V Moskvě měla premiéru divadelní hra Rock’n’roll o normalizačním Československu
Do ruské metropole dorazila divadelní hra Rock’n’roll. Hra britského dramatika Toma Stopparda, zachycuje Československo v normalizačních letech po sovětské okupaci a osud režimem pronásledované skupiny Plastic People of the Universe.
Pět let po londýnské premiéře se i k ruskému publiku dostává atmosféra normalizačního Československa, svobodomyslné britské akademické půdy, pátrání po smysluplnosti disidenství, vzdoru státní moci a ideálech spravedlnosti a demokracie.
„Je to hra o našem i vašem – ruském i českém - životě, o tom, co jsme zažili, přežili a nedej Bože můžeme ještě prožít,“ míní režisér ruské inscenace Rock’n’rollu Adolf Šapiro.
Téma hry je podle Šapira stále aktuální. „Mimo jiné je o nebezpečí apatie, lhostejnosti, které v naší společnosti vládnou. Když na ulici stojí tanky, je všude plno energie, lidé se bouří, jsou naživu.“
„Když ale člověk podlehne pocitu, že vlastním jednáním nemůže nic ovlivnit a mávne nad vším rukou, je to degradace. Je to stádium, co Václav Havel nazývá sklonem k sebezničení,“ říká Šapiro.
Na tom, že je hra aktuální, trvá i Tom Stoppard, který během čtvrteční premiéry v nabitém moskevském divadle RAMT sklidil bouřlivé ovace. „Jeden z hrdinů řeší otázku teorie a praxe, to je relevantní v každém systému – ať komunistickém nebo jiném,“ myslí si Stoppard.
I lidé, kteří věří v demokracii, jsou si podle Stopparda perfektně vědomi toho, že neexistuje žádná její ideální podoba. „Vždy je to kompromis mezi krajními polohami,“ dodává britský dramatik s českými kořeny.
A i když se sám vyhýbá jakýmkoli politickým paralelám - pro mnohé diváky měla hra jasné poselství. „Na pozadí historie a rock’n’rollu člověk vidí odraz našeho současného života, je to až strašidelné,“myslí si 46letý Nikolaj Viktorov. Rusko se podle něj s každým dnem vrací o krok zpátky k dobám totalitarismu. „Podle mne je před námi neveselá budoucnost,“ podotýká.
