Režisér Adámek představil v Berlíně hru Anticódy inspirovanou verši Václava Havla
Režisér Jiří Adámek patří k tvůrcům, kteří často působí i za hranicemi. V Berlíně představil premiérově hru Anticódy inspirovanou poezií Václava Havla ze šedesátých let. Diváky byli především středoškolští studenti.
Hra se odehrává v češtině. Jen občas se nad hlavami herců objeví titulky. 16letá studentka Jelena přiznává, že jí to zpočátku dělalo problémy. Ale hra jí nakonec zaujala. Podobně jako většinu publika v aule gymnázia Alberta Schweitzera v berlínském Neukölnu.
Převážná část studentů je z přistěhovaleckých rodin, ještě před týdnem jim jméno Václava Havla nic neříkalo.
„V pondělí jsme si četli z jeho díla, koukali na ukázky z filmu, povídali si o něm,“ přiznává Jelena školní přípravu na představení.
Ředitel školy Georg Krapp je nadšený: „Moc se mi to líbilo, ta precisnost herců. Byl jsem zvědavý, jak to režisér Adámek pojme. Četl jsme text a říkal si, jak je to možné převést na jeviště. Ale celý ten rytmus, dynamika, hudba se mi líbila. Ten text byl nakonec transparentní i pro lidi, kteří o Václavu Havlovi nic neví.“
Pro osm studentů pražské DAMU, mimo jiné Jiřího Šimka, šlo o vůbec první divadelní vystoupení pod vedením profesionálního režiséra, a navíc hned v cizině. Jaký to byl pocit?
„Byl to docela zvláštní zážitek, protože oni nerozumí naší řeči, která je pro Havla strašně důležitá. Nezbývalo nám než doufat, že pochopí pocity, které jsme si vzali z textu a předávali je. Studenty to očividně zajímalo. Což je vlastně super, když nám nerozumí,“ říká Šimek.
Po představení absolvoval režisér Adámek s diváky zajímavou diskusi. „Moc mně to baví. Jakmile je takovéto netypické publiku, tak to se nejvíc dozvím. Překvapilo mně, že někde pochopili humor jinde, než bych to čekal. Přišlo mi to živé,“ uvedl režisér.
