Zemřel spoluzakladatel Divadla Na Zábradlí, režisér, spisovatel, dramatik, herec a pedagog Ivan Vyskočil
Ve věku 94 let zemřel spisovatel, dramatik a vysokoškolský profesor Ivan Vyskočil. Stál například u vzniku slavného Nedivadla nebo pražského Divadla Na Zábradlí, kam kdysi přijímal třeba Václava Havla.
Vyskočilovu tvorbu můžou lidé znát i z Divadla Semafor, kde mimo jiné s Jiřím Suchým spolupracoval na scénáři ke kultovní inscenaci Kdyby tisíc klarinetů. Jeho otevřený přístup k divadlu inspiroval několik generací režisérů, kteří o jeho Nedivadle často říkali, že je vždy o několik kroků před aktuálními trendy.
Ivan Vyskočil studoval po maturitě nejprve na dramatické konzervatoři, potom na DAMU herectví a režii (1949–1952) a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pedagogiku, filozofii a psychologii (1952–1957). Už od dob studií pracoval jako pedagog a psycholog v nápravných zařízeních pro mládež a vyučoval tyto obory rovněž na AMU.
Jeho literární a divadelní začátky jsou spjaty s přípravou tzv. text-appealů, které v letech 1957–1958 uváděli v Redutě s Jiřím Suchým. Spolu pak v roce 1958 založili Divadlo Na Zábradlí. Ivan Vyskočil zde byl nejprve uměleckým šéfem a jako autor, herec a režisér v něm působil do roku 1962.
V roce 1963 poprvé začal vytvářet své Nedivadlo, které s mnohými přestávkami, překážkami, v různých prostorech a s rozličnými spolupracovníky provozoval až do začátku roku 1990. Od této doby se plně věnuje pedagogické práci na DAMU, kde založil a po řadu let vedl katedru autorské tvorby a pedagogiky.
Doktor Ivan Vyskočil byl osobnost v mnoha ohledech výjimečná a jakémukoli běžnému zařazení se vymykající. Přestože byl autorem několika povídkových sbírek (Vždyť přece létat je tak snadné, 1963; Kosti, 1966; Malé hry, 1967; výbor A jiné povídky, 1971), za spisovatele se nepovažoval, a ačkoliv byl rovněž autorem četných divadelních textů, nejspíš by nesouhlasil ani s označením „dramatik“, právě tak jako – třebaže získal herecké školení a kromě vystupování Na Zábradlí a v Nedivadle hrál v několika filmech, účinkoval v rozhlase a v televizi – nepovažoval svou „jevištní“ existenci za herectví, alespoň ne v onom vžitém smyslu. Neboť jeho tvorba zahrnovala a přímo předpokládala autorství, herectví, režii, a ovšem i složku diváckou v jednom.
