Divadlo Sklep zahrálo v Afghánistánu. Černý humor šel místy stranou
Divadlo Sklep hrálo v Afghánistánu. Ne, nebyla to jedna z jeho recesistických akcí. Byl to zájezd za českými vojáky do základen BAF v Bagramu a KAIA v Kábulu. Jako profesionálové herci svá dvě představení "Výběr z Besídek" s přehledem zvládli, jako turisté a amatéři se ale museli vypořádat s nástrahami válečné oblasti, kde šel i jejich černý humor stranou.
Jako první přivítali divadlo Sklep vojáci druhé strážní roty na základně v Bagramu, která je americká a ve které je skoro čtyřicet tisíc vojáků, těch českých okolo sto padesáti.
Na představení ve stanu, který je využívaný na kulturní a sportovní akce jich dorazilo opravdu dost, a tak se hrálo před skvělým publikem.
S divadlem Sklep se do Afghánistánu vydal i redaktor Štěpán Pokorný. Na mikrofon zachytil i přesun vrtulníkem do základny v Kábulu
Milan Šteindler si užíval dirigování profesionálních vojáků. A nejen jeho představení si užívali právě i čeští vojáci.
„Líbilo se mi to. Věděl jsem, do čeho jdu. Někteří vojáci, kteří o Sklepu asi nikdy neslyšeli nebo slyšeli pouze okrajově, tak nevěděli tolik, do čeho jdou, a pusy byly trošku otevřenější. Já jsem věděl, do čeho jdu, a líbilo se mi to,“ říká kapitán Jiří Pazděra.
A vojáci divadlu Sklep ty otevřené pusy mnohonásobně vrátili, protože po představení byl na řadě přesun do Kábulu. A to byla opravdu nezapomenutelná, nebezpečná a těžko zopakovatelná zkušenost.
Přesun vrtulníkem do Kábulu
Jsme na letišti v Bagramu a přelétáváme v nočních hodinách do základy KAIA v Kábulu. Přelétáváme vrtulníkem Činuk. Musíme mít balistickou ochranu. Tedy helmu a neprůstřelnou vestu. Zatím největší atrakcí pro herce divadla Sklep je focení u vrtulníku. Nejpilnějším fotografem je Milan Šteindler.
„Cítím z toho velkou atrakci. Ale zároveň hroznou frustraci, protože to je tajná operace, takže snímky nesmím nikomu ukazovat. Řekli mi, že se mám teple obléct, tak jsem na poslední chvíli našel tričíčko s dlouhým rukávkem, tak mi tady pan velitel řekl, že mi bude asi chviličku zimička,“ říká herec.
Poetický i hrůzostrašný zážitek
A už jsme ve vrtulníku. „Nic vtipného mě nenapadá,“ přiznává jeden ze zakladatelů divadla Sklep David Vávra. A to už je co říct. To se ale po letu a pár hodinách už na základně KAIA Kábul změnilo. Herci se pak mohli svěřovat se svými nejlepšími zážitky. A helikoptéra jasně vede.
„Když člověk jemně letí a kopíruje terén, úplně bezpečně jsem se necítil. Ale přesto to bylo něco fascinujícího. Zvláště tou nocí a dlouhým čekáním. Bylo to něco mimořádného,“ přiznává Vávra.
Tomáše Hanáka pak fascinovala zadní plošina helikoptéry. „Byla otevřená a my jsme viděli nejen hvězdnaté nebe v dáli, ale i dole tu krajinu. A tam seděl jeden ze členů posádky a nohama blomcal nad tou hlubinou. Byl jak kosmický rybář, který letí nad krajinou. Bylo to zároveň poetické, zároveň hrůzostrašné,“ doplňuje Hanák.
No a po helikoptéře už nikdo nemluvil o předchozích zkušenostech, jako byl třeba opravdový poplach při letící povstalecké raketě na Bagram.