Pět žen v jedné cele. Švandovo divadlo představí inscenaci Pankrác '45

Nová inscenace pražského Švandova divadla se jmenuje Pankrác '45. Napsala ji a také zrežírovala Martina Kinská. Inscenace se zabývá tématem viny a vypořádání se s válečnými zločiny i zločinci.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hra Pankrác´45 ve Švandově divadle. Na snímku Reka Derzsi jako Baarová, Klára Cibulková jako Mandlová, v pozadí Andrea Buršova jako Julča a Bohdana Pavliková v roli Nové | Foto: Ivo Dvořák

Děj se odehrává na přelomu léta a podzimu roku 1945. Euforii z konce druhé světové války rychle vystřídala potřeba vypořádat se s jejími důsledky.

S tím souviselo také zatýkání skutečných i domnělých českých pomahačů nacistickému režimu.

Ve společné cele pankrácké věznice se proto těsně po válce ocitne pět žen. Setkají se herečky Adina Mandlová a Lída Baarová, spolupracovnice parašutistů výsadku Silver A Hana Krupková, židovka Julie a jedna neznámá žena.

Přehrát

00:00 / 00:00

Pět žen v jedné cele. Švandovo divadlo představí inscenaci Pankrác 45. Natáčela Veronika Štefanová

Všechny zmiňované ženy existovaly a po válce byly na Pankráci vězněny za podezření z kolaborace. Hra Martiny Kinské je tak fabulací, která je ale založená na skutečných životních událostech jednotlivých postav.

„Čerpala jsem z paměti obou hereček, z biografií, které jsou jim věnovány, z knihy o manželích Krupkových od Jiřího Kotyka, ale i z archivních dokumentů, jako byly svědecké výpovědi všech těchto osob,“ popisuje vznik inscenace její autorka a režisérka Martina Kinská a dodává:

„Konzultovali jsme to například i s historikem vězeňství Alešem Kýrem, s Petrem Kourou, který je odborný historický poradce této inscenace. Mluvili jsme s lidmi, kteří se tím dlouho zabývají.“

Cílem inscenace není soudit činy postav

Herečky Klára Cibulková, Eva Josefíková, Réka Derzsi, Andrea Buršová a Bohdana Pavlíková se po celou dobu představení pohybují v jedné stylizované cele.

Mříže jsou ověšeny množstvím reflektorů, a cela tak může připomínat jiná místa, která se vážou k herecké profesi některých vězeňkyň, například filmový ateliér.

Martina Kinská jako autorka debutovala již na DAMU aktovkou Dutý úplněk. Napsala také například grotesku Jen tak© uváděnou ve studiu Damúza. Ve Švandově divadle působí 10 let jako dramaturgyně. Podílela se na vzniku inscenací Mein Kampf, Idioti nebo Misantrop. Pankrác '45 je jejím režijním debutem.

„Asi nejvíce pozornosti budou strhávat ony dvě herečky. Adina Mandlová umí bonmoty a glosy a Lída Baarová je mnohem emotivnější a procítěnější, často až utíká z reality. Právě na jejich střetech, které jsou místy humorné, se v pozadí mezi těmi zbylými ženami odehrává ten podstatnější příběh,“ říká Kinská.

„Pro mě je velmi zajímavá Hana Krupková. To je dívka, která se v 21 letech stala spojkou v odboji. Přes setkání s K. H. Frankem a velmi tvrdé vyšetřování v roce 1942, 1943 byla propuštěna, což byla na konci války podezřelá okolnost,“ dodává autorka a režisérka inscenace Pankrác '45.

Podle Kinské není cílem inscenace soudit, ale přemýšlet nad tím, co jednotlivé ženy vedlo k jejich činům.

„Nejde říct, že tahle postava je bílá a tahle černá. Je to velmi relativní a také herečky dostaly hned ze začátku pokyn, že není namístě soudit jakoukoli z postav. Spíš zkusit pochopit, proč tak jednaly, a postavit se za ně. Byť to jednání může být ve výsledku velmi konfliktní a z objektivního pohledu problematické,“ uzavírá Martina Kinská.

Anna Kottová, Veronika Štefanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme