Komorní scéna ostravské Arény uvádí Goldflamovy Ženy a panenky
Ostravské divadlo Aréna dnes ovládne ženský princip. Jako předposlední novinku sezóny totiž Komorní scéna vybrala hru Arnošta Goldflama Ženy a panenky. Chytrá groteska zaměstnává kompletní dámskou šatnu a má tak vyvážit předchozí dramaturgickou volbu, kde se naopak neobjevila jediná žena.
„Ženy a panenky jsou takovou krásnou sondou do toho, co je vlastně ten ženský úděl. Jestli ty ženy chtějí být panenkami nebo spíš těmi ženami. Anebo obojím,“ říká dramaturg Tomáš Vůjtek.
Kdo by ale čekal grotesku pro jen ženy, je na omylu. „Goldflam to napsal velmi chytře. Takže je tam spousta přesahů od toho, jak funguje rodina až dejme tomu, jak funguje společnost. To všechno se tam dá najít,“ přibližuje Vůjtek.
Komorní scéna Aréna ostravské Aréna uvádí Goldflamovy Ženy a panenky. Podrobnosti zjišťovala na generálce redaktorka Kateřina Daňková.
Ženy a panenky tak perfektně zapadaly do koncepce letošní sezóny. Podle dramaturga mají odlehčit a po Gogolových hráčích zaměstnat taky ženskou část souboru.
„Pro mě bylo zcela přirozené vybrat pokud možno českou hru a pokud možno tedy veselou. Čímž ta veselá je v uvozovkách,“ dodává.
V uvozovkách proto, že kdo chce, najde si mezi řádky i mnohem závažnější témata. Od zneužívání dětí až po holocaust. „Témata se tam sama od sebe neobjevují, my jsme se snažili je zároveň prohloubit,“ vysvětluje hostující režisérka Viktorie Čermáková.
Goldflamovy Ženy a panenky přirovnává spíš k jakési pohádce. „Má tu moc tak jako vyprávění nebo staré příběhy či pohádky nás zároveň poučit, ale nerozplakat.“
„V pohádkách vždycky dokážeme přistoupit na to, že ježibaba je zlá, ale spíš nás to pobaví, než že by nás to rozhodilo. A tuto zvláštní laskavost Arnošt ve svém psaní má. Přestože je někdy kousavý, ten základní tón je vlastně ten vyprávěcí,“ dodává.
Na pohádky ale neodkazuje jen režisérka, ale i celá scénografie. Pětice žen a jedna oživlá panenka totiž představují plejádu pohádkových postav, od sedmileté Karkulky až po 80letou Zlatovlásku.
Diváci pak na jevišti sledují groteskní život téhle bizarní rodinky, kde chybí muž i vzájemná láska.
„Ta sedmiletá a třináctiletá jsou současné dívky a ta stoletá prababička vlastně připomíná pořád to, co bylo tenkrát, kdysi. A nás už to všechny nudí, protože to všechno byla bída a byly problémy. My už dnes jedeme a nad ničím se nepozastavujeme. Takže se pořád jen říká: babi nech toho, jsi nudná,“ přibližuje.
„Ta prababička tam vyjmenovává spousty jmen a říká, že vyjmenovává své panenky. Ale mě to spíš připomíná jména zastřelených nebo spálených obětí druhé světové války,“ popisuje pocity režisérka.
Dojem Viktorie Čermákové ale nakonec odlehčuje Tomáš Vůjtek. Pro něj jsou Ženy a panenky hlavně povedenou hrou, kde se může v plné síle předvést ženský potenciál Komorní scény Aréna.
„Je to moderní, krásná groteska, která klade hodně otázek a naplní diváka myšlenkově, kdy bude odcházet,“ přibližuje.
