Tyjátr - Divoká kachna

Ostravské Divadlo Petra Bezruče už celkem pravidelně hostuje v Praze. V únoru nám přivezli hned několik svých inscenací: do Divadla v Celetné a pak také do Žižkovského divadla Járy Cimrmana v rámci tzv. ,žižkovské štace'. Veronika Dospělová se s pravidelnou rubrikou Tyjátr vydala do Celetné, a to doslova na lov. Na programu byla Divoká kachna.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z představení Divoká kachna

Z představení Divoká kachna | Foto: Divadlo Petra Bezruče

Divokou kachnu napsal Henrik Ibsen na motivy básně Johana Sebastiana Welhavena. Ten v pouhých pěti slokách popíše tragický osud do té doby bezstarostně si žijící kachny. Kachna ovšem funguje v dramatu i básni spíše jako symbol. Welhaven poémou reagoval na sérii sebevražd mladých dívek, Ibsen pak tuto metaforu vtělil do postavy Hedviky. Od roku 1946 se u nás toto drama inscenovalo hned několikrát, mezi nejznámější, respektive možná nejúspěšnější, patří zpracování Rajmontovo pro Národní divadlo a nepochybně i verze Jana Nebeského, kterou zrežíroval v Divadle v Dlouhé. Jan Mikulášek to vzal zase z trochu jiného konce.

POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s režisérem představení Janem Mikuláškem uvnitř příspěvku

Přehrát

00:00 / 00:00

Tyjátr - Divoká kachna

Diváci na představení reagují skutečně různě, a to už od začátku, od doby, kdy Ibsen Divokou kachnu napsal. Sám dramatik se o Divoké kachně vyjádřil v tom smyslu, že společnost netuší, jaké má zaujmout stanovisko, protože jedna stránka dramatu popírá druhou. I zpracování Jana Mikuláška vyvolává protichůdné reakce.

Z představení Divoká kachna | Foto: Divadlo Petra Bezruče

Ibsen je znám svou trvalou touhou být lepš, zdokonalovat formy, neustrnout v jediném žánru. Divoká kachna reprezentuje jeho symbolistní tvorbu, na níž pak navázal například Čechov. Symboly a dokonce autobiografické prvky Ibsenova života lze přitom pozorovat v každé jednotlivé postavě. Mikulášek zvolil navíc jakoby retro stylizaci celé inscenace, která její symboliku tím spíš podtrhuje. Může ale i pořádně zmást.

K charakteristice Divoké kachny režisér napsal: "Ze tmy se noří nevítaný host - nepřítel klidu, rodinné přízraky z mrtvých procitají, v podkroví domečku pro panenky kdáká pták. Pravda je směšná a revolver nabitý. Lov může začít."

Z představení Divoká kachna | Foto: Divadlo Petra Bezruče

Více informací o Kachně i ostatních představeních Divadla Petra Bezruče najdete na www.bezruci.cz.

Veronika Dospělová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme