Troilus a Kresida pojednává o morálním rozkladu ve společnosti, říká režisér David Radok
Shakespearova tragikomedie Troilus a Kresida se nehrála tři sta let. Objevilo ji až 20. století. A nově ji uvádí i pražské Národní divadlo v režii Davida Radoka.
„Tato hra se zabývá morálním rozkladem ve společnosti a rozhladem v mezilidských vztazích,“ říká světově uznávaný režisér David Radok, který tak vůbec poprvé pracuje pro činohru Zlaté kapličky.
V představení nezní žádná hudba, nejdůležitější jsou skvělé herecké výkony a nápaditá práce se světlem.
Reoirtáž o hře Troilus a Kresida v režii Davida Radoka přináší redaktorka ČRo Michaela Vetešková
Kolem jeviště je natažená světle modrá látka, na zemi leží zlatavý písek. Scéna připomíná mořskou pláž, na které se odehrává známý dávný příběh o dobývání Tróje kvůli nevěrné Heleně.
Pro historickou hru Troilus a Kresida měl David Radok slabost už dlouho, i když ví, že obsahuje scény, které jsou vyloženě špatné. Přesto hra skvěle odráží dobu, ve které žijeme.
„Jsem přesvědčen o tom, že Shakespeare se musel nacházet v době, která se svým způsobem musela podobat době naší, kdy také máme velmi narušené vztahy a hodnoty,“ vysvětluje.
Šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal nabídl Radokovi k režii původně jinou hru, ale nakonec se spolu dohodli, že by stálo za to, podívat se na Troila a Kresidu.
Hra je podle Radoka divácky nevděčná, protože nemá hlavní protagonisty a nemá rozdělení na dobro a na zlo. Divák tak neví, komu může fandit a koho má odsuzovat.
„Hra je taková houpačka mezi velice dobrým textem a textem, který asi není tak dobrý. My jsme se pokoušeli zachovat to, co v našich očích je text, který má smysl,“ dodává.
Činohra chtěla původně dávat populární Shakespearův titul Sen noci svatojánské, ale jinou volbou Davida Radoka neprohloupila.
Představení trvá necelou hodinu a půl, a je natolik myšlenkově silné, že vydá za ledajakou čtyřhodinovou podívanou. Radok konečně nabízí klasicky a přitom moderně tvárněného Shakespeara, jehož slovům diváci rozumí.
