Když chodíte do muzea jako děti, je to zvyk, který už neztratíte, říká programový dramaturg Centre Pompidou
Picasso, Pollock nebo Kandinskij. Obrazy těchto velikánů můžete potkat na jednom místě, v jednom patře, jenom ve francouzském Centre Pompidou. Se známým muzeem moderního umění, které navštíví každoročně milióny lidí, navázala spolupráci Národní galerie. Zatím spolu otevřeli jednu společnou výstavu v Praze, na kterou přijel také ředitel odboru pro kulturu a kulturní tvorbu Centre Pompidou Mathie Potte-Bonneville.
Jaká je teď, z vašeho pohledu, pozice kultury ve Francii, po covidové pandemii?
Změnilo se to v mnoha ohledech. Nevím, jestli můžeme přesně stanovit diagnózu, protože se mnoho věcí se stále mění. Například návštěvníci se do galerií vrátili, ale v kinech je to složitější. Filmoví fanoušci si prostě odvykli za velkým plátnem chodit. Kultura může do určité míry společnost uzdravit, ale sama teď na to nemá dost síly. Proto jsme opravdu rádi, když vidíme, že na nových výstavách v Paříži je mnoho lidí. Lidé chtějí zažívat kulturu na vlastní kůži. Ne pouze digitálně nebo na dálku.
Máte v muzeu zhruba podobně návštěvníků jako před pandemií?
Jde to postupně. Měli jsme ale například velký úspěch hned po konci kulturní uzávěry s výstavou americké malířky Georgia O'Keeffe. Byl to doslova „výstavní hit“ a to nás mile překvapilo. Umělkyně není totiž ve Francii moc známá, ale návštěvníky prostě přitahovala. Líbili se jim její obrazy květin nebo jak ztvárnila na plátně pocit touhy. Takže podobné události k nám přivedli opravdu hodně lidí.
Lidé na premiéře Prodané nevěsty bučeli, kritička odešla. ‚Publikum se uvolnilo,‘ reaguje režisérka Nellis
Číst článek
Známé Centre Pompidou čeká velká rekonstrukce. Budete mít dostatek financí po výpadku financí ze vstupného v uplynulých dvou letech?
Ano, peníze na opravu máme. Zároveň musíme na budově udělat mnoho technických prací. Je to ikonická stavba, v podstatě je uměleckým dílem sama o sobě. Chceme popřemýšlet, jak lépe využít naše prostory. Velká část nákladů je už pokryta, ale na tohle konkrétně musíme ještě najít peníze navíc.
Zavřeme těsně po letních olympijských hrách (26. červenec až 11 srpna 2024, pozn. red.). Bude to dlouhý proces, protože musíme vyklidit prostory, musíme odstěhovat knihy a umělecká díla z muzea. Je to také choulostivý proces, protože jsou obrazy nebo sochy velmi křehké. Nebudeme samozřejmě čekat až na znovuotevření. Plánujeme mezitím akce v Paříži, ale i v jiných regionech Francie nebo v zahraničí.
Když jsem před několika lety navštívil Centre Pompidou, tak bylo z většiny plné dětí a školních skupin. Jak připravujete programy pro nejmenší návštěvníky?
Je to pro nás velmi důležité, abychom oslovili mladé lidí, jak to nejlépe jde. Vymysleli jsme například mimo Paříž speciální místo s názvem 1000 forem. Tam mohou zavítat rodiče s dětmi do šesti let. Téměř žádné muzeum nenabízí nic podobného. Děti tam můžou tvořit z různých materiálů a barev.
Je to opravdu zajímavé, protože si myslím, že jednou z hlavních výzev dnešního umění je být skutečně inkluzivní. Nejen co se týče obsahu uměleckých děl. Úkolem je zahrnout také různé lidi, handicapované, kteří nevyrazí spontánně za současným uměním. Mladí lidé jsou klíč. Když jste totiž jako dítě zvyklí navštěvovat muzea, objevovat překvapivé věci, stane se to vás normální a je to zvyk, který už pak neztratíte.
