Před premiérou Strakonického dudáka v pražském ND se zranil jeden z herců, hrát se přesto bude
Vedení pražského Národního divadla přistoupilo k neobvyklému kroku. Pár hodin před dnešní premiérou Strakonického dudáka se ji rozhodlo zrušit a uvádět ji jako první uvedení. Důvodem je to, že se jeden z hlavních herců zranil a místo něj hraje náhradník. Samotná premiéra je naplánována na 19. ledna. V podobné situaci se Národní divadlo ocitlo za posledních 25 let teprve podruhé.
V bytě herce Filipa Kaňkovského se před dvěma týdny rozezněl telefon. „Naučte se text a 5. prosince hrajete Vocilku,“ dozvěděl se jako nový člen činohry Národního divadla. A svým způsobem to byla trochu výhoda. Neměl čas se bát, jak se mu podaří na první české scéně obstát.
„Já jsem si s první zkouškou musel ten luxus odepřít, protože na to opravdu nemám čas. Tuhle fázi, která je myslím nutná, jsem přeskočil. Očekával jsem klidné vplutí do zlaté kapličky. Hodili mě do vody a navíc zapálili," dodává Filip Kaňkovský a svůj zážitek označuje jako průjezd peklem.
V roli světem protřelého Vocilky měl původně vystupovat Karel Dobrý, Filip Kaňkovský ho alternuje. Poměrně novou tváří v Národním divadle je také Igor Orozovič, kterého si vedení české první scény vyhlédlo v Ostravě.
Kvůli roli se naučil během léta hrát na dudy a na postavu Švandy dudáka má poměrně vyhraněný názor. Je to prý rozpolcená bytost a tak trochu divočák.
„Mě ta hra od začátku strašně baví. Já jsem ho bral jako z kluka z pasťáku, který se dostane zpátky do města a teď jak se tam má chovat, jak se má mezi lidmi zorientovat a zároveň mu tam není příjemně, nemůže dostat holku, kterou má rád.“
Jedno z nejlepších českých dramat
Pojetí obou postav, Vocilky a Švandy, je pro režiséra Jana Antonína Pitinského klíčové. Text Josefa Kajetána Tyla považuje za jeden ze sedmi nejlepších českých dramat a určitě pro něj není národně-obrozeneckou báchorkou. I když původně chtěl takto Strakonického dudáka inscenovat.
„Ale během zkoušek se mi to úplně celé převrátilo. Způsobil to napřed Karel Dobrý, který začal hrát Vocilku tak, že zlo není jenom takové malované, ale že má konkrétní základ a najednou jsme zjistili, že každá ta situace je bolestnější a bolestnější.“
Pitínský v textu neškrtal, naopak se snažil o to, aby byl původní, protože podle něj je osmdesát procent všech situací ve hře současných.
V novém představení Národního divadla vystupuje i skupina studentek taneční konzervatoře a děti Dismanova rozhlasového souboru. Pitinského Dudák by měl být rodinným představením.
