Monumentální sarkofág pro dánskou královnu vznikl u Železného Brodu, veřejnosti zatím zůstane skrytý
Několikatunový kolos – sarkofág pro královnu Margaretu II. a jejího chotě prince Henrika - navrhl dánský umělec Bjoern Norgaard. Ten hledal několik let skláře, kteří by zvládli jeho náročné zadání. Objevil je nakonec až v Pelechově u Železného Brodu ve Studiu tavené plastiky výtvarníka a skláře Zdeňka Lhotského. Dílna tak pozvedla laťku sklářského umění a ukázala, že v určitých technologiích mohou i malé české podniky konkurovat světové špičce.
„Je to takový batiskaf, taková ponorka, uprostřed níž plují dvě postavy v rubáších,“ popisuje dílo Českému rozhlasu Plus Zdeněk Lhotský.
Skleněný sarkofág pro dánskou královnu je ISS mezi hrobkami, srovnává výtvarník Lhotský
V pelechovské dílně panuje čilý ruch, brusiči se tu pilně věnují zakázkám. Jedním z nich je Robert Hušek. Na sarkofágu, který zde byl donedávna umístěn, odvedl obrovský kus práce. „Museli jsme si pořádně věřit,“ říká.
Dílo brousil s přestávkami dva roky. „Postavila se na to tady ta nová hala, byl jsem do ní zavřenej a hodlal jsem ji opustit, až to bude obroušený. A dokud nevypadl poslední kus z pece, tak se to pořád dávalo dohromady, což bylo asi nejnáročnější,“ vysvětluje.
Dílo si objednala dánská královna Margareta II., která má umělecké vzdělání, často zahajuje kulturní akce a fandí odvážným projektům. Sarkofág takové kritérium bezesporu splňuje.
Královna a princ jako bubliny
Hovoří se sice o sarkofágu, ale ve skutečnosti jde o kenotaf - ostatky v něm totiž nebudou. „Královna a princ jsou vlastně jako bubliny. Jde o prázdný prostor ve tvaru dvou postav,“ dodává.
Oválný korpus o váze přes čtyři tuny podpírají tři sloupy symbolizující stát. Jsou z kamenů dovezených z Grónska, Faerských ostrovů a Bornholmu.
Sloupy zdobí stříbrné hlavy slonů - právě takové, jaké visí u vchodu do dánského pivovaru Karlsberg, významného mecenáše dánské kultury a školství.
Schodovitý podstavec z francouzského mramoru odkazuje na původ prince Henrika, francouzského vikomta. Vršek díla pak zdobí zlatem zářící plastika plná nejrůznějších symbolů, které se dotýkají života královského páru.
Celý sarkofág našel své místo v kapli svaté Brigity - v jedné z postranních lodí katedrály v Roskilde. V zemi nesmírně populární Margareta II. se rozhodla obsadit poslední volné místo v chrámu. Ten slouží k poslednímu odpočinku dánských králů a královen už od čtrnáctého století. „To rozhodnutí je velká věc. Dánsko tím žije a pro nás bylo úžasné potkat takovou autoritu,“ říká na adresu královny režisér Pavel Štingl, který o sarkofágu už čtyři roky natáčí dokument.
Skláři v Železném Brodě na Jablonecku vyrábějí sarkofág pro dánský královský dvůr
Číst článek
Sarkofág, na jehož výrobu si žádný ze zahraničních sklářů netroufl, je sestaven ze šesti dílů - tří spodních a tří horních. Každý má přibližně tři čtvrtě tuny. Jednotlivé díly musely být v peci několik měsíců. Došlo proto i na vcelku nákladný pokus.
„Přišla první várka skla, tak jsme udělali formu a věděli jsme, že nebudeme chladit. Potřebovali jsme jen vědět, jak se sklo bude chovat ve formě. Tak jsme ho nechali cíleně zdevastovat. Byl to první a prazvláštní okamžik, kdy jsem začal pochybovat, jestli jsme úplně zdraví,“ líčí se smíchem Zdeněk Lhotský.
'Strašný pocit'
Nakonec se podařilo utavit a vychladit všech šest částí. Napětí tím ale nijak nepolevilo. Čím blíže byl sarkofág k realizaci, tím byli skláři nervóznější.
„Pak přijde montáž a všechno, co se na sucho simulovalo v dílně, musí natvrdo klapnout v katedrále,“ popisuje Lhotský.
Největší strach měl při spouštění horního prostředního dílu. „Byl to strašný pocit. Na dlouho zpracovávaný skleněný kus se dával další, vážící 700 kilo. Musel jsem doufat, že byl statik při smyslech, když to počítal.“
Druhý, pro Lhotského šílený okamžik přišel v momentě, kdy se na vrch ještě přidával bronzový odlitek o váze 210 kilo. „To je jako přidat čtyři pytle cementu. Zatím ale nemáme zprávy, že by se s dílem něco přihodilo.“
„Já věděl na 99 procent, že to pasuje, ale stoprocentně jsme to nevěděli, protože sarkofág v dílně nikdy složený nebyl,“ vysvětluje brusič Robert Hušek.
Po úspěšné instalaci si tak tvůrci mohli zhluboka vydechnout. „Zdeněk je pro ně obrovská autorita, že to dokázal, a před Robertem, který to vlastníma rukama vybrousil, královna skutečně udělala úklonu. Bylo hezké se tomu přiblížit,“ popisuje režisér Pavel Štingl.
„Z mého pohledu je to překrásné dílo, protože je - jak říkala královna - hodně neobvyklé a odvážné. Do sousedství starých, většinou klasicistních, anticizujících hrobek najednou přichází takovéto ISS,“ popisuje Zdeněk Lhotský futuristický rys sarkofágu. Dílo si pochvaluje jako vrchol své zakázkové tvorby.
Princ Henrik zamíchal kartami
Autor Bjoern Norgaard je plodný grafik, sochař i architekt. S dánskou královnou nespolupracoval poprvé. Margareta II. si u něj ještě před sarkofágem objednala tisíciletou historii Dánska v komiksu, ovšem v podobě tapisérií.
„Namaloval fakt komiks a strašně vtipnej,“ směje se režisér Pavel Štingl. „O historii země přes všechny Vikingy až po různé novodobé peripetie, Hitlera či Stalina... A pak to poslali do Francie vyšít! Tam ty jeho legrační kresby vyšívali asi patnáct let a dílo teď zdobí největší síň v budově, kde sídlí dánský parlament. Bjoern je velmi vtipný a přitom státotvorný,“ upozorňuje.
Původní dohoda zněla, že se hotové dílo postaví, zabední a s odhalením se bude čekat, až jeden z královského páru zemře. Zakázka byla hotova prakticky ve stejném čase, kdy nedávno zesnul princ Henrik. Ten však svou poslední vůlí nečekaně zamíchal kartami. Jednoznačně vyjádřil, že do společné hrobky nechce a že chce být rozptýlen, což se i stalo o velikonocích.
„Oni už tam nevytesali ani jeho jméno,“ poznamenává Zdeněk Lhotský. Sarkofág tak nyní zůstane z rozhodnutí dvora ukryt až do doby, kdy odejde na věčnost sama královna, která si ho objednala.
Monumentální dílo
Kompletní náklady díla, které se připravovalo a tvořilo patnáct let, dosahují 29 milionů dánských korun, což je přes sto milionů českých korun. Suma však zahrnuje i veškeré stříbro, zlato, kamenické práce a další práce. „Je tam patnáctiletý vývoj Bjoerna Norgaarda, úpravy gotické katedrály, sloni ze stříbra, fazety, které vyráběl český cizelér Karel Holub. Je tam neuvěřitelná souhra různých řemesel. Na takové dílo posuzovat cenu je vyloučené,“ uzavírá Pavel Štingl.
Jeden z nejdůležitějších objevů. V Egyptě našli nové pohřebiště, ukrývalo čtyři desítky sarkofágů
Číst článek
Podle hlavního kurátora Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou Petra Nového je sarkofág v každém případě monumentální zakázkou. „Je to neuvěřitelná věc, která potvrzuje, že co se týče technologií, čeští skláři dokážou realizovat i věci pro zahraniční realizátory nemožné. Také proto u nás tato zakázka skončila. Dokazuje i životaschopnost menších sklářských studií, které dokážou nabídnout něco, v čem nemají konkurenci a v čem se mohou odlišit.“
Dá se sarkofág srovnat s jinými díly na současné světové scéně tavené plastiky? Petr Nový si to nemyslí. Překvapivě však existuje zmínka z minulosti, kdy měl být v roce 1938 realizován podobný projekt - rovněž skleněný sarkofág - ve Vídni.
„Nešlo tehdy o tavenou plastiku, ale lité sklo. Měl to být pomník neznámého vojína z první světové války. K realizaci kvůli historickému vývoji nedošlo, ale zajímavé je, že to byla zakázka pro jabloneckou firmu Kurt Schlevogt, od Železného brodu vzdálenou třináct kilometrů. A v Polubném - dnešní Desné - byla firma Riedel, která ji tehdy byla schopna udělat,“ uzavírá kurátor Petr Nový.
