Jihočeské divadlo představí Pravé poledne, hru o setkání s Bohem
Setkal se s Bohem i přesto, že o to vůbec nestál. Při útoku šíleného střelce mu zachránil život jako jedinému ze čtyřiceti lidí, i když se ho o to neprosil. Tragikomedie Pravé poledne je další hrou amerického dramatika Neila LaButa, kterou shlédnou čeští diváci po inscenacích jako Trůn milosrdenství (divadlo Ungelt), Tlustý prase (Jihočeské divadlo) nebo Návraty hříšníka (J. K. Tyl v Plzni). Tragikomedii Pravé poledne dnes v české premiéře uvede Jihočeské divadlo v historické budově v Českých Budějovicích od 19.00.
Ondřej Veselý jako John Smith začíná děj patnáctiminutovým monologem. Popisuje celý útok šíleného střelce, který své poslední oběti podřezává nožem. Jako jediný John Smith přežil, a to díky setkání s Bohem, který se mu zjevil a zachránil ho svou radou. Podle režiséra Martina Glasera je hra současná především naší uzavřeností vůči něčemu, co nás přesahuje.
„Naše postava se s Bohem určitě setkala, přestože se o to neprosila. Je to téma, které je pro LaButa velmi důležité, protože je autor, který umí psát, umí vyhmátnout zajímavou silnou situaci, do které hlavní postavu uvrhne a tam ji griluje. Ta hra není ani tak o tom, že bychom chtěli říct, kdo je Bůh nebo co nás čeká. Je o naší nepřipravenosti, neotevřenosti vůči něčemu, co nás přesahuje – a o tom, jak se tomu bráníme a nevíme si s tím rady.“
Postava Johna Smithe je na scéně po celé dvě hodiny představení. Množství textu, žádný oddech, k tomu dva patnáctiminutové monology. To vše musí zvládnout herec Ondřej Veselý.
„Nezažil jsem snad nikdy, abych neměl ani chvilku času, tohle je výjimečná situace, kdy jsem dvě hodiny a deset minut na jevišti. Text je velmi náročný, těžko se mi učil, takže jsem po zkouškách zůstával v šatně, zůstával jsem v takové kobce, protože jsem věděl, že se nedá nic moc jiného dělat než se právě učit text,“ usmívá se Veselý.
„Stále v něm ještě občas plavu, takže je to někdy improvizace, ale výhoda je, že LaBute má specifickou mluvu, která se hodně blíží současné konverzaci mezi lidmi, takže si spoustu věcí můžu domýšlet a můžu improvizovat.“
Reálné prvky v nereálném umístění
Setkání s něčím, co nás přesahuje, obraz zvrácenosti světa, neschopnost porozumět - s tím koresponduje i kontrastní scéna. Na jedné straně naprosto jednoduchá, šedá, nevýrazná, na druhé straně naprosto absurdní, nepochopitelná díky řadám červených židlí, které jsou na stropě vzhůru nohama.
„Kombinace reálných prvků, které nejsou umístěny tak, jak bychom očekávali, v sobě nese jistou míru zneklidnění a říká, že věci nejsou tak, jak se zdají být, protože hrajeme v jakémsi meziprostoru,“ vysvětluje Martin Glaser.
Dalších šest postav ztvární tři herci - Zdeněk Kupka, Taťána Kupcová a Teresa Branna. Činohra Jihočeského divadla uvede tragikomedii Pravé poledne v premiéře dnes v 19.00 v historické budově.
