Soukromé galerie, které jsou závislé na příjmu ze vstupného, ke konci roku sčítají milionové ztráty
Přestože výrazně omezili výdaje a snažili se přežít letošní rok třeba online výstavami a dalšími podobnými aktivitami, některým soukromým galeristům už docházejí nejen peníze, ale i síly. Mnozí z nich navíc nedosáhli ani na pomoc od státu.
Za normálních okolností jsou v písecké dětské galerii Sladovna stovky návštěvníků denně. Teď jsou to jednotky, maximálně desítky.
„V podstatě se nám na jaře trošku zhroutil svět, protože galerie je postavená právě na tom, že návštěvníci si můžou věci osahat a potkávat se mezi sebou,“ říká Radiožurnálu ředitel Sladovny Adam Langer.
Polovina rozpočtu největší dětské galerie u Česku je od zřizovatele – města Písek. Tu druhou si ze vstupného nebo grantů musí obstarat sami. Jelikož jsou ale zapsáni jako obecně prospěšná společnost, na záchranné balíčky od vlády nedosáhli. Nakonec jim pomohlo město a museli také ořezat řadu nákladů – týkaly se plánovaných programů, rekonstrukce budovy nebo také mezd zaměstnanců.
Aktuálně se v galerii snaží podpořit školství a ve spolupráci s učiteli i zahraničními institucemi hledají programy pro děti ve virtuálním světě. Zároveň plánují další akce - animační studio pro děti nebo velkou výstavu o vodě.
„Každopádně teď máme zatím otevřeno, zavedli jsme časové bloky. Kapacita je samozřejmě omezená, takže celé Mraveniště teď můžete mít pro sebe a splňujeme veškerá hygienická opatření,“ zve do Sladovny Adam Langer.
Výstava, kterou nikdo neviděl
Pražská Trafo Gallery už na jaře dostala peníze jak od ministerstva kultury, tak pražského magistrátu na podporu výstavy KarARTena, kterou uspořádala mimo původní plán a pouze virtuálně.
Vystavovalo na ní tehdy patnáct současných českých umělců. Teď na podzim měli v plánu uspořádat - jak s nadsázkou říká její ředitelka Blanka Čermáková - výstavu, kterou nikdo neviděl: Duo Neone. Museli ji zrušit, ale po zkušenostech z jara opět uspořádali streamovanou vernisáž. Tu sledovalo přes 5000 lidí – a zájem je také o virtuální prohlídku. Navštívit jí můžete zde.
Vzhledem k tomu, že pro výstavu měli už vytištěné publikace, zažádali si o pomoc z jednoho z programů ministerstva kultury. Blanka Čermáková ale upozorňuje, že jako soukromá prodejní galerie nejsou tolik závislí na vstupném, jako spíš právě na prodeji uměleckých děl.
Půlroční nejistota
Proticovidová opatření tvrdě dopadla na centrum současného umění DOX, které naopak svůj provoz financuje právě hlavně z prodeje vstupenek.
Začátek roku byl pro centrum více než úspěšný. Výstavu Petra Síse v lednu a únoru navštívilo přes 100 000 lidí. V půlce března přišel první lockdown a centrum bylo zavřené více jak dva měsíce. „Bylo to pro nás katastrofální,“ říká programová ředitelka DOXu Michaela Šilpochová.
Desetiletí ho považovali za kopii. Na bruselské radnici visel zapomenutý originál vlámského mistra
Číst článek
Jakmile na začátku dubna vláda schválila balíček ministra kultury Lubomíra Zaorálka z ČSSD na záchranu kultury, zažádali si o pomoc. Problém byl ale v tom, že ve výpočtu nákladů do konce roku nepočítali s podzimní vlnou.
„Ty peníze – celkem 10,5 milionu korun – jsme dostali před třemi týdny. Takže to období mezitím, téměř sedm měsíců, jsme museli nějak překlenout a bylo to pro nás velmi obtížné, protože jsme nevěděli, jestli ty peníze nakonec dostaneme nebo ne,“ popsala pro Radiožurnál Šilpochová.
Zároveň připouští, že se to může zdát jako vysoká částka vzhledem k ostatním kulturním institucím, ale prakticky jim pokryje čtvrtinu ročních výdajů. Na konci roku tak i kvůli podzimnímu výpadku počítají se ztrátou v jednotkách milionů.
Co se týká programů COVID - kultura I a II, tam se DOX podle Šilpochové nekvalifikoval. Dostali ale peníze na zaměstnance z programu Antivirus ministerstva práce a sociálních věcí a také pomoc od pražského magistrátu. Aktuálně chystají tři výstavy, tu první - VANITAS - by měli otevřít příští týden. K vidění bude 60 současných českých umělců.
Až ‚za dřeň‘
S finančními problémy se potýká také pražská Galerie Tančící dům. Ta musela v březnu zrušit dlouho plánovanou výstavu Retro hračky za Socíku.
Jak Radiožurnálu vysvětlil ředitel galerie Robert Vůjtek, kvůli tomu, že už měli zaplacené zápůjčky z Barrandova, České televize a od soukromých sběratelů, nemohli termín výstavy přesunout. Vynaložené náklady jim tak propadly.
V první výzvě programu COVID – kultura se podle jeho slov nemohli kvalifikovat, protože jsou vedeni jako spolek.
Začíná výstava Adolf Loos světoobčan. Ukáže modely architektových nejzajímavějších staveb
Číst článek
„Tuhle informaci jsme ale dostali až na začátku listopadu. To mě právě mrzelo nejvíc, že s námi nikdo pořádně nekomunikoval, a když jsem se dovolal na tu infolinku, dostal jsem jen obecné informace. I když ti lidé byli velmi ochotní, tu praxi neznali,“ popisuje Vůjtek.
Ihned proto podal žádost o podporu z druhé výzvy programu COVID - kultura II. „Komunikace byla o poznání lepší, ozvali se hned po 14 dnech a vypadá to, že něco dostaneme. My už nejedeme ani na dřeň, ale jsem dávno pod ní. Galerii financují členové spolku včetně mě z vlastní kapsy a už nemáme, kde brát, ale nechceme to vzdát,“ vysvětluje.
I z těchto důvodů se rozhodli zrušit otevření výstavy Praha Dekadentní, která měla začít v listopadu, a rozhodli se ji odložit ji na jaro příštího roku. „Nejsem z těch, kdo by si stěžoval na stát nebo vládu, ale mrzí mě, že to nefunguje. Ale zároveň vím, že i kdyby to mělo zachránit pět životů, tak to za to stojí,“ shrnuje současnou situace Robert Vůjtek.
Podle resortu průmyslu a obchodu bylo snahou všech, kteří se na programu COVID – kultura I. podíleli, připravit rychlou a funkční podporu pro kulturu a hájí se tím, že obdobnou situaci, jako nastala s pandemií koronaviru, zatím nikdo nemusel řešit. Zkušenosti z první výzvy pak prý zohlednily při přípravě té druhé, která končí dva dny před Vánoci.
