tři čtvrtě roku nebo skoro rok. A návštěvnost je za mě docela dobrá,“ říká.
Neinvestovala do sebe
Generální ředitelka Národní galerie Alicja Knast nesouhlasí s tím, že je Veletržní palác poloprázdný.
„Je to věc, která se opakuje. My ho ale postupně naplňujeme. Teď jsme v prvním patře, tak tady máme ATLAS (kreativní centrum, pozn. red.). Pro to jsme pořizovali nové zařízení. Na druhém podlaží je architektura (1956–1989: Architektura všem, pozn. red.). Pak třetí a čtvrté patro. Tam budeme doplňovat stálé sbírky, což je možné plastikami. Na pátém patře bude prostor pro fotografické výstavy. Ten ochoz nemá vhodné klimatické podmínky, takže my na něj nemůžeme dávat věci, které potřebují stálé prostředí,“ tvrdí.
Národní galerie uzavřela milionovou smlouvu se svým ředitelem. Problematické bylo i logo, píšou kontroloři
Číst článek
První česká galerijní instituce čerpá výraznou finanční podporu také z Národního plánu obnovy.
„Nikdy jsme neměli dvanáct milionů na Benátky (18. bienále architektury, pozn. red.), pak je tu Národní plán obnovy na digitalizaci. Nejvíce mě mrzí, že Národní galerie, jak už vidím po více než dvou letech, neinvestovala vůbec do sebe. Ano byly výstavy, ale to nestačí. Příprava depozitářů a tak dále, to všechno potřebuje úplně nové nastavení, což návštěvníci neuvidí,“ argumentuje ředitelka.
Nový depozitář
S lepší infrastrukturou má pomoc stavba depozitáře v pražských Jinonicích. „Budeme dělat dvě etapy dohromady. To je obrovský pokrok. To bude vidět na instituci, na kvalitě práce a na výsledcích. Co se týče dlouhodobého programu v příštím roce, tak je toho hodně. Třeba spolupráce s Louvrem, což je velmi náročné. Jedna výstava bude u nás a druhou máme pak v Louvru samotném,“ říká Knast.
Mluvčí ministerstva kultury Jana Malíková Radiožurnálu potvrdila, že s opravou Veletržního paláce nebude možné začít, dokud nebude mít galerie zajištěné bezpečné úložiště pro sbírky právě v depozitáři v Jinonicích. Jeho stavba by měla podle ministra kultury Martina Baxy z ODS stát více než dvě miliardy korun.
Resort kultury změnil také postavení a složení Garanční rady Národní galerie. Ta je nově pouze poradním orgánem ministerstva. Úřad tím chce podle svého vyjádření docílit efektivnější a transparentnější činnosti rady. Její předsedkyní byla jmenována dosavadní členka Helena Musilová. Z jedenáctičlenné rady bylo odvoláno šest členů, které ministerstvo doplnilo z řad úřadu i odborné veřejnosti.
