Lidé se naposledy rozloučili s členem Divadla Járy Cimrmana Janem Kašparem
Skoro tři stovky hostů přišly dát poslední sbohem dlouholetému členu Divadla Járy Cimrmana Janu Kašparovi. Krematorium v pražských Strašnicích bylo zaplněné do posledního místa a pár lidí postávalo i před obřadní síní. Herec, který byl po nehodě upoután na invalidní vozík, zemřel minulý týden ve věku 60 let.
Na obřad dorazilo mnoho rozdílných hostů. Mezi herci a kolegy Jana Kašpara postávalo několik motorkářů, kteří své stroje zaparkovali před krematoriem. Bylo tam i mnoho vozíčkářů, kterým byl Kašpar velkým vzorem.
Obřad zahajoval Zdeněk Svěrák, pár slov pronesl i Jan Ruml, který promluvil za ty, se kterými Jan Kašpar před pádem komunismu působil v disentu. Kašpar byl mimo jiné autorem Originálního videojournalu, prvního obrazového zpravodajství ze světa disentu před rokem 1989.
Po pádu komunismu byl několik let zaměstnán na ministerstvu vnitra a nějaký čas pracoval u protidrogové brigády.
Když po nešťastném úrazu už jako zavedený herec spadl při prořezávání stromu na záda a po zranění míchy se pohyboval na vozíku, byl přesvědčený, že jeho kariéra u divadla skončila, stejně jako jeho další sny a plány.
Pomohli mu ale kolegové z divadla. Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem pro něj psali takzvané "sedací role", jako byl například zvědavý invalida Jirka Karásek v Záskoku.
Jan Kašpar se narodil 6. září 1952 v Praze. Vyučil se provozním zámečníkem a hned po škole nastoupil jako kulisák do Městských divadel pražských. V listopadu 1975 hrál v tajném představení Žebrácké opery Václava Havla. Kvůli tomu pak musel ze souboru odejít. Vzápětí nastoupil k "Cimrmanům" jako technik a kulisák. O deset let později si zahrál první roli, náčelníka ve hře Dobytí severního pólu.
Se Zdeňkem Svěrákem také stál u zrodu Centra Paraple, tedy organizace, která pomáhá ochrnutým lidem po poškození míchy vrátit se do života.
A mnoho z nich dorazilo na obřad Janu Kašparovi poděkovat. „Přišla jsem kvůli Honzovi. Po úrazu jsem dostala první vozík od něj, když jsem ještě vůbec nevěděla, co se děje a co mám dělat,“ prozrazuje asi čtyřicetiletá Ema.
Byla prý natolik vyděšená z toho, co ji v dalších letech čeká, že neví, jak by skončila, nepotkat Jana Kašpara. Asi jí zachránil i život. A dostal ji z nejhoršího třeba tak, že jí věnoval svůj osobní vozík. „Na vozík se čeká celkem dlouho, než vám ho přidělí, takže Honza mi vytrhl trn z paty. Půjčil mi první vozík, měla jsem ho půl roku,“ vysvětluje Ema.
Na jevišti do poslední chvíle
Jan Kašpar vystupoval v menších i větších úlohách skoro v každém představení Cimrmanů včetně inscenace Dobytí severního pólu. Divadlo měl rád a do poslední chvíle chtěl být na jevišti. Zdeněk Svěrák mu to nerozmlouval, naposledy Kašpar vystoupil 19. května v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký.
Působení Jana Kašpara v Divadle Járy Cimrmana shrnula ve svém příspěvku redaktorka ČRo Michaela Vetešková.
Kašpar měl na sobě kyslíkový přístroj, protože už nemohl dýchat. Hrál Děda Vševěda.
Podle Zdeňka Svěráka byl hrdinou i proto, že na svůj osud nikdy nežehral. „Byl vzorem, jak se dá k životu přistoupit, i když vás tluče hlava nehlava,“ říká Svěrák.
