Z tanečního parketu mezi zdravotníky. Umělci kvůli pandemii koronaviru mění povolání
Kvůli současné pandemii koronaviru přišla o práci řada umělců. Mezi nimi i český tanečník Miroslav Sekula, který žije ve Spojeném království šest let. Teď tam ale pomáhá s dezinfikováním ambulancí, které převážejí pacienty nakažené novým typem koronaviru.
Místo tanečních vystoupení si otrokovický rodák Miroslav Sekula našel zaměstnání v londýnské nemocnici.
„Moje rozhodnutí bylo jednoduché. Žiji v Londýně. Musím tady platit nájem a jelikož se živím hlavně tancováním, tak jsem přišel o práci, hned jak se tu ten virus objevil. Musel jsem si najít nějakou ‚bokovku‘, abych tu zůstal a nemusel se vracet do Česka,“ říká vystudovaný výživový poradce, který si hledal nejdříve práci ve skladech nebo za kasou.
„Když jsem dostal více nabídek, tak jsem zvažoval, co by mě naplňovalo. Už od začátku jsem se cítil nedoceněný, že bych chtěl pomoc v téhle situaci. Proto jsem se rozhodl starat o sanitky, i když to finanční ohodnocení v Amazonu bylo lepší,“ říká Sekula.
Práci ve veřejné nemocnici u Londýnského městského letiště si tanečník našel přes mezinárodní společnost Interserve, která od 19. století pomáhá při různých katastrofách.
„Pracujeme v týmech po dvou. Jeden je zaměřený na vnitřní zadní část sanitky a druhý čistí prostor u řidiče a zvenku. Tomu, který je uvnitř, se říká ‚špinavý člověk‘, dirty person v angličtině. Na dezinfekci používáme chlor jedna ku jedné s vodou. Ten ‚špinavý člověk‘ musí uvnitř nejdříve vše přetřít hadrem, pak usušit a následně vysprejovat. Kdyby to udělal naopak, tak je šance, že by se ten virus mohl dostat znovu do ovzduší,“ popisuje Sekula s tím, že osádky sanitek teď zažívají spíše klidné období.
„Když jsem byl posledně v Ilfordu na stanici, bylo tam asi dvanáct záchranářů. Seděli, pili kávu. Ptal jsem se jich, jak tu situaci vnímají. Mnoho z nich mi odpovědělo, že tohle je nejklidnější část jejich kariéry. Lidé jsou doma a myjí si ruce, určité viry tak úplně vymizely. Lidé nechodí také do hospod. Záchranáři se bojí více toho, až se znovu otevřou kluby, protože v pátek a v sobotu vyjíždí nejvíce,“ říká Sekula.
Kolektivní zodpovědnost chceme nahradit zodpovědností každého z nás, řekl Prymula
Číst článek
Ze začátku dezinfikovali ambulance oblečení od hlavy až k patě v ochranném obleku a dvojitých rukavicích. Po týdnu se ale vláda rozhodla, že takovou ochranu při práci nepotřebují. „Vláda si uvědomila, že to riziko je tam minimální. Doktoři v první linii potřebují ochranné pomůcky daleko více. Já s tím, že se to zredukovalo souhlasím, protože mi to dává smysl. Osobně z toho strach nemám,“ komentuje mladý tanečník. Kdy se ale podívá domů, zatím neví.
„Měl jsem v plánu jet na Velikonoce domů, za rodinou. Ale zrovna přišel ten virus a s rodiči jsme se dohodli, že bude lepší, pokud zůstanu tady. Rodiče by museli být v karanténě, pokud bych přijel. Nemohli by do práce. Já bych stejně nemohl navštívit zbytek rodiny, takže bych byl zavřený doma. To už je jedno, jestli v Česku, nebo tady,“ dodává Miroslav Sekula, který se rozhodl žít v Londýně i kvůli tomu, že jako tanečník má v anglické metropoli mnohem více pracovních příležitostí.
Z tanečníka prodavačem v supermarketu
Místo tanečních zkoušek na koncert Jiřího Korna teď člen pražského Divadla na Fidlovačce Mirek Kosík sedí za kasou jednoho z pražských obchodních řetězců. „Doplňuji zboží nebo jsem za kasou. Kloubou dolů všem prodavačkám a prodavačům. Ta práce je jak fyzicky, tak psychicky velmi náročná. Není to pro každého,“ vysvětluje tanečník.
Novou práci si začal hledat ještě před začátkem nouzového stavu. Na výpomoc do obchodu chodí už dva měsíce. „Ještě předtím, než začal nouzový stav, jsem byl v obchodě. Když jsem tam viděl ten provoz, tak jsem si říkal, že ty prodavačky to mají šílené, že musí být úplně vyčerpané. Zároveň jsem nechtěl přijít o úspory, které mám na cestu do Ameriky, kde se chci vzdělávat,“ popisuje svou motivaci tanečník.
Kosík se o současném chování lidí v prodejně vyjadřoval také na sociálních sítích. „Přijde mi, že jsou lidé agresivnější. Některé paní na nás křičí, ať se staráme o to, aby lidé měli rozestupy nebo aby dodržovali ta vládní vyhlášení. To my bohužel dělat nemůžeme, protože my obsluhujeme zákazníky u kasy, doplňujeme zboží, staráme se o prodejnu, aby nějak vypadala. Myslím, že je to zodpovědnost každého člověka, jak se chová. Nemůžeme tam stát a dělat ‚ty, ty, ty, dej si roušku‘, ‚ty, ty, ty, dodržuj odstup‘. Samozřejmě lidi ve skupinkách napomeneme. Ostatní jsou ale pak naštvaní, že to někdo nedodržuje, a vylévají si to na nás,“ popisuje tanečník, kterému píši také jeho kolegové, jestli v obchodě nemají ještě pracovní místa.
Taneční parket se stal Kosíkovou vášní už na základní škole. Na brněnské technické univerzitě pak vystudoval obor účetnictví a daně.
„V účetnictví jsem hledal práci, už když jsem se nastěhoval do Prahy před rokem a půl. Teď jsem to zkoušel znovu. Téměř všechny firmy ale požadují praxi v oboru, takže mě nikde zaměstnat nechtějí,“ popisuje Kosík, který si kvůli současným omezením zatím nezahraje například v pražském Národním divadle se souborem Dekadancers.
„Z těch větších věcí to byl také druhý koncert Jiřího Korna v O2 areně, což mě hodně mrzelo. Zrušily se mi také konkurzy do nových muzikálů. Všechno se zastavilo,“ uzavírá Mirek Kosík, který si zatancuje na společném pódiu s Jiřím Kornem až v září tohoto roku.
24 makových housek
Pro někoho je to denní chléb, pro jiného je rozvážení pečiva po městě nová zkušenost. Místo dramatických textů se teď učí jména ulic Jakub Koudela, který vyráží každé ráno s dodávkou housek nebo rohlíků.
„Koudela, dobrý den, akorát jsem přivezl vaši objednávku…“ oznamuje mladý herec v šedivé bekovce a bílé roušce, když dorazí k jednomu z panelových domů. Na vstávání si umělec ale musel zvyknout.
Kulturní tipy v době koronaviru: Mňága a Žďorp, raper Marpo nebo představení Divadla v Celetné
Číst článek
„Moje rozvážka začíná tím, že musím být v šest ráno v pekárnách. Vstávám kolem pěti hodin ráno, což je proti tomu divadelnímu životnímu režimu velká změna,“ říká Koudela. Herec po studiu na pražské divadelní akademii nastoupil do Městského divadla Most. Poslední roky je ale na volné noze. Pro jistotu také absolvoval masérský kurz.
„Původně jsem chtěl masírovat. Ale bohužel v tom nouzovém stavu to není úplně chytré dělat masáže a stýkat se s lidmi,“ dodává Koudela.
K rozvozu pečiva se herec dostal tak, že ho majitel společnosti požádal, jestli by si nezahrál v reklamě na jejich službu řidiče.
„Měl jsem hrát kurýra, který vozí domů lidem pečivo. Ale nakonec z toho sešlo a reklamu jsme nenatočili. Kurýr teď ale jsem,“ říká Jakub Koudela, který je za tuto práci ale vděčný.
„Splněný sen to není, ale musím říct, že mě ta práce docela baví. Oproti herectví, kdy hraji ve čtyřech různých divadlech, tak hodně cestuji. A když se to sejde, že mám dopoledne zkoušku v Budějovicích a pak vystoupení v Mostě, tak jsem za volantem sedm hodin. V tom rozdíl není, ale příjemná je tato práce v tom, že teď nemám takový stres,“ uzavírá herec Jakub Koudela, který by se rád dál věnoval svým rolím a přípravám divadelní hry po děti.
