Hra o svědomí

Dvaačtyřicetiletý anglický dramatik Joe Penhall je nositelem mnoha divadelních ocenění včetně Ceny Laurence Oliviera. Jeho hry vzhledem k věku autora poměrně často uvádějí i česká divadla. Hru Krajina se zbraní u nás před dvěma lety prvně uvedlo jako scénické čtení divadlo Letí ve Studiu Švandova divadla. V letošním roce se díky kmenovému herci Dejvického divadla Martinu Myšičkovi dočkala tato hra i plnohodnotné inscenace. Myšička si na tomto Penhallově díle navíc v Dejvickém prvně vyzkoušel i roli režiséra. A neměl lehkou úlohu...

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Krajina se zbraní | Foto: Hynek Glos

Krajina se zbraní totiž není zrovna dramatem, které by překypovalo jevištní akcí a dějovými zvraty. Je to spíš psychologický ponor do svědomí jedince, jehož jednorázové rozhodnutí může ovlivnit budoucí podobu válek v globalizovaném světě. Jde o vysokou hru, která by se mohla v mezinárodních konfliktech hrát díky Nedovu (Pavel Gajdoš, během nemoci ho zastupuje sám režisér) vynálezu samonavigovací letky malých vznášedel. Ty zkonstruoval jakožto výzvědnou zbraň, která eliminuje omyly, zpřesňuje cíl a navíc k tomu nepotřebuje ani živé vojáky. Jenže i když se Ned před bratrem Danem (Jaroslav Plesl) obhajuje možností duálního použití atomové energie nebo pouhého nože, oba dobře vědí, k čemu bude jeho vynález použit, poskytne-li za nemalou částku svá práva na výrobu těchto strojů mocenským strukturám. Kam až se jisté udělování zbrojních licencí může v dnešním světě dostat... Nesnažíme se náhodou vyřešit všechny lidské problémy bez skutečné lidskosti?

Přehrát

00:00 / 00:00

Krajina se zbraní (recenze)

Existují opravdu pravidla, která nás odpovědnosti zprošťují? Na Neda se navíc vrhne manažerka jeho letecké továrny Rossová (Simona Babčáková) a agent tajné služby Brooks (Ivan Trojan), aby mu, jak se říká, domluvili po dobrém či po zlém. V chaosu ospravedlňování sama sebe navíc Neda sužují blíže nespecifikované záchvaty zatmění mysli, které, jak se později ukáže, jsou pozůstatkem dřívější psychické nemoci. Pro Brookse a Rossovou se tak stává snáze vydíratelným. Není bez zajímavosti, že psychická nestabilita či duševní choroby se v Penhallově díle objevují častěji - např. v titulu Blue / Orange nebo ve hře Slyšet hlasy, která v půlce 90. let prakticky odstartovala dramatikovu kariéru.

Krajina se zbraní | Foto: Hynek Glos

Sám podtitul inscenace Hra o lidech, kteří perfektně dělají svoji práci napovídá leccos o osobním sobectví každé z postav. Krajina se zbraní stojí z 90 procent na dialogu a herecké i režijní empatii. O herecké souznění není v tomto divadle nouze a Martin Myšička se jako jeden z ansámblu v režijní roli neztratil. Cit pro charakter textu opět prokázal scénograf Dáda Němeček, který scénu koncipoval v chladném pojetí současného bytového minimalismu - dvě futuristicky designované židle, stolek, šálky na kávu, ale především obrovské okno s výhledem na město, které slouží v druhé rovině také jako projekční plátno. Elektronicky ilustruje m.j. pocuchanost Nedových nervů. Podobně minimalistická, ale opět funkční, je i scénická hudba MIDI LIDÍ, která jako by zůstávala jakýmsi podprahovým prvkem, jež udržuje v inscenaci všudypřítomné psychologické napětí. Zkrátka v Dejvickém divadle zvládli z této nesnadně interpretovatelné hry vytvořit pevný inscenační tvar.

Krajina se zbraní | Foto: Hynek Glos

Tomáš Kůs Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme