'Ohromný a zdrcující pohled.' Temný vrak Titaniku rozsvítilo v Lipsku obrovské 360° panorama
Titanik leží na dně Atlantiku už 105 let. Při své první plavbě ze Southamptonu do New Yorku narazil parník v dubnu 1912 do ledovce a ztroskotal. Zemřelo přes 1500 lidí. Jedna z největších námořních katastrof dodnes zajímá umělce, vědce i obyčejné lidi. Za Titanikem až na dno Atlantiku zve panoramatická výstava v saském Lipsku, kterou navštívil i Radiožurnál.
Ještě než loďaři v severoirském Belfastu spustili na vodu největší zaoceánský parník té doby, v saském Lipsku dokončili stavbu mohutného plynojemu. Teď je tu po stěnách natažené 110 metrů dlouhé a 30 metrů vysoké plátno, které návštěvníkům umožní podívat se téměř 4 kilometry pod mořskou hladinu.
„Cítím se jako v katedrále, je to tu obrovské. Jak je to nasvícené, tak můžete vidět všechny trosky i malé, drobné, věci, jako třeba dětskou loutku. Je to ohromný a zdrcující pohled,“ říká Christopher, pětadvacetiletý mladý muž, když se společně rozhlížíme kolem.
Vůbec nejlepší pohled na sférické panorama je z patnáctimetrové rampy uprostřed. Počítačová modelace je téměř dokonalá.
Že nejde o fotografie, to prozrazují sondy nad vrakem, které osvětlují temné hlubiny oceánu. Na dně Atlantiku je totiž absolutní tma. I to byl důvod, proč se nakonec rozhodl rakouský umělec Yadegar Asisi využít počítačové modelace.
V Británii se vydražil dopis z Titaniku. Cena převýšila 3,5 milionu korun
Číst článek
„Měl jsem se potopit k Titaniku v ponorce, byl jsem na seznamu, ale zrušili to, nedostali povolení. Na dně ale stejně vidíte jen části vraku, takhle to v hloubce nevypadá. Jeden německý designér mi proto pomohl udělat na počítači 3D model a já jsem na něj pak domaloval strukturu. Byla to obrovská práce. Trvalo nám to tři roky,“ říká Yadegar Asisi v rozhovoru pro Radiožurnál.
Rakouský umělec s tvorbou 360° panoramatu dlouho váhal. „Jeden den jsem přemýšlel o slově modernita. Mám pocit, že je vnímána hrozně pozitivně, přitom už zničila spoustu věci. A tak jsem si řekl, že Titanik je vlastně fantastickým symbol toho, jak přemýšlet nad tím, co je moderní,“ popisuje Asisi.
„Pokusil jsem se do panoramatu vnést myšlenku nadšení a vzrušení, které provázelo rozmach železného a ocelového průmyslu, když si lidé říkali: Teď jsme moderní, konečně můžeme stavět mrakodrapy, mosty a velké lodě, co budou neohroženě křižovat oceány. Každý ví, jak to nakonec dopadlo. A v panoramatu bez dalšího vysvětlení ukazuju jen vrak, který leží na dně moře. Pro lidi, kteří to pochopí, je to podle mě hodně emotivní,“ dodává rakouský umělec.
Vrak Titaniku objevil v roce 1985 oceánograf a geolog Robert Ballard na tajné expedici pro americké námořnictvo.
Za 2,6 milionu se ponoříte k Titaniku. Už od příštího roku, slibuje britská cestovní kancelář
Číst článek
Velení ozbrojených sil mu povolilo pátrat po Titaniku jen pokud předtím prozkoumá vraky dvou amerických jaderných ponorek - USS Tresher a USS Scorpion. Obě ztroskotaly v Atlantiku v 60. letech.
Ballard úkol splnil a během posledních dvou týdnů expedice se mu podařilo asi 500 kilometrů jihovýchodně od kanadského ostrova Newfoundland objevit jeden z devětadvaceti parních kotlů Titaniku.
Od té doby vidělo vrak na vlastní oči ani ne 200 výzkumníků nebo turistů, kteří zaplatili i přes dva miliony korun, aby proslulý parník spatřili. A to dřív než železný trup lodi rozežerou ničivé bakterie.
Podle vědců z kanadského Halifaxu a univerzity ve španělské Seville zmizí vrak Titaniku do roku 2030. „Jsou to žravé bakterie, které pojídají Titanik atom po atomu, než ho celý zničí. Zbude po něm jen kopec rzi,“ řekla Henrietta Mannová z Dalhousiovy univerzity v kanadském Halifaxu televizi CBC.
Na příští roky proto cestovní kanceláře plánují vypravit k Titaniku další ponorky s turisty a návštěvníci si podávají dveře i tady na výstavě v Lipsku.
Tajemný zaoceánský parník společnosti White Star Line očividně láká i po 105 letech, co se jedné mrazivé dubnové noci potopil na své cestě z Velké Británie do Ameriky. Tehdy zachránila na 700 lidí posádka lodi Carpathia, včetně Alfreda Nourneye.
Originál telegramu, který tehdy napsal své matce do Kolína nad Rýnem, je v Lipsku vystavený a stojí v něm: „Titanic se potopil. Jsem zachráněný na lodi Carpathia a jsem úplně zničený. Bez šatů. Alfred.“
Dalších více než 1500 lidí takové štěstí v dubnu roku 1912 nemělo.
