Médea v irské bažině

V Činoherním klubu mají rádi moderní irskou dramatiku. Nelze se divit. Irové vědí, co je to drama. Nepletou si ho s teatralizací epických příběhů ani s lyrickou evokací nálad. Jejich hry jsou plné patetických vášní, rázných činů, napětí; a v lidských duších odkrývají hodně temné kouty. K jednomu titulu od Syngeho a dvěma od McDonagha přidalo nyní toto pražské divadlo do svého repertoáru hru U kočičí bažiny. Na rozdíl od výše zmíněných dramatiků jde ovšem jeho autorce Marině Carr zřejmě o "dramatičnost" víc než o sdělení samo.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

U kočičí bažiny | Foto: Činoherní klub

Hrůzný čin antické Médey, jenž je totožný se závěrečným činem protagonistky jejího dramatu Hester Swanové, se snaží autorka převést do současnosti s pomocí bohatší motivace. Vražda vlastního dítěte není pouze Hestřinou pomstou na muži, který si bere jinou ženu, ale zoufalý akt, jenž má zachránit její sedmiletou dceru před stejným zklamáním, jež kdysi zažila sama, když ji ve stejném věku opustila její matka. Proč tak Hestřina matka učinila, není ale zřejmé, a nejvýznamnější motivace Hestřiných (zlo)činů, sehrávající roli i při její vraždě bratra, se tak ocitá v mlze.

Autorka si libuje v náznacích a víceznačných symbolech. Z většiny těchto prostředků se naštěstí inscenátorům podařilo setřít pachuť literárního konstruktu. A to díky konkrétnosti a určitosti režie Martina Čičváka i díky výkonům interpretů. V první řadě Veroniky Žilkové. Její Hester není hysterka, ale racionální žena zahnaná do kouta nejen svými city, ale také změnou existenčních podmínek, kterou jí zrada jejího partnera Kilbride přináší.

U kočičí bažiny | Foto: Činoherní klub
Přehrát

00:00 / 00:00

Činoherní klub uvede hru U kočičí bažiny

Herečka obdařila Hester i jistým nadhledem, ironií a humorem, tedy kvalitami, jimiž se režisér snaží obohatit i charakterizaci dalších postav, a učinit tak celý morytát věrohodnějším. Daří se mu to zvlášť v případě Kilbridovy matky, z níž učinila Gabriela Vránová přesný portrét ordinérní prostřednosti, a faráře Wilowa, který je díky Stanislavu Zindulkovi pěknou etudou stařeckého mimoňství. Kilbride je v podání Matěje Dadáka rozměklou amébou, jíž se zachtělo "místa nahoře". Jeho nastávajícímu bezskurpulóznímu tchánovi naopak Vladimír Kratina dává sympatický rys přímočaré drsnosti.

U kočičí bažiny | Foto: Činoherní klub
Přehrát

00:00 / 00:00

U kočičí bažiny (recenze)

Drama Mariny Carr sice nedosahuje té kvality, jež je vlastní hrám dalších dvou Irů, uváděným v Činoherním klubu, ale díky režii, hercům a v neposlední řadě i díky působivé scénické hudbě Petra Kofroně je oděno do přitažlivého inscenačního hávu.

Bronislav Pražan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme