Výtvarník Roman Týc funguje jako 'startér'.
Prostory pro ateliér má v holešovické Továrně
PRAHA — Útočištěm pro tvorbu výtvarníka Romana Týce se stal multifunkční prostor Továrna v pražských Holešovicích. Svůj splněný sen, tedy ateliér i s bytem, ale bude muset opustit. Po dvou letech totiž místní partě vyprší smlouva s developerem, který jim dal prostory k využití. Týc se z toho ale nehroutí. Naopak o sobě říká, že je startér.
Místo vrátnice kavárna, pak temná chodba a dvě patra vesměs neznačených dveří. Ty, které vedou do ateliéru výtvarníka Romana Týce, lze ale v holešovické Továrně rozpoznat jednoduše. Poznávací znamení: červené trenky. Symbol akce skupiny Ztohoven, jíž je Týc spoluzakladatelem a už roky součástí.
Dveře do ateliéru Romana Týce. | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas
„Od povodní roku 2012 to bylo opuštěné. Teď už to tady vidíte docela ok, ale několik let tu bydleli bezdomovci a byl to opravdu masakr,“ vzpomíná Týc na dobu před pár lety, kdy za ním přišel developer a místo mu nabídl k užívání. „Ten den, kdy jsem se sem šel podívat, jsem si řekl, že sem nepůjdu ani náhodou. Myslím, že jsme přišli za pět minut dvanáct,“ dodává.
Dnes už má výtvarník ateliér v Továrně zhruba dva roky. V pražských Holešovicích ji dala dohromady skupina náhodných lidí, čemuž odpovídá i rozmanitý obsah toho, co může návštěvník v bývalé kalírně dnes najít: od tetovacího salonu přes sítotiskovou a motorkářskou dílnu až po ateliéry několika umělců.
Podle Týce je přitom obecně málo lidí, kteří si vezmou starý dům, mnohdy až brownfield, a snaží se do něj vrátit život. Byť na omezenou dobu. „To vychází z nějaké jejich zkušenosti,“ vysvětluje.
I v prostorách, kde vznikají jeho díla, byla hromada odpadků nebo rozkopané zdi. Tak jako ostatní z Továrny dal místo dohromady svépomocí.
„Byl jsem už u projektu Trafačka, dělali jsme Paralelní polis, takže vzít Továrnu byla proti tomu brnkačka,“ přibližuje Týc s tím, že se ale skupina od počátku chtěla vyhnout grantům. „Chceme zároveň ukazovat, že odpovědnost lidí za to, v čem a kde žijí, by neměla být delegovaná na stát. Když se platí granty, jde to z daní a lidé úplně nemusí souhlasit s tím, že si tady někdo matlá barvu na látku,“ vysvětluje.
V říjnu ale tamní partě končí smlouva s developerem, Továrna půjde k zemi a na místě vznikne nová stavba. Pro některé z těch, kteří prostory nyní využívají, je to nepříjemné, Týc na to ale kouká jinak. „Přijde mi to jako skvělá příležitost objevit něco nového, dělat nové věci,“ říká. Získat v Praze podobné prostory navíc podle něj není nic složitého, s developery se prý dá dobře domluvit. Složitější je vybudovat a udržet dané místo jako kulturní centrum.
„Jsou různé pohledy na to, jak takové prostory opanovat. Chceme využít prostor, ale ne ze zodpovědnosti, ale z příležitosti. Je úžasné být v domě, který má historii, být tady a budovat skupinu lidí, která je mu příjemná, nikdo mu to neurčuje. V tom je velký díl svobody,“ popisuje výtvarník.
„Komunikace s developery je extrémně dobrá. Akorát je potřeba, aby v té komunitě byl vždycky nějaký startér, který to roztočí,“ dodává Týc. Tady je oním startérem právě on. „Musím ty lidi přesvědčovat. Ukázat jim, že to jde, říct jim zkušenosti, pevný body. Umělec, aby mohl normálně fungovat, musí být velkým dílem i podnikatel, musí chápat, investovat,“ uzavírá.
Všechny díly virtuálních prohlídek:
- Pasta Oner
- Krištof Kintera
- Roman Týc
- Jiří Kovanda
- Josef Bolf
- Julius Reichel
- Ira Svobodová
- Jakub Špaňhel
- Jana Vojnárová
- Joska Skalník
- Vladimír Strejček
