Názory na arabský svět jsou zkreslené, tvrdí návrhář porcelánu Nosek. Vystavuje Egyptské reminiscence

Velbloudí závody, arabská modlitba nebo tác s Tutanchamonem ve zlatě a platině. Takové věci ukazuje malíř, grafik a návrhář porcelánu Boris Nosek ve své galerii v pražské Vodičkově ulici. Umělec, který experimentuje s prořezávaným materiálem, vymyslel také vlastní metodu zpracování porcelánu. „Pevnou linii střídám s měkkou barvou, v této kombinaci je to novum,“ říká Radiožurnálu Boris Nosek. Jeho aktuální výstava se jmenuje Egyptské reminiscence.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Boris Nosek vystavuje svou tvorbu v galerii v pražské Vodičkově ulici v pasáži U Nováků

Boris Nosek vystavuje svou tvorbu v galerii v pražské Vodičkově ulici v pasáži U Nováků | Foto: Prokop Havel | Zdroj: Český rozhlas

Jak vznikla myšlenka uspořádat výstavu Egyptské reminiscence?
Miluji Egypt. Po všech stránkách a vracím se tam velmi často. Vzniklo to kdysi dávno, když mě pan profesor Korecký, který byl z první generace českých egyptologů, upozornil na zásadní věci, napsal knihu Objevy, a té se řídím jako cestovního zápisníku. Jsem také blázen do jejich minimalistické přírody a věděl jsem, že jsem toho tak plný, že se k tomu musím nějak vyznat, a to v rovině nejbližší. Tedy výtvarně ať už přes obrazy, kresby, grafiky a porcelán, jak užitný, tak volný.

Přehrát

00:00 / 00:00

„Všechno má vazbu na Egypt, přitom to je moje stylizace,“ říká malíř, grafik a návrhář porcelánu Boris Nosek, který ukazuje ve své galerii ve Vodičkově ulici předměty z cyklu Egyptské reminiscence

Jak je expozice přístupná, máte otevřeno stále?
Máme otevřeno tak, jak se lidé dohodnou. Lidé dost volají, snažíme se to sumarizovat jednou týdně na větší prohlídku. Je to taková komentovaná prohlídka a snažím se to ještě segmentovat na lidi, kteří mají ke kumštu blízko, lidi, kteří jsou potencionální klienti, a děti, které učím na dvou školách. Těm k tomu vyprávím i o technologii keramiky a porcelánu.

A co je to cyklus Dva světy, jedna země?
To už děláme dva roky. Není to jen Egypt, ale také Maroko, Tunis a další arabské státy včetně Sýrie nebo Alžíru. Mám hezké vztahy s pár přáteli, co tam mám, ale od doby bin Ládina, od doby, co padly Dvojčata, je názor populace na arabský svět a jejich kulturu zkreslený. Zapomíná, že to jsou lidé, co mají svoji historii, své etnikum.

Ke zhlédnutí nabízím třeba arabskou modlitbu, ale jsou tam i klasické věci, co mají obrovskou tradici v historii sokolnictví, to je pětitisíciletá tradice. Pak tam jsou arabští hřebci, velbloudi, palmy, stromy, slunce. Takže myšlenka cyklu vznikla v momentě, kdy jsem si řekl s kamarádem, proč tam neudělat výstavu toho, že i my je dokážeme akceptovat, respektovat. Jakási oslava toho krásného, co tam je a na co je možné koukat.

Ve vaší galerii vidíme vitrínu, která je plná porcelánu. To je vaše doména?
Porcelán je určitě moje doména už 35 let, proto ho i učím na několika školách. Nejenom jako keramiku, ale i jako nejvyšší stupeň keramických hlín. A pracuji s tím nejušlechtilejším bílým klasickým porcelánem páleným na 1400 stupňů. Většina autorů přechází na francouzský porcelán, který je došeda, takový tlumený. A já nechávám vyniknout na čistě sněhobílých podkladech, třeba mořské motivy s jemnými solemi, to jsou věci, které vznikly před 30 lety pro restauraci U Staleté báby na Kampě. Ta už neexistuje, ale mám dalších pět, kam se vyváží, ať už třeba do Afriky, Holandska.

Má to dvě přednosti, nejen že to může jít do myčky a mikrovlnky a může to být maximálně funkční, ale po dlouhém používání, když dojde k poškrabání glazury, tak to můžu projet pecí o dvě stě stupňů níže, glazura se rozleje, ale motiv se nezmění. To kdybyste udělal s 90 procenty jakékoliv sériové produkce, tak vám to shoří. Protože oni pálí dekory do těch tisíc stupňů, my to máme o čtyři sta stupňů víc. Takže to je na tom zajímavé. 

Jak vzniklo to, že jste vymyslel vlastní metodu zpracování porcelánu?
Metod je celá řada. Jedna z nich je malování mastnou barvou, která odpuzuje glazuru, tomu říkám reliéfní malba. Druhá malba je ředěná zlatou linií, pod glazurou vznikne rudohnědá linie. Těch 1400 stupňů žádný kov nevydrží, jenom platina, která jde do černa, a zlato, které jde do červeno ruda. A jelikož jsem grafik, tak mi u mých věcí vyhovuje linearita, je to postavený na liniích, na kresbě. Pevnou linii střídám s měkkou barvou, v této kombinaci je to novum. A je to nezastupitelné pro servírovací nádobí.

Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme