Mezinárodní soubor Farma v jeskyni slaví 12 let, divákům ukáže to nejlepší ze své tvorby
Už dvanáct let sklízí mezinárodní soubor Farma v jeskyni úspěchy po celém světě. Fascinuje svým jedinečným stylem na pomezí fyzického, tanečního a hudebního divadla, obrovským zaujetím a důrazem na souhru všech složek, propracovaných do nejmenších detailů.
Za svou tvorbu získal soubor řadu mezinárodních ocenění, včetně Evropské ceny nové divadelní reality pro zakladatele Farmy, režiséra Viliama Dočolomanského. Retrospektiva, která se uskuteční ode dneška až do 1. listopadu v Praze, nabídne to nejlepší z dosavadní tvorby souboru, včetně dokumentů o jeho tvorbě.
Na počátku byly Sonety temné lásky, fyzické představení inspirované básnickou tvorbou a životem Federica Garcií Lorcy. Soubor Farma v jeskyni se vypravil do Andalusie, kde několik měsíců studoval umění toreadorů, flamencových tanečníků i cikánských zpěváků písní cante jondo. Stejným způsobem vznikaly i všechny další projekty, pokaždé jim předcházela důkladná příprava, studie prostředí, historie, zvyků, svědectví.
I když se jednalo o výpravy do jiných kultur a historických období, pokaždé šlo zároveň o angažovanou výpověď s aktuálním přesahem, zdůrazňuje zakladatel souboru a režisér Viliam Dočolomanský.
"To, že jsme se zabývali tématem imigrace, a inspirovali jsme se dopisy, které posílali imigranti ve 30. letech domů, neznamená, že bychom emigraci nepociťovali jako něco současného, naopak. Vlastně jsme jen využili to, co jsme zkoumali k tomu, abychom vyprávěli o tom, čím žijeme teď."
Farma v jeskyni si odváží ceny z prestižních festivalů a sklízí úspěchy po celém světě. Soubor je v zahraničí známější než u nás. Podle Dočolomanského se to týká i jiných umělců, kteří se něčím vymykají.
„Toto funguje všude na světě, že nikdo takzvaně není doma prorokem. Na druhé straně by bylo fajn, kdyby byl mediální obraz o tomto typu divadla, které není jen divadlem, trochu příznivější, aby si k němu mohlo najít cestu víc lidí.“
Obrovskou energii vyzařuje už sám Viliam Dočolomanský. Sledovat jeho práci s performery, je samo o sobě divadelním zážitkem. Maximalista, který vyžaduje dokonalost v pohybu, hudbě, zpěvu, výrazu.
Za dvanáct let existence soubor prošel mnoha obměnami. Mezi nejstaršími členy, kteří v něm působí od samého začátku, je Hana Varadzinová. Čím jí Farma přirostla k srdci, že jí dosud zůstala věrná?
„Pro mě se to stalo součástí života, každý přináší něco svého, má svůj vlastní úkol i proto tvorba jednoho představení trvá rok a půl až dva. Práce se neustále proměňuje a přináší něco nového, takže vůbec nemám pocit, že bychom se začínali opakovat. Po těch 12 letech se vůbec nenudíme.“
První představení, které mohou diváci zhlédnout v rámci přehlídky 12 let Farmy v jeskyni, je Divadlo. Od 19 hodin ho dnes uvádí Nová scéna Národního divadla. Následovat budou Informátoři v Divadle Ponec, Čekárna v experimentálním prostoru NoD, Sclavi v La Fabrice a Perro v NoDu. Podrobný program najdete na webových stránkách infarma.info.
