Divadlo? Nejen zábava, ale i práce, zjišťují dismančata v Národním

Děti a psi na jeviště nepatří. To je známé pravidlo, které režiséři po staletí dodržují a také porušují, když si to hra vyžádá. Jedna z nejnápaditějších režisérek současnosti Hana Burešová tuto zásadu v posledním roce porušila hned dvakrát: v případě inscenace Tři mušketýři, která se stala diváckým hitem, a naposledy teď, když do nejnovější inscenace Národního divadla povolala 12 členů Dismanova dětského rozhlasového souboru.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pán z Prasečkova - dismančata

Pán z Prasečkova - dismančata | Foto: Pavel Nesvadba, Národní divadlo

Do filmů, reklam a divadelních inscenací si režiséři vybírají dismančata záměrně a často. Vědí, že vedoucí Zdena Fléglová naučí drobotinu mluvit správně do mikrofonu, hýbat se na jevišti a dívat se do kamery.

Přehrát

00:00 / 00:00

Dismančata se v Národním divadle učí poznávat divadlo z druhé strany

Jsme na jedné z prvních zkoušek k novince Národního divadla Pán z Prasečkova. Děti musely přidat také akrobacii a choreografce Janě Hanušové předvést několik kotoulů a hvězdic.

„Děti beru jako profíky a profíky beru jako děti. Co se týče pohybu, rozděluju trpělivost stejně,“ usmívá se choreografka.

Pán z Prasečkova - dismančata | Foto: Pavel Nesvadba, Národní divadlo

Řád jako ve škole

Sedmiletý Vítek to odnesl boulí na hlavě. Navíc se chudák musel smířit s tím, že dostal dívčí roli. „Jsem kluk a holky hrát nechci. Ale budu, je to úkol,“ říká rezignovaně.

Blonďatý neposedný klučina coby zdravotní sestřička spolu s jedenácti kamarády pilně cvičí na premiéru už druhý měsíc. Domů se někdy vrací až v noci. Děti zkrátka poznávají divadlo z druhé strany.

Zjišťují, k čemu je dobrá forbína, jak funguje točna a že v divadle musí poslouchat stejně jako ve škole. „Když má být ticho, musí být ticho. Děti také nesmí pobíhat po zákulisí. Jinak se však divadlo od školy liší. Myslím, že z toho děti budou mít zážitek,“ uvažuje režisérka Hana Burešová.

Malí herci v představení nejsou jenom křovím. Režisérka je využívá hlavně pro důležité taneční kreace a náročné pěvecké party, protože francouzský komediograf Molière hru napsal jako balet v próze. Autoři představení děti rozhodně nešetří a chtějí po nich dobře odvedenou práci, podotýká choreografka Hanušová.

Pán z Prasečkova - dismančata | Foto: Pavel Nesvadba, Národní divadlo

Dismančata zatím nezklamala

Titulní roli pána z Prasečkova hraje Václav Postránecký, který také kdysi chodil do Dismanova dětského rozhlasového souboru. Přesto je z partičky mrňousů nervózní.

„Spolu s Williamem Shakespearem si myslím, že děti a zvířata nepatří na jeviště. Na tuto hru však jsou speciální požadavky, protože paní režisérka zvláštním způsobem pracuje s perspektivou,“ vysvětluje.

„Zmenšující se člověk je jedním z nejpůvabnějších triků divadla. I když je to tedy v rozporu se zákony o inscenování divadelních kusů, v tomto případě je přítomnost dětí na jevišti žádoucí,“ upozorňuje.

Ani dalším hercům a inscenátorům děti na jevišti klidu nepřidají. Přeci jenom je s nimi podstatně náročnější souhra než s dospělými herci, pro které je divadlo nejenom zábava, ale především práce. Dismančata z Českého rozhlasu však zatím nezklamala.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme