Loutkové divadlo je v tomhle případě trochu zavádějící pojem. Na jevišti je loutka jenom jedna, je to Michael Jackson skoro v životní velikosti. Maňáskovým stylem ho ovládá jediný herec, Nicolas Habjan, který zároveň hraje Jacksonova psychiatra.

„Jackson byla ta poslední postava, kterou bych si myslel, že dokážu zahrát. Pak jsem se ale o něj začal zajímat, chtěl jsem proniknout pod jeho mediální obraz, a fascinovala mě jeho osobnost, tak zvláštní, tak groteskní. Vím, že by mně teď jeho fanoušci dali ránu, když tohle říkám. Ale Jackson se prostě skvěle hodí jako předloha pro loutku.“

Dialogy jsou v angličtině, protože je to pro Jacksona jaksi typičtější, a taky herec Nicolas dokáže v angličtině lépe simulovat Jacksonovu dikci. Celou hru napsal režisér Simon Moisburger.

„Jackson zažil pád z obrovské výšky. Byl největším umělcem naší doby a pak se najednou prakticky úplně ztratil. Tyhle zvraty mě lákaly, to střídání světla a tmy v jeho životě. Věděl jsem, že se z toho dá udělat dobré divadlo.“

Cílem hry není ukázat krále popu jako blázna, ale jako křehkou a zranitelnou osobnost.

„Pro mě je to taková vize, jak by Jackson vypadal třeba po pár letech, kdyby neumřel. Mám zkušenost, že po šesti sedmi minutách divák zapomene, že je za loutkou nějaký herec, a vnímá jen loutku samotnou. Pak může Jacksonova postava získat hodně sympatií.“

Hra trvá 80 minut a je náročná pro loutkoherce i pro diváka. Jacksonova loutka má obrovské oči, a jejich pohled zblízka dlouho nevydržíte.