Během totality se živil nejen jako ilustrátor knih, ale i jako malíř pokojů nebo topič v kotelně. Z ústraní vystoupil až po roce 1989. V posledních dvaceti letech pak svá díla zdokonaloval pomocí počítače. Podle svých slov vždy usiloval o umění, které nazýval hominismem, tedy uměním o lidech a pro lid.

Brázda po sametové revoluci dostal Cenu Revolver Revue a v roce 2008 převzal od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy. Tu ale v únoru 2013 kvůli nesouhlasu s Klausovými postoji vrátil.

Rodiče Pavla Brázdy připravili komunisté o majetek, jeho nevlastního dědečka Josefa Palivce zavřeli na deset let do kriminálu, teta Helena Koželuhová musela po únoru 1948 emigrovat a on sám byl z politických důvodů vyloučen ze studií na akademii a šel se učit malířem pokojů. Dlouho se pak živil ilustracemi pro odborné publikace a později dokonce topil v koksové kotelně.

Nic z toho však nemohlo zabránit tomu, aby tvořil své obrazy, i když v ústraní a bez naděje na oficiální uznání. Dočkal se ho až v době, kdy už jiní pomýšlejí na odpočinek. On se naopak naučil pracovat s počítačem a začal tvořit takzvané digitální obrazy.

Jak Pavel Brázda řekl v seriálu, který s ním Český rozhlas natočil v roce 2009, rozhodně nebyl člověk vzpomínavý a na „takové důchodcovské zájmy" neměl čas. S natáčením rozhlasových Osudů souhlasil hlavně proto, aby objasnil inspirační zdroje svých obrazů. Nakonec bylo však jeho vyprávění především působivým svědectvím o životě neobyčejné a silné osobnosti v dramatické době.

Andrea Kubová, Hana Soukupová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít