Bratislavské divadlo pomáhá bezdomovcům vrátit se do normálního života

Skončit na ulici bez domova je snadné. Někdy se to zamotá, člověk ani neví jak. Ať už za to mohou třeba zdravotní problémy nebo rozpad rodiny. Cesta zpátky od normálního života ale bývá složitá. Jedno takové záchranné lano nabízí bratislavské Divadlo bez domova. Znát ho můžou i diváci festivalu Mezi ploty v Praze Bohnicích.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bezdomovec. Ilustrační foto

Bezdomovec. Ilustrační foto | Foto: Tomáš Adamec

Závěrečná děkovačka v podání Divadla bez domova vypadá trochu netradičně. Po každém představení se totiž herci ještě dlouho baví s publikem. Každý divák se může na něco zeptat.

Přehrát

00:00 / 00:00

V bratislavském Divadle bez domova natáčel Vojtěch Berger.

„Debatou upozorňujeme lidi na to, jak je velmi snadné stát se bezdomovcem. Například stačí jít do velké města jako cizinec, najít si práci, za kterou vám ale neproplatí, přespat dva, tři dny na ulici, přijít o občanku a poslední peníze a zůstaneš na ulici. Takže vlastně děláme určitou prevenci,“ říká principálka divadla Uršula Kovalik.

Mezi herci jsou lidé bez domova i tělesně handicapovaní. Mají trochu problémy naučit se dlouhé texty, proto se třeba pro nejnovější hru inspirovali minimalistickým japonským divadlem. Moc se tam nemluví a dej plyne pomalu. Publikum ovšem dokáže výkony netradičního souboru pořádně ocenit.

Za hraní i peníze

„Celkově se mi to líbilo. I s kulisami a hudbou. Bylo to velmi jemné,“ říká jedna z divaček a její kolega jí doplňuje: „Moc jsem to nepochopil, ale bylo to fajn dívat se, jak se tam pohybují.“

Netřeba zdůrazňovat, že do Divadla bez domova se nechodí za vysokým uměním. Na hercích není obdivuhodné to, jak hrají, ale to, že vůbec hrají a že si v divadle našli nový cíl, který jim pomáhá.

Jeden z herců, dvaačtyřicetiletý Anton, který se na čas dostal také na ulici, by si přál, aby jeho děti žily jinak než on. „Chci, aby měly lepší život,“ říká. Další herečka Vevé Veronika má růstovou poruchu a kromě toho postižené i obě ruce. To jí ale nic neubírá na optimismu a při představeních jenom září.

Naučit se text podle svých slov problém nemá. „Vždy to nechávám na poslední chvíli. Nejsme učenlivý typ,“ podotýká s úsměvem Veronika.

Divadlo bez domova pravidelně vystupuje v Bratislavě a brzo oslaví pětileté výročí. Kromě toho, že tu herci nacházejí kamarády, zázemí a vlastně i nový domov, stojí za zmínku, že za svoje herectví dostávají i finanční odměnu.

Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme