V Moskvě měla premiéru divadelní hra Rock’n’roll o normalizačním Československu

Do ruské metropole dorazila divadelní hra Rock’n’roll. Hra britského dramatika Toma Stopparda, zachycuje Československo v normalizačních letech po sovětské okupaci a osud režimem pronásledované skupiny Plastic People of the Universe.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rock'n'roll Toma Stopparda v Národním divadle v Praze, Špalková, Šplechtová, Švehlík / foto: Bohdan Holomíček a Eva Hrubá

Pět let po londýnské premiéře se i k ruskému publiku dostává atmosféra normalizačního Československa, svobodomyslné britské akademické půdy, pátrání po smysluplnosti disidenství, vzdoru státní moci a ideálech spravedlnosti a demokracie.

„Je to hra o našem i vašem – ruském i českém - životě, o tom, co jsme zažili, přežili a nedej Bože můžeme ještě prožít,“ míní režisér ruské inscenace Rock’n’rollu Adolf Šapiro.

Přehrát

00:00 / 00:00

09_23 RF Stoppard Rocknroll.mp3

Téma hry je podle Šapira stále aktuální. „Mimo jiné je o nebezpečí apatie, lhostejnosti, které v naší společnosti vládnou. Když na ulici stojí tanky, je všude plno energie, lidé se bouří, jsou naživu.“

„Když ale člověk podlehne pocitu, že vlastním jednáním nemůže nic ovlivnit a mávne nad vším rukou, je to degradace. Je to stádium, co Václav Havel nazývá sklonem k sebezničení,“ říká Šapiro.

Na tom, že je hra aktuální, trvá i Tom Stoppard, který během čtvrteční premiéry v nabitém moskevském divadle RAMT sklidil bouřlivé ovace. „Jeden z hrdinů řeší otázku teorie a praxe, to je relevantní v každém systému – ať komunistickém nebo jiném,“ myslí si Stoppard.

I lidé, kteří věří v demokracii, jsou si podle Stopparda perfektně vědomi toho, že neexistuje žádná její ideální podoba. „Vždy je to kompromis mezi krajními polohami,“ dodává britský dramatik s českými kořeny.

A i když se sám vyhýbá jakýmkoli politickým paralelám - pro mnohé diváky měla hra jasné poselství. „Na pozadí historie a rock’n’rollu člověk vidí odraz našeho současného života, je to až strašidelné,“myslí si 46letý Nikolaj Viktorov. Rusko se podle něj s každým dnem vrací o krok zpátky k dobám totalitarismu. „Podle mne je před námi neveselá budoucnost,“ podotýká.

Lenka Kabrhelová, Martina Maňasová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme