Národní divadlo šetří díky obnovitelným zdrojům energie

Z technického hlediska je Národní divadlo poměrně složitou továrnou, která využívá obnovitelné zdroje energie. Na provozu jeho tří budov – historické budovy, Nové scény a provozní budovy – se loni za plyn, elektřinu a pitnou i užitkovou vodu díky tomu ušetřily miliony korun. Energie se získává z chodu hydraulických zařízení jeviště, opon a táhel dekorací, ale také z tepelného čerpadla ve Vltavě nebo z tepla, které produkují diváci. Na jevišti, v podzemí i na střeše natáčela Jitka Hanžlová.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Národní divadlo, Praha

Národní divadlo, Praha | Foto: Khalil Baalbaki

Na střechu provozní budovy Národního divadla se stoupá poslední patro po žebříku a člověk se dostane 22 metrů nad zem. „Tady byla instalována fotovoltaická elektrárna,“ vysvětluje náměstek technického ředitele Národního divadla Miroslav Růžička.

„Ten projekt je začleněn do projektu EPC – Energy Performance Contacting. Je to způsob financování projektu, který se splácí z dosažených úspor v horizontu 10 let. Na 10 let máme smlouvu s firmou ENESA,“ pokračuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jitka Hanžlová natáčela na střeše i v podzemí Národního divadla

Panely na provozní budově pokryjí společně s fotovoltaickou elektrárnou na střeše Nové scény šestinu minimální spotřeby divadla, která dělá v extrémních případech až 6 MW.

„Význam elektrárny je v tom, že jsme vlastně řešili i zatékání do střechy a tím jsme investici zhodnotili. Fotovoltaika je schopna si sama na sebe vydělat a ještě částečně přispívat na splácení investice do hydroizolace střechy,“ dodává ředitel společnosti ENESA Ivo Slavotínek.

Exkurze pokračuje v pátém suterénu, zhruba 10 metrů pod hladinou Vltavy. Zde je umístěno velké tepelné čerpadlo, které podstatnou měrou kryje tepelné ztráty objektu Národního divadla.

„Fór je v tom, že Národní divadlo je několik objektů a každý je jiný. Historická budova je kámen a nové budovy jsou sklo a ocel. To znamená, že i v zimě, když zasvítí na jižní fasády provozní budovy sluníčko, musíte je chladit. Ten stroj umí brát teplo z místností, kam svítí slunce,“ tvrdí Růžička.

Teplo, které cítíme, pochází z konstantě teplé nebo studené vody Vltavy. Zhruba od dubna letošního roku pokrývá energie vyrobená z vltavské vody veškeré tepelné ztráty všech objektů Národního divadla.

Jsme v provazišti Národního divadla, kde se bere teplo z hydrauliky, dalším zdrojem je hlediště. „V tomto velkém prostoru je velká výměna vzduchu, aby se diváci i herci cítili komfortně. Dodáváme tam velké množství energie, kterou jsme využili tak, že jsme dali velké výměníky pod střechu a dolů a vyměňujeme si ta tepla,“ popisuje Růžička.

Podle něho se díky zmíněným technologiím v objektech Národního divadla ušetřilo v minulém roce 6,5 milionu korun, což je zhruba 33 procent z celkových energetických nákladů Národního divadla.

Jitka Hanžlová, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme