Tyjátr - Origami
Origami je zatím nejúspěšnější hrou španělského dramatika Carlose Be. Jedná se o dramatickou jevištní báseň opředenou tajemstvím, které čeká na každého jednotlivého diváka, aby ho rozpletl podle své vlastní představivosti. Hru Origami uvedlo Divadlo Ungelt ve světové premiéře. Více se dozvíte v pravidelné rubrice Tyjátr od Veroniky Dospělové.
Jaká je hranice mezi vášnivou láskou a krutostí, ublížením? Mnohdy velmi, velmi malá. Kde začíná a končí svoboda člověka?
Hra Origami vyvolává od počátku velmi rozporuplné reakce. Diváci ani kulturní recenzenti a divadelní kritici ne vždy dokážou rozpoznat, o čem hra vlastně je. A to je dobře. Její tvůrce chtěl přesně toto, nechat každého jednotlivce pochopit ji po svém. Autor a zároveň režisér Carlos Be o ní říká: „Je to o svobodě a o hranicích, kde až ta svoboda každého z nás je. Nepředkládám nikomu svůj názor na to, jak něco je, nebo není. Chci, aby si tam každý mohl aplikovat vlastní fantazie.“
Celé drama je založeno na hře s hlubinným podvědomím postav, s temnými zákoutími jejich duší. Carlos Be navíc mistrně využívá španělské divadelní tradice, kdy spojuje Lorcovu poetiku s absurdním dramatem Fernanda Arrabala.
Poslechněte si krátké rozhovory s Carlosem Be, Vilmou Cibulkovou a ředitelem Divadla Ungelt Milanem Heinem uvnitř příspěvku!
Carlos Be si přijel do Prahy svou hru zrežírovat. Výhody autorské režie jsou přitom evidentní, hra lavíruje na hraně psychodramatu i hororu, ale nechybí ani osobitý humor a v autorově kličkování, kdy mění úhly pohledu a hraje si s divákovou orientací v příběhu, by se možná někdo jiný jen těžko orientoval. „Já jsem studoval kdysi medicínu a možná to ve mně trochu zůstalo, že se rád vrtám v lidské duši. (...) Chtěl jsem, aby se i herci do té hry zamilovali. K tomu je právě potřeba jistá zvýšená intimita. Ti herci jsou vynikající a já jsem moc spokojený s výsledkem.“
Kromě Vilmy Cibulkové exceluje v Origami Pavel Batěk, dále Helena Dvořáková a Vojta Kotek, který rolí Lenza velmi příjemně překvapil.
